Dnes bychom měly vyrazit do školy! Ale úplně bychom zapomněly na nejdůležitější věc, na kterou myslíme už od chvíle, co jsme dorazily s Vendy do Kokkoly! Co takhle internet? :) Dnes jim měl dorazit do "Kiosku", kde si ho všichni kupovali.
Vyrazily jsme hned na 8mou ranní, aby nám někdo modem nevyfoukl! Trmácíme se tam ale zbytečně... No, víte, ona nám dodávka dorazí asi tak mezi 14 - 15 hod, přijďte později...Damned. Musíme tedy čekat. Nenapadlo nás nic jiného, než si jít něco nakoupit. Samozřejmě jen nutné věci :) Koupila jsem si odstřižek z festovní látky, abych si z toho vytvořila závěsy (15 EURO!!!), chňapku a útěrky do kuchyně, prášek na praní a ještě další věci, které jsou životně potřebné - jakožto koblížek a zákys (dobrá kombinace, nemám pravdu? :-D).
Další, pro mě životně důležitá věc, kterou jsem si bohužel zapomněla v Plzni, je nabíječka na baterky, když jsem jí našla, zjistila jsem, že jí zase tak nutně nepotřebuji....A to protože stála 49 Euro... Co Vám budu k tomu více vyprávět, že. Vyrazily jsme vyprázdnit naše batůžky do apartmánu a zpět vstříc do města pro INTERNET!!! Fíííí :) Byly jsme tak happy, že nám 15ti minutová cesta zpět utekla jako nic :) Podezřívavě koukáme přes výlohu Kiosku na polici, které zely před nějakou chvílí ještě prázdnotou a HLE! Již tak prázdné nebyly :) Koukaly z nich na nás krásné oranžové balíčky :) S úsměvem vcházíme dovnitř a říkáme paní, že už jsme tu teda zase a určitě ví, co po ní chceme :) S úsměvem mi podala balíček a požádala mě o 39 Euro... Velebnosti, je to hnus, protože tahle suma je jen předplacený internet na měsíc, a pak?... Pak si musíme zaplatit za další pálku měsíc následující a další a další... Čekaly jsme to, ale přesto nás to trochu popudilo - naše štěstí z obdržení modemu trošku pokleslo, ale přecejen jsme byly happy :) Můžeme konečně kontaktovat svoje spřízněné dušičky v ČR :)
Cestou zpět jsme navštívili místní knihovnu a zaregistrovali se do obou částí (část pro veřejnost a univerzitní část) - žádný poplatek při vyřízení - paráááda :) Svižným krokem kráčíme na univerzitu, protože za chvíli již začne setkání s naší tutorkou Helenou, která nám poradí, jak si zapsat předměty. Dorazily jsme právě včas a začaly debatovat o tom, co si asi všechno zapíšeme. Já měla jasno, mezi předměty, které budu studovat patří Finština, Švédština, Enterprise resource planning systems, Supply chain management, Green Business practises, English writing skills a také Finnish culture and society - snad všechno zvládnu bez větších problémů.
Dnes by měla začít hodina Finnish culture and society, čekáme na ní s radostí a s domněním, že se dozvíme něco zajímavého, ale bohužel přichází učitel, který nám sděluje, že hodiny začnou až od 7.9. Nevadí - zajdeme si místo toho do bazénu! :) A taky jsme tak učinily. Skočili jsme ještě pro kamarádku Oro, která ve škole nebyla a vydaly se relaxovat. Užili jsme si tobogánu, trochu plavání, ale hlavně také sauny a osvěžování se v ledovém bazénku - paráda. Hned vedle sebe je tam ledový bazén, do kterého se chodí po saunování a také jeden, který má asi tak 27°. Zkoušely jsme jaké to je a hrály jsme si na hrdinky :) Z ledového do horkého - pane jo, tolik mravenců po celém těle mě ještě v životě najednou nekousalo!! :-D Ale bylo to super - moje barvička tělíčka byla taková krabová :-D
Když jsme byly prvně v bazénu, měli do 7mi hodin, tak jsme chvátaly, abychom tam mohly být aspoň hodinu a půl. Chýlilo se k době odchodu, ale bylo nám divné, že noví a noví lidé přicházejí dovnitř...No - nejspíš mají nějaký trénink nebo tak něco a mají rezervovaný bazén. Vylézáme ven a koukneme na otevírací dobu... Heh? Změna pracovní doby, protože skončilo léto :) Zvláštní věc - podle ročního období mají také otevírací dobu. Nevadí, stejně jsme utahaný a déle bychom tam nezůstaly.
Chvátám domů jako o život, protože mám v batůžku strašně cennou věc!! :-P INTERNET! Okamžitě zasedám ke svému stolu a zkouším se připojit - všechno běhá ok - super, jen ta rychlost neni nějak moc omračující :) Lepší něco, nežli nic! :) Dám hned stahovat nějaký hezký filmík na dobrou noc a únavou padám do postýlky se spokojeným úsměvem na rtech. Tak končí můj týdenní život ve středověku... :) Vitej virtuální světe!
středa 31. srpna 2011
úterý 30. srpna 2011
Pietarsari - společenský den
Dnešní den by měl být završením orientačních dnů pro nás cizáky v Kokkole :) Dostaneme informace ohledně jejich "portálu", kde si zapíšeme předměty, které budeme studovat. Dorážíme právě včas do předem určené učebny plné PC a potkáváme svoje dva tutory. Zvláštní - to se včera tak všichni zbořili, že tu nikdo není on time? Nevadí, počkáme ještě chvilku - přecejen jsme v PC učebnách a je tu připojení na NET!! Jupijahéééj! :-D Být online po 6ti dnech byl fakt zážitek, zařídila jsem nejnutnější záležitosti a začala jsem se cítit opět jako člověk novodobý multimediální :-D
Po dalších 5ti minutách již začínáme být jak my, tak tutoři nervózní a poletujeme po škole hledajíc spřízněné duše. Jaxi taxi se stalo, že pan IT učitel nějak zapomněl tutorům říct, že se rozhodl změnit učebnu a studenti byli roztroušení po celé univerzitě - tudíž jsme přišli 10 minut před koncem jeho srdceryvné přednášky o tom, jak u nich funguje zalogování, odlogování, úložiště dat a podobně :-D Věřte mi, jsem ráda, že jsem missla tuhle opportunity :-D Po 15ti minutách odcházíme zpět do počítačové učebny, odkud jsme přišli!! Pan ajťák si z nás asi dělá srandu, bo co :-D Nemohli jsme prostě zůstat v té jedné učebně - Neeee :)
Již jsme obdrželi flashky s návodem, jak obsluhovat portál, naše loginy do PC a portálu, kde jsme si měli zapsat nějaké předměty. Hehe :) Vzkaz pro ZČUáky - mysleli jste si, že náš portál je, s prominutím, debilní? :-D To jste ještě nezažili Oppimisportaali :-D Nejen, že se nemůžete podívat zvlášť na předměty, které chcete studovat, jejich čas konání, počet kreditů a místnosti :) Mají jen rozvrhy - pevně dané - pro všechny obory, tam si najdete to, co chcete studovat, vyjedete si seznam úplně všech předmětů, ve kterých najdete Vámi vybraný, posléze Váš požadavek zašlete učiteli, který má na starosti daný předmět a ten Vás může a nemusí přijmout :) Teprve pak získáte nějaké bližší info k danému předmětu. A pozor. Nemají vůbec na výběr z různých časových možností daný předmět studovat. Je daných několik dnů a několik časových horizontů, kam musíte přijít - žádný výběr neexistuje. Připadam si jak na střední škole! :-D Jo a taky prej budeme dostávat úkoly!!! :-D
Pan Ajťák nám něco odvyprávěl a odešel. Chtěli jsme se zapsat do nějakého kurzu, ale pan Ajťák už byl pryč... Proč ten pán odešel a nic nám vlastně neřekl? :-D Všichni zmatení jak lesní včely jsme se museli domluvit na následující den s naší milou tutorkou Helenou, aby nám osvětlila co a jak :) Již byl čas na seznámení se s garantkou našeho oboru Business Management - Brigittou Niemi.
Po pravdě řečeno - s milejším člověkem jsem se snad v Kokkole ještě nesetkala :) Řekla nám zásadní info o tom, co budeme studovat a o základních předmětech, které by se nám mohli hodit a které nám doporučuje. S překvapením a totálně užaslým pohledem jsem na ní civěla, když jedné slečně sdělila, že ona studuje na univerzitě, která má s nimi uzavřenou smlouvu a dostane Double degree!! To znamená, že bude psát bakuli v Kokkole, dostane od nich titul a stejně tak od své domácí univerzity!!! DAMN! Proč jen studuji na ZČU?!?!? :-D Já ci takyyyy!!! Trochu mi to zamrzelo, že nic takového nezískám, ale což - nemůžu mít přeci všechno, ne? :)
A je tu obídeeeek :-P Asi jsem zapomněla zmínit ve včerejším příspěvku, že obídek, který jsme dostali byl zadarmo :) O to větší bylo moje dnešní překvapení, když jsem si narvala totálně tác dobrůtkama a paní na mě vybafla 4,50 Euro :-D No nic - už jsem aspoň poučená o tom, že mam jíst střídměji :)
Po obídku následovala návštěva místní knihovny, která je společná jak pro naši univerzitu, tak pro veřejnost. Dostali jsme hodně vtipnou přednášku, kdy nám paní rozdala kartičky s některýma doslova "stupidníma"otázkama, vyvolávala si nás a odpovídala na ně :) Mimochodem tam byla otázka - Co vůbec můžeme najít asi tak v knihovně? Tak jsem vtipně řekla, že knížky :-D Paní mě velice pochválila, jak jsem šikovná holčička a získala jsem od ní 2GB flashku :-D :-D Já tuhle zemi miluju :-D
Na dalším bodu programu byl odjezd do Pietarsari - to je městečko, kde má "pobočku" naše univerzita :) Jedeme tam spáchat nějaké společenské a seznamovací hry bo co :) Cesta nám uběhne jako nic - potkali jsme asi 8 jezer s úžasnými osamocenými sruby skoro uprostřed lesa, nekonečné množství nádherných stromů a plání a nakonec vplouváme do nádherné chatové oblasti s beach volejbalovým a fotbalovým hřištěm. Na přivítanou jsme dostali občerstvení ve formě čekuláda, kafe, čaj a dortík s růžovoučkými srdíčky... :-D Mňam mňam :) Spokojeně našťouchaní jsme chvíli odpočívali a pustili jsme se do společenských her, které nás měli sobě přiblížit. Také se to podařilo :)
Jednou hrou bylo například to, že jeden vystoupil ze skupiny, začal tancovat a ostatní ho napodobovali :-D Dalším stanovištěm bylo hraní volejbalu, kdy jsme museli vyhejknout jméno spoluhráče, kterému jsme přihrávali, následující a neposlední hrou bylo něco jako naše hra s židlemi, s tim rozdílem, že nám tutorka dávala otázky, když jsme odpověděli ano, po směru hodinových ručiček jsme se posunuli o židli, ale když ten vedle nás měl na jazyku ne, musel si ten dotyčný sednout na něj :-D Tak to pokračovalo dále a dále, až jsme nakonec seděli všichni na sobě :)
Po těchto srandičkách jsme měli chvíli prostoru na cokoli jsme chtěli - já hrála beach volejbal s novými přáteli z Pietarsari - studují zde obor, na který jsem opravdu chtěla jít - Tourismus. Jen mě bohužel odradila cena ubytování - platí 300 Euro za měsíc!!!! Unbeliavable... Ale na druhou stranu mi pověděli, že se tam mají jak v bavlnce, prej nádhera :) Ale což :) Pak jsme omrkávali kluky, co hráli fotbálek, povídala jsem si s prvním Finem, kterého jsem poznala - mazec týpek :) A najednou k nám přistál míč - tak jsem do něj všemocně čutla :-D Jeden hráč ho chtěl vybrat, ale byl tam nějakej hrbol na trávě, tak mu to přeskočilo nohu a míč získal protihráč, který během 2 vteřin od mého výkopu dal gól :-D Mojí asistenci se dostalo masového aplauzu a cejtila jsem se právem hrdá :-D :-D I když to bylo neúmyslně - no a co! :-D
Tutoři vymysleli nakonec ještě jednu hromadnou společenskou hru :) Těžko se to popisuje, ale byla to sranda :) Stáli jsme v kruhu blízko u sebe a drželi se za ruce. Úkolem bylo, že se jakoukoli nohou musíš dotknout kterékoli nohy svého souseda, když se ho dotkneš, zůstaneš na tom místě dotyku a on musí pohnout tou nohou, které jsi se ty dotkl, ve směru svého dalšího souseda a tak to pokračuje dále a dále :) Lépe se to dá pochopit z fotografií, které mám na Picase :) Docela dost jsme se vyblbli a nasmáli :) Pak jsme udělali grupen foto a vyrazli jsme autobusem na okraj městečka Pietarsari, kde se nacházel obrovský srub.
Krása nad krásu :) Pravý dřevěný srub se dvěma saunami - pro chlapce a pro holky, samozřejmě odděleně, že :) Nejsme žádní úchyláčcí :-D A také s obrovskou jídelnou (společenskou místností), kuchyní a krbem. Let´s the international dinner begins!!! :) Všichni začali vybalovat svoje uklohněné nebo z domovů dovezené dobrůtky a slintajíc jsem chodila kolem všech těch stolů a začínala mít hlad :) Tolika neznámého jídla! Po půlhodinových přípravách už bylo všude slyšet kručení břicha a nedočkavě všichni svírali svoje plastové vidličky v tlapkách :-D Krásný pohled - samozjřemě jsem já nebyla výjimkou :) 3...2...1...Začali odpočítávat tutoři :-D Cukajíc těly jsme si dělali srandu, že už vyrazíme vpřed, ale následně všichni přišli ke svým jídlům a krátce je představili :) Jeden z "kolegů" z Polska suvereně vystoupil vpřed s lahví koskenkorvy a povídá: Tak - tohle jsem přinesl já, jak vidíte, už toho moc nezbylo, takže kdo má chuť, ať mě následuje!! - mávajíc s cestovními plechovými panáčky na celou jídelnu :) Samozřejmě se mu dostalo velikého ohlasu. Když všichni představili svá jídla, rozumně a s rozvahou jsme si stoupali do front a kousek po kousku jídla ubývalo a ubývalo. Mňam mňam - popisovat tu všechna jídla opravdu nebudu :) Mrkněte na pár foteček.
Po véče se odebralo několik lidiček do saun, já jsem měla ale plné bříško a moc se mi tam nechtělo, tak jsem se šla sama projít lesem, měla jsem trošku takovou smutnou a chtěla jsem být sama. Potkala jsem tam 3 veverky, vobrovské mraveniště a spoustu úžasných paní bříz :) Po procházce jsem se odebrala do ústraní a pozorovala okolí, když tu vyskočí ze sauny permoník (Antti - jeden z Finů) a vypadá, jak kdyby mu hořela koudel u zadku :-D Pářilo se z něj jako z uhnanýho koně v zimě a čmoudil si k tomu ještě cigáro :) Vyprávěl mi, jak hraje podvodní rugby a doma mají v sauně denodenní sezení - musí bejt parádička :) S obavami, jestli jsem ok se vrací zpět do sauny. Asi je na mě posmutnění trošku vidět, protože Julius (německý kamarád) vylejzá s chaty a dává se se mnou do řeči. Njn, slzička ukápne, když vzpomínáme společně na své domovy a drahé polovičky, je na tom stejně jako já.
Den už si svou roli pomalu vyměňuje s nocí a my nasedáme spokojení do autobusů a jedeme zpět směr Kokkola. Vracíme se při západu slunce a v dáli pozorujeme nádhernou duhu, která prostupuje mraky jako vystřelený šíp vstříc mlhou. Smráká se, překračuji práh svého nového domečku a schoulívám se do pelíšku. Dobrou noc, strýču Fido - zítra se jde do školky!
Po dalších 5ti minutách již začínáme být jak my, tak tutoři nervózní a poletujeme po škole hledajíc spřízněné duše. Jaxi taxi se stalo, že pan IT učitel nějak zapomněl tutorům říct, že se rozhodl změnit učebnu a studenti byli roztroušení po celé univerzitě - tudíž jsme přišli 10 minut před koncem jeho srdceryvné přednášky o tom, jak u nich funguje zalogování, odlogování, úložiště dat a podobně :-D Věřte mi, jsem ráda, že jsem missla tuhle opportunity :-D Po 15ti minutách odcházíme zpět do počítačové učebny, odkud jsme přišli!! Pan ajťák si z nás asi dělá srandu, bo co :-D Nemohli jsme prostě zůstat v té jedné učebně - Neeee :)
Již jsme obdrželi flashky s návodem, jak obsluhovat portál, naše loginy do PC a portálu, kde jsme si měli zapsat nějaké předměty. Hehe :) Vzkaz pro ZČUáky - mysleli jste si, že náš portál je, s prominutím, debilní? :-D To jste ještě nezažili Oppimisportaali :-D Nejen, že se nemůžete podívat zvlášť na předměty, které chcete studovat, jejich čas konání, počet kreditů a místnosti :) Mají jen rozvrhy - pevně dané - pro všechny obory, tam si najdete to, co chcete studovat, vyjedete si seznam úplně všech předmětů, ve kterých najdete Vámi vybraný, posléze Váš požadavek zašlete učiteli, který má na starosti daný předmět a ten Vás může a nemusí přijmout :) Teprve pak získáte nějaké bližší info k danému předmětu. A pozor. Nemají vůbec na výběr z různých časových možností daný předmět studovat. Je daných několik dnů a několik časových horizontů, kam musíte přijít - žádný výběr neexistuje. Připadam si jak na střední škole! :-D Jo a taky prej budeme dostávat úkoly!!! :-D
Pan Ajťák nám něco odvyprávěl a odešel. Chtěli jsme se zapsat do nějakého kurzu, ale pan Ajťák už byl pryč... Proč ten pán odešel a nic nám vlastně neřekl? :-D Všichni zmatení jak lesní včely jsme se museli domluvit na následující den s naší milou tutorkou Helenou, aby nám osvětlila co a jak :) Již byl čas na seznámení se s garantkou našeho oboru Business Management - Brigittou Niemi.
Po pravdě řečeno - s milejším člověkem jsem se snad v Kokkole ještě nesetkala :) Řekla nám zásadní info o tom, co budeme studovat a o základních předmětech, které by se nám mohli hodit a které nám doporučuje. S překvapením a totálně užaslým pohledem jsem na ní civěla, když jedné slečně sdělila, že ona studuje na univerzitě, která má s nimi uzavřenou smlouvu a dostane Double degree!! To znamená, že bude psát bakuli v Kokkole, dostane od nich titul a stejně tak od své domácí univerzity!!! DAMN! Proč jen studuji na ZČU?!?!? :-D Já ci takyyyy!!! Trochu mi to zamrzelo, že nic takového nezískám, ale což - nemůžu mít přeci všechno, ne? :)
A je tu obídeeeek :-P Asi jsem zapomněla zmínit ve včerejším příspěvku, že obídek, který jsme dostali byl zadarmo :) O to větší bylo moje dnešní překvapení, když jsem si narvala totálně tác dobrůtkama a paní na mě vybafla 4,50 Euro :-D No nic - už jsem aspoň poučená o tom, že mam jíst střídměji :)
Po obídku následovala návštěva místní knihovny, která je společná jak pro naši univerzitu, tak pro veřejnost. Dostali jsme hodně vtipnou přednášku, kdy nám paní rozdala kartičky s některýma doslova "stupidníma"otázkama, vyvolávala si nás a odpovídala na ně :) Mimochodem tam byla otázka - Co vůbec můžeme najít asi tak v knihovně? Tak jsem vtipně řekla, že knížky :-D Paní mě velice pochválila, jak jsem šikovná holčička a získala jsem od ní 2GB flashku :-D :-D Já tuhle zemi miluju :-D
Na dalším bodu programu byl odjezd do Pietarsari - to je městečko, kde má "pobočku" naše univerzita :) Jedeme tam spáchat nějaké společenské a seznamovací hry bo co :) Cesta nám uběhne jako nic - potkali jsme asi 8 jezer s úžasnými osamocenými sruby skoro uprostřed lesa, nekonečné množství nádherných stromů a plání a nakonec vplouváme do nádherné chatové oblasti s beach volejbalovým a fotbalovým hřištěm. Na přivítanou jsme dostali občerstvení ve formě čekuláda, kafe, čaj a dortík s růžovoučkými srdíčky... :-D Mňam mňam :) Spokojeně našťouchaní jsme chvíli odpočívali a pustili jsme se do společenských her, které nás měli sobě přiblížit. Také se to podařilo :)
Jednou hrou bylo například to, že jeden vystoupil ze skupiny, začal tancovat a ostatní ho napodobovali :-D Dalším stanovištěm bylo hraní volejbalu, kdy jsme museli vyhejknout jméno spoluhráče, kterému jsme přihrávali, následující a neposlední hrou bylo něco jako naše hra s židlemi, s tim rozdílem, že nám tutorka dávala otázky, když jsme odpověděli ano, po směru hodinových ručiček jsme se posunuli o židli, ale když ten vedle nás měl na jazyku ne, musel si ten dotyčný sednout na něj :-D Tak to pokračovalo dále a dále, až jsme nakonec seděli všichni na sobě :)
Po těchto srandičkách jsme měli chvíli prostoru na cokoli jsme chtěli - já hrála beach volejbal s novými přáteli z Pietarsari - studují zde obor, na který jsem opravdu chtěla jít - Tourismus. Jen mě bohužel odradila cena ubytování - platí 300 Euro za měsíc!!!! Unbeliavable... Ale na druhou stranu mi pověděli, že se tam mají jak v bavlnce, prej nádhera :) Ale což :) Pak jsme omrkávali kluky, co hráli fotbálek, povídala jsem si s prvním Finem, kterého jsem poznala - mazec týpek :) A najednou k nám přistál míč - tak jsem do něj všemocně čutla :-D Jeden hráč ho chtěl vybrat, ale byl tam nějakej hrbol na trávě, tak mu to přeskočilo nohu a míč získal protihráč, který během 2 vteřin od mého výkopu dal gól :-D Mojí asistenci se dostalo masového aplauzu a cejtila jsem se právem hrdá :-D :-D I když to bylo neúmyslně - no a co! :-D
Tutoři vymysleli nakonec ještě jednu hromadnou společenskou hru :) Těžko se to popisuje, ale byla to sranda :) Stáli jsme v kruhu blízko u sebe a drželi se za ruce. Úkolem bylo, že se jakoukoli nohou musíš dotknout kterékoli nohy svého souseda, když se ho dotkneš, zůstaneš na tom místě dotyku a on musí pohnout tou nohou, které jsi se ty dotkl, ve směru svého dalšího souseda a tak to pokračuje dále a dále :) Lépe se to dá pochopit z fotografií, které mám na Picase :) Docela dost jsme se vyblbli a nasmáli :) Pak jsme udělali grupen foto a vyrazli jsme autobusem na okraj městečka Pietarsari, kde se nacházel obrovský srub.
Krása nad krásu :) Pravý dřevěný srub se dvěma saunami - pro chlapce a pro holky, samozřejmě odděleně, že :) Nejsme žádní úchyláčcí :-D A také s obrovskou jídelnou (společenskou místností), kuchyní a krbem. Let´s the international dinner begins!!! :) Všichni začali vybalovat svoje uklohněné nebo z domovů dovezené dobrůtky a slintajíc jsem chodila kolem všech těch stolů a začínala mít hlad :) Tolika neznámého jídla! Po půlhodinových přípravách už bylo všude slyšet kručení břicha a nedočkavě všichni svírali svoje plastové vidličky v tlapkách :-D Krásný pohled - samozjřemě jsem já nebyla výjimkou :) 3...2...1...Začali odpočítávat tutoři :-D Cukajíc těly jsme si dělali srandu, že už vyrazíme vpřed, ale následně všichni přišli ke svým jídlům a krátce je představili :) Jeden z "kolegů" z Polska suvereně vystoupil vpřed s lahví koskenkorvy a povídá: Tak - tohle jsem přinesl já, jak vidíte, už toho moc nezbylo, takže kdo má chuť, ať mě následuje!! - mávajíc s cestovními plechovými panáčky na celou jídelnu :) Samozřejmě se mu dostalo velikého ohlasu. Když všichni představili svá jídla, rozumně a s rozvahou jsme si stoupali do front a kousek po kousku jídla ubývalo a ubývalo. Mňam mňam - popisovat tu všechna jídla opravdu nebudu :) Mrkněte na pár foteček.
Po véče se odebralo několik lidiček do saun, já jsem měla ale plné bříško a moc se mi tam nechtělo, tak jsem se šla sama projít lesem, měla jsem trošku takovou smutnou a chtěla jsem být sama. Potkala jsem tam 3 veverky, vobrovské mraveniště a spoustu úžasných paní bříz :) Po procházce jsem se odebrala do ústraní a pozorovala okolí, když tu vyskočí ze sauny permoník (Antti - jeden z Finů) a vypadá, jak kdyby mu hořela koudel u zadku :-D Pářilo se z něj jako z uhnanýho koně v zimě a čmoudil si k tomu ještě cigáro :) Vyprávěl mi, jak hraje podvodní rugby a doma mají v sauně denodenní sezení - musí bejt parádička :) S obavami, jestli jsem ok se vrací zpět do sauny. Asi je na mě posmutnění trošku vidět, protože Julius (německý kamarád) vylejzá s chaty a dává se se mnou do řeči. Njn, slzička ukápne, když vzpomínáme společně na své domovy a drahé polovičky, je na tom stejně jako já.
Den už si svou roli pomalu vyměňuje s nocí a my nasedáme spokojení do autobusů a jedeme zpět směr Kokkola. Vracíme se při západu slunce a v dáli pozorujeme nádhernou duhu, která prostupuje mraky jako vystřelený šíp vstříc mlhou. Smráká se, překračuji práh svého nového domečku a schoulívám se do pelíšku. Dobrou noc, strýču Fido - zítra se jde do školky!
pondělí 29. srpna 2011
Škola volá
Je tu pondělí a společně s ním první částečně školní den. Vydala jsem se na svou novou univerzitu ráno kolem 9té hodiny a navštívila její útroby :)
Nádhera - takhle jsem si univerzitu vždy představovala. Volně stojící věšáky bez jakéhokoli zámku nebo oplocení - mentalita Finů je úplně jiná a nikde se tam nekrade, všude perfektně uklizeno a učebny jsou vybavené jak v nějakém centru pro managery. Pohodlné židle, rychlé počítače :) Co více si přát - směřujeme k aule, kde dostáváme snídani!!! Jejich typickou dobrotu s názvem Pulla - něco jako sladká vánočka, ale stokrát lepčejší :) K tomu samozřejmě ještě kafe a nebo čaj. Spokojeně čvachtáme v lavicích a posloucháme informace a shlížíme videoprezentaci o škole. Dále dostáváme informace o Health care, volitelných předmětech a hurá na obídek.
Přivítání takového rázu jsem si nepředstavovala ani v těch nejhezčích snech - prostě paráda. po obědě jsme měli vtipnou přednášku o Finech, jejich zvycích a o tom, co je a není vhodné v jejich společnosti dělat. Zde je několik příkladů:
Nemluv na lidi, které dobře neznáš
Nesměj se, nevypadej moc šťastně a hlavně se nesměj nahlas
Nesedej si ke stolu, kde už někdo sedí
Dbej vždy na světla semaforů i když jsou třeba 2 hodiny ráno a nikdo na silnici není
Být výjimečný není vůbec OK! Dívej se, jak se ostatní oblékají a obleč se podle toho.
Vždy se chovej jako ostatní.
Nebuď příliš zdvořilý! Ve Finsku jen jedno slovo stačí: "Oho..."
Při prezentaci jsem nestačila skrývat svůj úsměv a hlasitý smích :-D Od té doby, co jsem si tohle vše vyslechla, se bojím, že mezi Finy nikdy nezapadnu :-D Hlavně kvůli bodu č. 2 :-D
Je ještě mnoho věcí, co jsem se o Finech dozvěděla a nejen z přednášky, ale samozřejmě i ze setkání s nima - o tom ale později :)
Touto přednáškou náš uvítací den nekončil, posléze jsme navštívili ještě centrum města (znova) a dostali dalších pár informací. Po páté hodině odpolední jsme se konečně rozutekli a vzhledem k tomu, že nás zítra čeká mezinárodní večeře, musíme s Vendy přeci něco uvařit!! Marně dumáme, co by asi tak všem mohlo chutnat a dospíváme k názoru, že uděláme štrůdl :) Není to sice typické, ale každý si snad pochutná. Nakoupili jsme hodně věcí a začali péci. Musím opravdu konstatovat, že se nám to velice povedlo, tak snad to zítra ocení i ostatní! :)
Měli jsme se zúčastnit sešlosti ve městě, ale bohužel jsme skončili s našim kulinářským uměním až v 11 v noci, takže nebylo jiného zbytí než se odebrat na své lóže a těšit se na zítřejší den.
Nádhera - takhle jsem si univerzitu vždy představovala. Volně stojící věšáky bez jakéhokoli zámku nebo oplocení - mentalita Finů je úplně jiná a nikde se tam nekrade, všude perfektně uklizeno a učebny jsou vybavené jak v nějakém centru pro managery. Pohodlné židle, rychlé počítače :) Co více si přát - směřujeme k aule, kde dostáváme snídani!!! Jejich typickou dobrotu s názvem Pulla - něco jako sladká vánočka, ale stokrát lepčejší :) K tomu samozřejmě ještě kafe a nebo čaj. Spokojeně čvachtáme v lavicích a posloucháme informace a shlížíme videoprezentaci o škole. Dále dostáváme informace o Health care, volitelných předmětech a hurá na obídek.
Přivítání takového rázu jsem si nepředstavovala ani v těch nejhezčích snech - prostě paráda. po obědě jsme měli vtipnou přednášku o Finech, jejich zvycích a o tom, co je a není vhodné v jejich společnosti dělat. Zde je několik příkladů:
Nemluv na lidi, které dobře neznáš
Nesměj se, nevypadej moc šťastně a hlavně se nesměj nahlas
Nesedej si ke stolu, kde už někdo sedí
Dbej vždy na světla semaforů i když jsou třeba 2 hodiny ráno a nikdo na silnici není
Být výjimečný není vůbec OK! Dívej se, jak se ostatní oblékají a obleč se podle toho.
Vždy se chovej jako ostatní.
Nebuď příliš zdvořilý! Ve Finsku jen jedno slovo stačí: "Oho..."
Při prezentaci jsem nestačila skrývat svůj úsměv a hlasitý smích :-D Od té doby, co jsem si tohle vše vyslechla, se bojím, že mezi Finy nikdy nezapadnu :-D Hlavně kvůli bodu č. 2 :-D
Je ještě mnoho věcí, co jsem se o Finech dozvěděla a nejen z přednášky, ale samozřejmě i ze setkání s nima - o tom ale později :)
Touto přednáškou náš uvítací den nekončil, posléze jsme navštívili ještě centrum města (znova) a dostali dalších pár informací. Po páté hodině odpolední jsme se konečně rozutekli a vzhledem k tomu, že nás zítra čeká mezinárodní večeře, musíme s Vendy přeci něco uvařit!! Marně dumáme, co by asi tak všem mohlo chutnat a dospíváme k názoru, že uděláme štrůdl :) Není to sice typické, ale každý si snad pochutná. Nakoupili jsme hodně věcí a začali péci. Musím opravdu konstatovat, že se nám to velice povedlo, tak snad to zítra ocení i ostatní! :)
Měli jsme se zúčastnit sešlosti ve městě, ale bohužel jsme skončili s našim kulinářským uměním až v 11 v noci, takže nebylo jiného zbytí než se odebrat na své lóže a těšit se na zítřejší den.
neděle 28. srpna 2011
Flákací den
Dnešní ráno bylo lepší, jak to včerejší :) Vzhledem k tomu, že nemám ve svém pokoji záclony, tak mě probudilo sluníčko. Nějak moc mi to nevadilo, protože už stejně bylo 12 hod :-D
Udělala jsem si znova snídaňooběd a začala třídit věci na svém HDD abych měla při škole vše OK. Čištění HDD, včetně externího, mi zabralo asi tak 3 hodiny času :-D Šílenost - ve 2 hodiny se konečně vzbouzí moje spolubydlící, vypadá, že jí tyhle dny velice zmáhají :)
Po 4té hodině se vydáváme vyzvednout pár lidí a jít znovu na pláž, abysme ji ukázali dalším lidičkám. Při té příležitosti potkáváme Japano-Američana, který nám nabízí, abychom dorazili na večeři - on prý udělá sushi a jeho kamarád něco Francouzkého - mňamy :) Bylo to fajné dopoledne - brodili jsme se vodou a ťapkali po pláži a povídali si. Cestou zpět začal nějak foukat vítr a 300m od našich domečků nás chytila buřina jako blázen, nepomohlo mi ani, že jsem sebou měla bundu. Pojedli jsme něco málo a s únavou zaplouváme do svých pokojů.
Dnes večer si pustím nějaký filmík na dobrou noc - přecejen zítra musim vstávat okolo 8:00 - jdeme navštívit školu a poví nám tam co a jak v příštích dnech - snad bude vše OK. Jdu si dát spršku a zalomit to.
Udělala jsem si znova snídaňooběd a začala třídit věci na svém HDD abych měla při škole vše OK. Čištění HDD, včetně externího, mi zabralo asi tak 3 hodiny času :-D Šílenost - ve 2 hodiny se konečně vzbouzí moje spolubydlící, vypadá, že jí tyhle dny velice zmáhají :)
Po 4té hodině se vydáváme vyzvednout pár lidí a jít znovu na pláž, abysme ji ukázali dalším lidičkám. Při té příležitosti potkáváme Japano-Američana, který nám nabízí, abychom dorazili na večeři - on prý udělá sushi a jeho kamarád něco Francouzkého - mňamy :) Bylo to fajné dopoledne - brodili jsme se vodou a ťapkali po pláži a povídali si. Cestou zpět začal nějak foukat vítr a 300m od našich domečků nás chytila buřina jako blázen, nepomohlo mi ani, že jsem sebou měla bundu. Pojedli jsme něco málo a s únavou zaplouváme do svých pokojů.
Dnes večer si pustím nějaký filmík na dobrou noc - přecejen zítra musim vstávat okolo 8:00 - jdeme navštívit školu a poví nám tam co a jak v příštích dnech - snad bude vše OK. Jdu si dát spršku a zalomit to.
Den třetí
Po probuzení se z kómatu okolo 14:00 jsme si udělali se spolubydlící obědo-snídani :) Tousty a něco málo k tomu. Vyměnily jsme si pár informací a dozvěděla jsem se, že v bytě pro 3 lidi budeme jen 2 osůbky, vzhledem k tomu, že 3tí si našla nějakého Fina boyfrienda a bude bydlet u něj :) Dobře pro nás. Nicméně jsem se dozvěděla ještě další věc - a to ne moc příjemnou - protože moje spolubydlící Anna bude odjíždět pryč 22.9 - to znamená, že budu na tomhle obrovským bytě úplně sama...Moc se mi to nelíbí, uvidíme, jestli bych se nemohla přestěhovat k někomu jinému - budu muset sondovat, kdo má nějaké volné místečko :)
Zanedlouho po tom, co jsme dosnído-obědvaly mi psala moje spolucestovatelka z ČR, že její spolubydlící uvařila typické Španělské dlabání a že mě zve na oběd. Sice jsem se již najedla - ale kdo by odolal takové nabídce? :) Sbalila jsem saky paky a vydala se na 20ti minutovou cestu k nim na byt. Oběd byl skutečně delikateska, ještě teď se mi sbíhají sliny :) Po obědě jsme sbalili plavky a vyrazily směr bazén - to jste ještě neviděli! Sice stál pro studenta 3,40 Euro na celý den - což je docela ok. Všechno tam bylo dokonalé a vyblejskané :) Tobogán, sauny, vířivky kam se podíváš, plavecký bazén atd. Potopila jsem se hned pod vodu a říkám si, že něco neni v pořádku... Ejhle, voda je tam všude slaná! :) Jenom trošku, ale přece.Vířivky tam nefungují na bázi čekání, až přijde čas a nebo na někoho řada. Stačí mávnout rukou, nohou, zadkem přes infra-čidlo a bublinky začnou vyvěrat z ďourek v bazénu - no nááádhera :)
Po vycachtání se v bazénu jsme samozřejmě byli v sauně a vydali se celé unavené směr domov. Pojedli jsme něco málo a hurá zase ven. Tentokráte jsme se vydali směrem na pláž, která je od nás vzdálená cca 30min. Dnešní den je pro Finy výjimečný - slaví konec léta a loučí se s ním ohňostroji, svíčkami, které pokládají všude a také obrovskými ohýnky, u kterých si dopřávají alkoholu a také něčeho k jídlu. Bohužel jsme neměli příležitost se dostat k nějakým místním lidem, protože se vše odehrávalo na druhém břehu. Přesto jsme si užili nádherných chvilek a okouzlení místními radovánkami. Skoro již ve tmě jsme prošli vilovou oblastí, kterou jsem si nedokázala z vyprávění Anny ani představit - neskutečně nádherné rezidence s vlastním molem, saunou a společenským domkem - nepopsatelné. Záře světel v nočním světle nás uchvacovala a nemohli jsme se vynadívat. Když jsme ukončili naši podívanou, vydali jsme se do města - netušili jsme, že slavnosti budou tak velké.
Bylo již kolem 11té hodiny večer a chceme vstoupit do jedné místní hospůdky - neoblomný a ramenatý pán před námi zavřel dveře a nechtěl nás pustit dovnitř - zvláštní chování, přímo před obličejem trhl dveřma, rukou gestikuloval stop a tvářil se hodně nepříjemně. Nic neřekl, tak jsme chvíli nadávali, ale posléze jsme zjistili, že je hospůdka přecpaná k prasknutí. Jen dodám, že tam točili Krušovice!!! Hurray!!! :-D Pokračujeme centrem dál, kde se nachází obyvatelé snad z celé Kokkoly a nacházíme English pub. To bylo jedno z míst, které nám ukazovali Tutoři, že máme navštívit. Zapomněla jsem dodat, že při včerejší párty po nás při vstupu požadovali nejen 3 Eura, ale také naše občanky. Při vstupu do English Pubu nastavil bouchač před vchodem ruku s tím, že něco chce, tak jsme na něj koukali, celí nesví - ale nakonec nám řekl alespoň "ID?" :) Pochopili jsme a všichni začali lovit občanky - kromě mě. Jak je známo - bez peněz do hospody nelez - tak jsem si nevzala celou peněženku a povídám ostatním, že jsem stejně unavená, že půjdu domů.
Duchapřítomný "bouchač" se na mě podíval a povídá "You good, I think..." Po pár prohozených slovech jsem pochopila, že vypadam na víc jak 18, tak jsem se ho zeptala, jestli si je fakt jistej :-D A on na to, že si to jen myslí a poslal nás všechny nahoru :) Sušila jsem tam hubu, ale vůbec mi to nevadilo - koktejly se pohybovaly cenově okolo 6-9 Eur a pivo jsem radši nechtěla vědět :) Moji noví kamarádi dopili svoje koktejly a vydali jsme se 2 min po půlnoci směr domů... Slyším obrovské rány a v odrazu jedné výlohy vidím, že asi začal ohňostroj! Úprkem mizím mezi uličkama a blížím se už už k náměstí. Najednou bum prásk přestalo... :( Zrovna jsem začala natáčet, abych měla nějakou památku a oni skončili... Byla jsem smutná, otočím se na patě a že půjdeme teda domů, no. Najednou další ráno. Nááááádhera!!! :-D Neskončili - ba naopak! Ohňostroj se sice chýlil ke konci, ale čim více k němu byl, tim více byl efektnější :) Udělali jsme si pár fotek a kolem půl 1 jsme vyrazili do pelíšků. Příjemný večer :) Ráno vstávat nemusim, takže je vše ok :-D
Zanedlouho po tom, co jsme dosnído-obědvaly mi psala moje spolucestovatelka z ČR, že její spolubydlící uvařila typické Španělské dlabání a že mě zve na oběd. Sice jsem se již najedla - ale kdo by odolal takové nabídce? :) Sbalila jsem saky paky a vydala se na 20ti minutovou cestu k nim na byt. Oběd byl skutečně delikateska, ještě teď se mi sbíhají sliny :) Po obědě jsme sbalili plavky a vyrazily směr bazén - to jste ještě neviděli! Sice stál pro studenta 3,40 Euro na celý den - což je docela ok. Všechno tam bylo dokonalé a vyblejskané :) Tobogán, sauny, vířivky kam se podíváš, plavecký bazén atd. Potopila jsem se hned pod vodu a říkám si, že něco neni v pořádku... Ejhle, voda je tam všude slaná! :) Jenom trošku, ale přece.Vířivky tam nefungují na bázi čekání, až přijde čas a nebo na někoho řada. Stačí mávnout rukou, nohou, zadkem přes infra-čidlo a bublinky začnou vyvěrat z ďourek v bazénu - no nááádhera :)
Po vycachtání se v bazénu jsme samozřejmě byli v sauně a vydali se celé unavené směr domov. Pojedli jsme něco málo a hurá zase ven. Tentokráte jsme se vydali směrem na pláž, která je od nás vzdálená cca 30min. Dnešní den je pro Finy výjimečný - slaví konec léta a loučí se s ním ohňostroji, svíčkami, které pokládají všude a také obrovskými ohýnky, u kterých si dopřávají alkoholu a také něčeho k jídlu. Bohužel jsme neměli příležitost se dostat k nějakým místním lidem, protože se vše odehrávalo na druhém břehu. Přesto jsme si užili nádherných chvilek a okouzlení místními radovánkami. Skoro již ve tmě jsme prošli vilovou oblastí, kterou jsem si nedokázala z vyprávění Anny ani představit - neskutečně nádherné rezidence s vlastním molem, saunou a společenským domkem - nepopsatelné. Záře světel v nočním světle nás uchvacovala a nemohli jsme se vynadívat. Když jsme ukončili naši podívanou, vydali jsme se do města - netušili jsme, že slavnosti budou tak velké.
Bylo již kolem 11té hodiny večer a chceme vstoupit do jedné místní hospůdky - neoblomný a ramenatý pán před námi zavřel dveře a nechtěl nás pustit dovnitř - zvláštní chování, přímo před obličejem trhl dveřma, rukou gestikuloval stop a tvářil se hodně nepříjemně. Nic neřekl, tak jsme chvíli nadávali, ale posléze jsme zjistili, že je hospůdka přecpaná k prasknutí. Jen dodám, že tam točili Krušovice!!! Hurray!!! :-D Pokračujeme centrem dál, kde se nachází obyvatelé snad z celé Kokkoly a nacházíme English pub. To bylo jedno z míst, které nám ukazovali Tutoři, že máme navštívit. Zapomněla jsem dodat, že při včerejší párty po nás při vstupu požadovali nejen 3 Eura, ale také naše občanky. Při vstupu do English Pubu nastavil bouchač před vchodem ruku s tím, že něco chce, tak jsme na něj koukali, celí nesví - ale nakonec nám řekl alespoň "ID?" :) Pochopili jsme a všichni začali lovit občanky - kromě mě. Jak je známo - bez peněz do hospody nelez - tak jsem si nevzala celou peněženku a povídám ostatním, že jsem stejně unavená, že půjdu domů.
Duchapřítomný "bouchač" se na mě podíval a povídá "You good, I think..." Po pár prohozených slovech jsem pochopila, že vypadam na víc jak 18, tak jsem se ho zeptala, jestli si je fakt jistej :-D A on na to, že si to jen myslí a poslal nás všechny nahoru :) Sušila jsem tam hubu, ale vůbec mi to nevadilo - koktejly se pohybovaly cenově okolo 6-9 Eur a pivo jsem radši nechtěla vědět :) Moji noví kamarádi dopili svoje koktejly a vydali jsme se 2 min po půlnoci směr domů... Slyším obrovské rány a v odrazu jedné výlohy vidím, že asi začal ohňostroj! Úprkem mizím mezi uličkama a blížím se už už k náměstí. Najednou bum prásk přestalo... :( Zrovna jsem začala natáčet, abych měla nějakou památku a oni skončili... Byla jsem smutná, otočím se na patě a že půjdeme teda domů, no. Najednou další ráno. Nááááádhera!!! :-D Neskončili - ba naopak! Ohňostroj se sice chýlil ke konci, ale čim více k němu byl, tim více byl efektnější :) Udělali jsme si pár fotek a kolem půl 1 jsme vyrazili do pelíšků. Příjemný večer :) Ráno vstávat nemusim, takže je vše ok :-D
sobota 27. srpna 2011
Drinking and dancing
Včerejší noc byla velice, převelice vydařená, to Vám opravdu povim :) Navštívili jsme hromadně, mnou a pár lidmi, již známý supermarket a tutoři nám sdělovali co a jak. Pokračovala návštěva centra města, které jsme již také viděli, ale nyní už trefíme o mnoho snáze kamkoli se nám zachce, samozřejmě nejlépe do hospůdek :) Když jsme již všechno viděli, zapluli jsme do místní ROCK hospůdky, kam nás zlákal nejspíše barman, pokuřující před vchodem, když jsme se ho zeptali, jestli je u nich hezky :) Blbá otázka - ale perfektní místečko a pivko "jen" za 3 Eura! No nekup to :-D
S kámoškou jsme si dali jedno na půl - nedisponujeme mamonem, ale vzhledem k tomu, že nás chytla slina - pivíčko nebylo vůbec špatné - koupily jsme si ještě jedno napůl. A ejhle... To samé stálo již 4,5 Euro!! Prej - no, to byla jen uvítací cena a první runda! Tak jsme vyvalily oči, ale co naděláme, že, měli jsme žížu :) Myslim, že nám dali slevu, aby nás nalákali, protože jsme v té hospůdce byli opravdu jediné osazenstvo, krom obsluhy :) Po třičtvrtě hodince jsme opustili hospodu a vydali se blíže do centra - vypadalo to dobře, až na to, že jsme nečekali vstup 3 Eura, nu což - nebudu přeci trhat partu a v peněžence mi zbývá již jen 1,50 E :-D Místo bylo útulné, do 23:00 běžela tzv. Happy hour na nějaké drinky a shoty a tak :) Kamarádka byla moc hodná a založila mě.
Po pár dobrejch pitíčkách se nám zachtělo tančit - bylo to moc fajn, až na pár finských songů, které zněly jako pochod vojáků. Pomalu se parket začal zaplňovat a zrovna, když jsem odpočívala, byli na parketu všichni. Užívala jsem si robotických tanců a kroucení stroze oděných slečen a najednou přijdou, ať jdu taky tancovat - chvíli se zdráhám, ale pak jdu. Podívám se dolů a parket je totálně natřískaný tancujícími individui - tam nejduuuu.... Povídám si v duchu, najednou mě popadne lepší nápad, než se mačkat mezi lidmi a to, vylézt si na menší podium a na lavičku, která byla na něm :-D Mé boky se začaly hýbat do rytmu hudby a kroutila jsem se víc a víc a zkrátka a dobře jsem pařila :) Najednou si mě asi všichni všimli najednou nebo co, protože takovej rachot a skandování jsem ještě nezažila :-D
Posléze jsem raději slezla zase dolů a kamarádi mě plácali po ramenou, protože prej obdivu od Finů se mnohým ženským nedostane - pro mě skandovali nejen naši, ale i Finové - PECKA :-D Byl to fajn večer a seznámila jsem se s mnohými lidmi, bohužel si opravdu nepamatuji jejich jména, asi si pořídim diář s fotkama :) Domů jsme dorazili kolem druhé ráno - nechápala jsem, že ještě žiju, protože jsem na dnešní den spala asi tak 1,5 hodiny ve vlaku, jak jsem se již zmiňovala. To bylo asi tim důvodem, proč jsem se vzbudila následující den před druhou hodinou odpolední :-D
S kámoškou jsme si dali jedno na půl - nedisponujeme mamonem, ale vzhledem k tomu, že nás chytla slina - pivíčko nebylo vůbec špatné - koupily jsme si ještě jedno napůl. A ejhle... To samé stálo již 4,5 Euro!! Prej - no, to byla jen uvítací cena a první runda! Tak jsme vyvalily oči, ale co naděláme, že, měli jsme žížu :) Myslim, že nám dali slevu, aby nás nalákali, protože jsme v té hospůdce byli opravdu jediné osazenstvo, krom obsluhy :) Po třičtvrtě hodince jsme opustili hospodu a vydali se blíže do centra - vypadalo to dobře, až na to, že jsme nečekali vstup 3 Eura, nu což - nebudu přeci trhat partu a v peněžence mi zbývá již jen 1,50 E :-D Místo bylo útulné, do 23:00 běžela tzv. Happy hour na nějaké drinky a shoty a tak :) Kamarádka byla moc hodná a založila mě.
Po pár dobrejch pitíčkách se nám zachtělo tančit - bylo to moc fajn, až na pár finských songů, které zněly jako pochod vojáků. Pomalu se parket začal zaplňovat a zrovna, když jsem odpočívala, byli na parketu všichni. Užívala jsem si robotických tanců a kroucení stroze oděných slečen a najednou přijdou, ať jdu taky tancovat - chvíli se zdráhám, ale pak jdu. Podívám se dolů a parket je totálně natřískaný tancujícími individui - tam nejduuuu.... Povídám si v duchu, najednou mě popadne lepší nápad, než se mačkat mezi lidmi a to, vylézt si na menší podium a na lavičku, která byla na něm :-D Mé boky se začaly hýbat do rytmu hudby a kroutila jsem se víc a víc a zkrátka a dobře jsem pařila :) Najednou si mě asi všichni všimli najednou nebo co, protože takovej rachot a skandování jsem ještě nezažila :-D
Posléze jsem raději slezla zase dolů a kamarádi mě plácali po ramenou, protože prej obdivu od Finů se mnohým ženským nedostane - pro mě skandovali nejen naši, ale i Finové - PECKA :-D Byl to fajn večer a seznámila jsem se s mnohými lidmi, bohužel si opravdu nepamatuji jejich jména, asi si pořídim diář s fotkama :) Domů jsme dorazili kolem druhé ráno - nechápala jsem, že ještě žiju, protože jsem na dnešní den spala asi tak 1,5 hodiny ve vlaku, jak jsem se již zmiňovala. To bylo asi tim důvodem, proč jsem se vzbudila následující den před druhou hodinou odpolední :-D
pátek 26. srpna 2011
Druhý den - Kokkola
Cesta vlakem po mnohach pokusech se uvelebit nebyla nakonec zase tak příjemná. Za cestu jsme naspaly možná tak 1,5 hodiny - ujistily jsme se u průvodčího, jestli následující zastávka, kde chceme vystupovat, je opravdu Kokkola. Bylo tomu tak a přesně ve 4:50 zastavuje dle jízdního řádu vlak na nádraží. Vše je ponořené do tmy a tak se stále nemůžeme kochat okolním světem. Již při odchodu z vlaku jsem, byť s obtížemi, vyndala bundu z nacpaného a zabaleného kufru, protože ve vlaku byla celkem zima, kort, když jsem byla rozespalá.
Vytupujeme z vlaku a huráááá! Konečně pocit, že jsme již na místě a schází nám jen pár krůčků k tomu, abychom se ubytovaly a trochu prospaly. Jásot nás drží několik chvil, načež si uvědomujeme, že musíme čekat až do 8:00, než nás vyzvedne koordinátorka programu Erasmus - Helena. Čekání opravdu bylo dlouhé a zkracovaly jsme si ho skákáním, běháním a povykováním na nádraží - bohužel jen venku. Čekárna se otvírá až od 7mi hodin a 5ti minut. Netrpělivě vzhlížíme k hodinám a popostrkujeme pohledem rafičku, aby již naskočila na to pravé místo, posloucháme při tom muziku z mého NB. Hurá - můžme již jít dovnitř. Poslední hodina se táhla, ale přežily jsme to a najednou uviděly usměv na tváři milé slečny. Překvapené jsme zjistily, že si pro nás přijela Helena autem a také nás rozveze tam, kde máme bydlet.
Dostaly jsme klíče a nějaké instrukce a následovala krátká návštěva univerzity, kde jsme obdržely kitchen a sleeping-pack a naším prvním žůžem dobrodrůžem bylo, se dostat zase do svých kumbálků. Byla to zajímavá cesta, při níž jsme trefily k Vendy a pokračovali dále ke mně... Narazily jsme na problémek a lovily v mapě... Něco na mě zezadu křičí... Huhahuuuááazhhhhazuuuahahhaha :-D Říkam, prosím? Paní spustila už anglicky a začala se ptát, jestli nepotřebujeme pomoc, sama se chudinka v mapce taky ztratila, ale posléze se zorientovala a vysvětlila nám kudy kam. Když to dovysvětlila, tak nás pozvala k sobě do auta, že nás tam hodí - boží paní :) Byla to krátká, ale milá projíždka, kdy jsme se dozvěděli od paní pár věcí - informovala nás i o slavnostech konce léta, na které se půjdeme určitě zítra podívat - rachejtle, svíčky, ohňostroje a samozřejmě alkohol.
Podotknout jsem chtěla ještě jednu věc - nádobí kupodivu vypadalo celkem dobře, ale ty peřiny... No - škoda mluvit, počet lidí, kteří bůh ví co dělali pod těmito peřinami se může pohybovat kolem 150. Nicméně po mém příchodu do pokoje jsem zjistila, že mi nesvítí velké světlo a také, že nemam ani lampičku na čtení, kterou byly opatřeny všechny pokoje. Zato mam obrovskou vestavěnou skříň, do které nemam co dát... :-D Shodou okolností jsme musely jít podepsat ještě dohodu o ubytování, tak si to paní sepsala a prej se tu někdo staví, jsem teda zvědavá - žárovku do lustru jsem si už ukradla ze spíže... :-P
Byl to celkem v pohodě den až na to, že cenově pokoje vůbec neodpovídají, celý den jsem na bytě úplně sama, vzhledem k tomu, že slečna, co obydluje pokoj vedle mně pracuje od 9ti do 17ti a třetí slečna si našla za přítele Fina, tak s ním bydlí někde v pryč. Tak mi nezbylo nic jiného, než kempit u Vendy a Oro a obstarávat vše možné.
Svůj první nákup jsem chtěla zaplatit super bomba bezva cool embosovanou kartou od nuceně zřízeného účtu Komerční banky... Nakupuji, nakupuji... Hooodně střídmě... Ty ceny jste nezažili, to Vám mohu povědět. Jdu už platit, vrazim tam kartu... Transaction rejected...Prosim?!?! Try it again, please...Ok... Transaction rejected!! Celá zmatená z toho, že mi paní řekla, že tam asi nemam peníze, přestože mi dorazilo již stipendium, jsem sáhla po další kartě (ještě, že jsem mazák) a zaplatila kartou, na které jsou kačky... Rozrušená omlouvajíc se utíkám z obchodu a zkouším obě dvě karty od KB v bankomatu - doposud nikdy nepoužité. Operation rejected - try it later! To už mi tekly nervy a hodně moc jsem se rozčilovala - zarazilo mě, jak mi to jde dobře i v angličtině :)
Vsuvka - zaplatila jsem za sýr, marmeládu, máslo, toaleťák, chleba, zákys, lasagne a špagety a 19,5 EURO!!!!...
Kdybych v tom aspoň zůstala sama... Ale kamarádka Vendy, samozřejmě také s vynuceným účtem od KB platila kartou také... A co myslíte? To samé ořechové... Odešly jsme z obchoďáku a zlostně jsme dupaly a přemýšlely, co budeme dělat. Nejspíše si převedu všechna eura na český účet a bude to...
No jo... Jak to ale udělám? Mám já snad internet? Tak se jde zařizovat internet... Další náraz do betonové zdi. Je nám líto, ale všechny USB modemy jsou vyprodané a dorazí nám další várka asi tak ve čtvrtek...Uf uf... Už nezvládám nápor mého "štěstí" a přemýšlím o tom, že si půjdu dát kafe... Bohužel nemam peníze - kafe si nedam a stejně tak ani jídlo - uvědomuji si, že jsem od poslední bagety v Helsinkach, krom kousku čekulády, nic nejedla.
Nevadí - život jde dál a já slintavě koukám na kamarádky, jak si dávají do nosu v bistru. Opouštím svoje kolegyně a chýlím se k sobě domů - dodatek - kromě rána prší celý den jako z konve a vždy přestane, když se dostanu pod nějaký přístřešek :) Asi to počasí ví, že jsem se ještě nesprchovala :-D
Narazim špunty do uší, přidám trošku volume a už si to štráduji do bytečku - prázdného bytečku - ach jo... 35 minut chůze od univerzity a 20 min chůze od dvou spřízněných duší, které bydlí na jiné ubytovně. Dnes bude od 19:00 nějaký sraz - jsem moc zvědavá, co z toho vyplyne. Moc se neopiju - slibuji :) Nemám totiž za co :)
Vytupujeme z vlaku a huráááá! Konečně pocit, že jsme již na místě a schází nám jen pár krůčků k tomu, abychom se ubytovaly a trochu prospaly. Jásot nás drží několik chvil, načež si uvědomujeme, že musíme čekat až do 8:00, než nás vyzvedne koordinátorka programu Erasmus - Helena. Čekání opravdu bylo dlouhé a zkracovaly jsme si ho skákáním, běháním a povykováním na nádraží - bohužel jen venku. Čekárna se otvírá až od 7mi hodin a 5ti minut. Netrpělivě vzhlížíme k hodinám a popostrkujeme pohledem rafičku, aby již naskočila na to pravé místo, posloucháme při tom muziku z mého NB. Hurá - můžme již jít dovnitř. Poslední hodina se táhla, ale přežily jsme to a najednou uviděly usměv na tváři milé slečny. Překvapené jsme zjistily, že si pro nás přijela Helena autem a také nás rozveze tam, kde máme bydlet.
Dostaly jsme klíče a nějaké instrukce a následovala krátká návštěva univerzity, kde jsme obdržely kitchen a sleeping-pack a naším prvním žůžem dobrodrůžem bylo, se dostat zase do svých kumbálků. Byla to zajímavá cesta, při níž jsme trefily k Vendy a pokračovali dále ke mně... Narazily jsme na problémek a lovily v mapě... Něco na mě zezadu křičí... Huhahuuuááazhhhhazuuuahahhaha :-D Říkam, prosím? Paní spustila už anglicky a začala se ptát, jestli nepotřebujeme pomoc, sama se chudinka v mapce taky ztratila, ale posléze se zorientovala a vysvětlila nám kudy kam. Když to dovysvětlila, tak nás pozvala k sobě do auta, že nás tam hodí - boží paní :) Byla to krátká, ale milá projíždka, kdy jsme se dozvěděli od paní pár věcí - informovala nás i o slavnostech konce léta, na které se půjdeme určitě zítra podívat - rachejtle, svíčky, ohňostroje a samozřejmě alkohol.
Podotknout jsem chtěla ještě jednu věc - nádobí kupodivu vypadalo celkem dobře, ale ty peřiny... No - škoda mluvit, počet lidí, kteří bůh ví co dělali pod těmito peřinami se může pohybovat kolem 150. Nicméně po mém příchodu do pokoje jsem zjistila, že mi nesvítí velké světlo a také, že nemam ani lampičku na čtení, kterou byly opatřeny všechny pokoje. Zato mam obrovskou vestavěnou skříň, do které nemam co dát... :-D Shodou okolností jsme musely jít podepsat ještě dohodu o ubytování, tak si to paní sepsala a prej se tu někdo staví, jsem teda zvědavá - žárovku do lustru jsem si už ukradla ze spíže... :-P
Byl to celkem v pohodě den až na to, že cenově pokoje vůbec neodpovídají, celý den jsem na bytě úplně sama, vzhledem k tomu, že slečna, co obydluje pokoj vedle mně pracuje od 9ti do 17ti a třetí slečna si našla za přítele Fina, tak s ním bydlí někde v pryč. Tak mi nezbylo nic jiného, než kempit u Vendy a Oro a obstarávat vše možné.
Svůj první nákup jsem chtěla zaplatit super bomba bezva cool embosovanou kartou od nuceně zřízeného účtu Komerční banky... Nakupuji, nakupuji... Hooodně střídmě... Ty ceny jste nezažili, to Vám mohu povědět. Jdu už platit, vrazim tam kartu... Transaction rejected...Prosim?!?! Try it again, please...Ok... Transaction rejected!! Celá zmatená z toho, že mi paní řekla, že tam asi nemam peníze, přestože mi dorazilo již stipendium, jsem sáhla po další kartě (ještě, že jsem mazák) a zaplatila kartou, na které jsou kačky... Rozrušená omlouvajíc se utíkám z obchodu a zkouším obě dvě karty od KB v bankomatu - doposud nikdy nepoužité. Operation rejected - try it later! To už mi tekly nervy a hodně moc jsem se rozčilovala - zarazilo mě, jak mi to jde dobře i v angličtině :)
Vsuvka - zaplatila jsem za sýr, marmeládu, máslo, toaleťák, chleba, zákys, lasagne a špagety a 19,5 EURO!!!!...
Kdybych v tom aspoň zůstala sama... Ale kamarádka Vendy, samozřejmě také s vynuceným účtem od KB platila kartou také... A co myslíte? To samé ořechové... Odešly jsme z obchoďáku a zlostně jsme dupaly a přemýšlely, co budeme dělat. Nejspíše si převedu všechna eura na český účet a bude to...
No jo... Jak to ale udělám? Mám já snad internet? Tak se jde zařizovat internet... Další náraz do betonové zdi. Je nám líto, ale všechny USB modemy jsou vyprodané a dorazí nám další várka asi tak ve čtvrtek...Uf uf... Už nezvládám nápor mého "štěstí" a přemýšlím o tom, že si půjdu dát kafe... Bohužel nemam peníze - kafe si nedam a stejně tak ani jídlo - uvědomuji si, že jsem od poslední bagety v Helsinkach, krom kousku čekulády, nic nejedla.
Nevadí - život jde dál a já slintavě koukám na kamarádky, jak si dávají do nosu v bistru. Opouštím svoje kolegyně a chýlím se k sobě domů - dodatek - kromě rána prší celý den jako z konve a vždy přestane, když se dostanu pod nějaký přístřešek :) Asi to počasí ví, že jsem se ještě nesprchovala :-D
Narazim špunty do uší, přidám trošku volume a už si to štráduji do bytečku - prázdného bytečku - ach jo... 35 minut chůze od univerzity a 20 min chůze od dvou spřízněných duší, které bydlí na jiné ubytovně. Dnes bude od 19:00 nějaký sraz - jsem moc zvědavá, co z toho vyplyne. Moc se neopiju - slibuji :) Nemám totiž za co :)
čtvrtek 25. srpna 2011
První den
Dnešní den započal poněkud veselejším rázem :) Po 4řech hodinách spánku jsem ráno vylezla z pelíšku a započal můj boj s barvením vlasů - dobalila jsem poslední zbytečnosti už do tak narvaného kufru - po jeho zvážení by měl dle Radowánka a mého taťuldy vážit přibližně 23kg - dobrá váha, to je celkem i přesně! :) Váhala jsem, jestli z něj něco nevyndat, ale přesto jsem ho nechala tak, jak je a naložila jsem ho do auta.
V klídku - o půl hodiny déle, než byla plánovaná cesta, jsme vyrazili směr Praha. Za Bystřicí mě napadla spásná myšlenka... Co takhle si sebou asi vzít protézu na mojí pochroumanou nožku? :) Taťulda musel auto otočit a vyrazili jsme opět směr domov - asi to byl osud, asi to tak mělo být. Po menší zastávce doma jsem měla již vše, co jsem potřebovala. Cesta do Prahy probíhala hladce, smutně jsme se rozloučili na letišti a hurá na odbavení s Vendy.
Jojo - to by nebylo ono, kdyby se něco neudálo :-D Paní mi zvážila kufr a povídá, no - povolená váha zavazadla je ale maximálně 23 kg, Vy máte ale těch kg 25! To Vám bohužel nevezmu... A sakra, již zabalené zavazadlo jsem musela otevřít a řekla jsem si, že tedy něco vyndám... Pod ruku mi přišly knížky... Namátkou jsem je zkusila zvážit a ejhle! Knihy zabíraly rovné 2kg! Tak honem s nimi pryč!! :-D Nacpala jsem si je do příručního zavazadla, které už tak vážilo 7kg, maximální povolený limit byl 5kg :-D Ale namlouvala jsem si, že je to ok... Najednou slečna říká - běžte do toho fast tracku - rychlého odbavení - tak tam rozvážně jdeme a koukáme... To je jen pro "bussines class", to je nějaký divný - ale co :-D Vlítneme tam a váháme, jestli nám nechá tak těžká příruční zavazadla pronést. Pán jen zkontroloval naše palubní vstupenky a pasy a tradá! Vybuchovaly jsme smíchy a cejtily se jako největší machři, když jsme fast trackem procházely jen ve 2 lidech a všude jinde byly davy lidí o padesátkách :)
PS:Myslím, že paní za přepážkou nás bylo tak líto, že nám přepsala na palubních vstupenkách č. brány, kterou jsme měly projít - tedy z brány "pro obyčené lidi" na bránu pro hustěkrutopřísný osobnosti :-D
Poskočily jsme si štěstím a přistoupily pomalu k detektoru :) Prošla jsem jako zázrakem bez sebemenších problémů - zato Vendy musela začít vyndavat věci ze svého příručního zavazadla. A ejhle - copak to tu máme? Sprej o velikosti 150ml? To nemyslíte vážně - no a co kdybych trochu ustříkala, to by nešlo? :-D Ne, ta lahev smí mít max 100ml - tak počkejte, já se ještě nasmradim :-D Vendy odběhla a naládovala na sebe pár stříkanců svého deodorantu :) Naše snažení se ubíralo směrem k bráně našeho odletu a pak již všechno probíhalo hladce - vzestup, přistání - jako v bavlnce :)
Po příletu do Helsinek jsme myslely, že jsme ztracené - kam nám asi tak dali naše zavazadla? Utíkali jsme za pár pasažéry - hlavně nenápadně - s vědomím, že oni ví, kam jdou :) Vendy si duchapřítomně všimla tabule, kde bylo napsáno č. dveří, kam vejít - tak jsme tak učinily. Po několika minutách jsme získaly naše zavazadla a pádily pryč, na info jsme se dozvěděly, že za 4 Ečka nás odveze bus až na vlakové nádraží, odkud jsme měli ve 22:30 odjíždět 6ti hodinovým spojem směr Kokkola. Autobus nás v pořádku dovezl a věřte tomu, že 30tka směr ZČU v Plzni je nic oproti spoji z letiště na hlavní nádraží v Helsinkách! :-) S tím jediným rozdílem, že jezdí opravdu na vteřinu přesně!! Na nádraží jsme si nechaly naše monstrózně velké kufry za 4 E v trezoru a pokračovaly jsme jen s fotoaparáty a peněženkou směr město.
Helsinky jsou nádherné, měly jsme možnost je prozkoumat jak ve dne, tak i za šera byť i trochu noci - zpočátku jsme se obávaly, že se někde ztratíme a lovily jsme v mapě. Okouzleny prostředím a krásou města jsme mapu odložily a pídily se každičkým koutem Helsinek, který nám přišel alespoň trošku zajímavý. PS:Rackové jsou tam strašně ostýchaví! :-D Zato obchodníci ostýchaví moc nejsou - za bagetu si klidně řekli 4,50E a za 1,5 l vody 1E. Ale což, hlavně, že neumřeme hlady a už nás nikde neoberou.
Již se vracíme na vlakové nádraží, nečekáme ani 20 minut a přijíždí náš vláček (plánovaný a dodržený odjezd 22:30) - nasedáme jen stěží - do schodů ve vlaku se ty 25ti kilové batohy opravdu špatně tahají, ale jeden milý Ital s Japoncem - které jsme posléze poznaly - nám pomohli a sdílíme společně prostory celkem útulného a tichého vláčku směr někam na sever.
V tuto chvíli již dodatlívám poslední slova a půjdu se zkusit aspoň na chvíli uchýlit ke spánku, přecejen, cesta bude ještě dlouhá a v Kokkole bychom měli "přistát" ve 4:50 - snad nezaspíme, tento vlak totiž pokračuje až na úplný sever Finska - do Laponska, kam se snad v průběhu našeho pobytu ještě podíváme. Dobrou noc a zítra zase ahoj :)
PS:Jo a jinak, ve Finsku se dostávají účtenky za použití toalety - nejspíše k proplacení nákladů na cestu zaměstnavatelem :-D
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)