Ehmm... Zmínka o tom, že jsem hned po návratu ze Stockholmu do Kokkoly upadla do bezvědomí, nebyla zase tak moc pravdivá... Hned vysvětlím proč.
Jistě jsem se zmiňovala o mém odjezdu do Stockholmu a o poslední "food" párty v našem apartmánu kvůli mojí spolubydlící, která odjížděla domů v ten samý den, co my do Švédska. Její příslib, že vše poklidí, protože má hodně času, bohužel nebyl vyplněn... Inu... Stručně a jasně... Náš apartmán byl zanesený prázdnými PET lahvemi, plechovkami a lahvemi od piva, směsí chipsů různého druhu nejen na stole položené, spoustou zbytků jídla a různými jinými nepopsatelnými věcmi, které mi doslova rostly před očima a ze směti zelenkavých barev, které se vyskytovaly skoro všude, na mě mávaly malé potvůrky, které se šťastně vyvíjely. Velebnosti... Facka, kterou jsem dostala po tom, co jsem otevřela dveře od našeho apartmánu, byla neskutečná... Nedokážu ani milionem slov popsat, jak neskutečný mix "smradů" se tam vyskytoval.... Panenko skákavá... Jen jsem si to pondělí ráno sundala boty, utekla do svého pokoje, zavřela za sebou pevně dveře, ujistila se, že do mého pokoje nic nepronikne a teprve poté jsem zaklapla dekly. Haha :-D
Inu - 4 dny nechat zbytky všeho, co zbylo po párty po 15ti lidech, ležet ladem...Už nikdy nedopustím!!! :-D :-D
Vzhledem k tomu, že do školy jsem ráno nešla, dokolíbala jsem se alespoň na další hodinu, která byla od 11:25 a užívala jsem si čerstvého "školního vzduchu" až do 4 hodin odpoledne.... Se znechucením jsem se vrátila domů a nejméně do půl 11té večer jsem drhla, škrábala, mydlila, omývala a bůh ví co ještě dělala s každičkým koutem apartmánu a veškerým nádobím... To, že jsem se u toho zapotila, myslím, že nemusím zmiňovat :)
Po těžké práci jsem byla nucena do půlnoci dokončit úkol z English writing skills, což byla celkem dřina... Ale přece jen jsem si ještě dopřála film na dobrou noc a s rozmočenými tlapkami se vrtoším v postýlce a jen přemýšlím nad tím, jaké to teď asi bude, když nikdo nebude obývat vedlejší pokoj... Neuslyším chrastit nikoho jiného klíče v zámku... Nebudu nikoho po ránu potkávat u snídaně...
pondělí 26. září 2011
neděle 25. září 2011
Stockholm - den čtvrtý
Takže děvčátka - šup šup, vstávat! Zvoní nám budík kolem 5té hodiny ranní a rozhlížíme se kolem sebe s ještě zalepenýma očíčkama. Nedá se nic dělat a potichu si balíme saky paky a uklízíme po sobě "postele"... S Vendelínem ještě sepisujeme dopis na rozloučenou s vědomím, že už se nikdy s "panem šlechetným" nesetkáme a potichu za sebou zavíráme vchodové dveře od bytu... Tak...Stojíme chvíli za dveřmi...A doufajíc, že metro, které nás má dovézt do centra, stihneme. Lístky už jsme měly předem zakoupené, takže všechno šlo celkem hladce. Ospalé a unavené sedíme v metru, když v tom nastoupí nějaký zvláštní týpek s obrovskou taškou přes rameno... Heh? Jsme snad na pláži, že tady přemlouvá všechny naše spolucestující koupí náramků, řetízků a tak podobně? :-D Hmmm... Bezlítostně ho všichni odmítají a my se vůbec nedivíme :)
Po několika minutách jízdy nastupuje zvláštní človíček 2, který mi tedy přišel zvláštní až když vystoupil... A po 3 minutách zase nastoupil ale na jiné stanici :-D WTF? No nevim, nechápala jsem, ale bylo to tak :) Poté se metro zastavilo... Hmm... Co se děje? Modlily jsme se s Vendy, ať metro nemá zpoždění, z centra k trajektu to neni nejkratší cesta. Zvláštní člověk číslo 2 stepuje v metru a po několika minutách čekání na zastávce, kdy nás nikdo neinformoval o tom, co se děje vidíme kolem tramvaje pobíhat policisty... :-D :-D Naše zjištění, že policie hledala tohoto muže nám trošku nahodilo husí kůži na těle, ale což - to by byla nuda, kdyby se nic nedělo, ne? :) Nicméně jsme sevřely půlky a opravdu pevně doufaly, že se do centra dostaneme včas :-DZpoždění narostlo na 20 minut, ale stejně jsme měly ještě dostatek času, abychom se dostaly k trajektu... Dokonce tolik času, že jsme se ještě stačily podívat na jakousi "skálu", ze které jsme měly nádherný výhled na skoro celý Stockholm za svitu měsíce :) Krása... :)
Dobrý den - tady máte za ten lístek kartičku, tu šoupněte do tohodle terminálu a nahoře si počkejte na trajekt.... Emm... Tak jo! :) Jednodušší už to býti nemohlo :) Vstoupily jsme do čekací místnosti s občerstvením a suvenýry, kde si Vendy kupuje přívěsek "I <3 Stockholm" a já skoro usínám na lavičce nedostatkem spánku. Po delší době jsme vyzvání ke zvednutím zadků a nalodění na palubu :-D Také tak činíme a už nás vítá lodička firmy Viking Line se jménem Isabella - krásné... :) Tak zvedáme kotvy, pánové! :) Znovu pozorujeme, tentokráte z paluby, umění pana kapitána, jak odráží od země a těšíme se na to, až někam složíme hlavu. Protože jsme chudí studenti, zakoupily jsme si jen trajekt bez kajuty na přespání. Složily jsme hlavu kdesi, čemuž se říkalo "Fly-chairs" nebo tak nějak.. :) Zarazily jsme sluchátka do uší a snažily se odpočnout. Občas jsme vylezly na kukačku na palubu, prozkoumávaly loď, její obchůdky a další prostory :) Nakonec nás po spánku přepadla monstrozní chuť si zajít do bufetu :) Hmmm...
Znovu se svalujeme na naše letecká křesílka a dáváme si dvacet :) Ani už nevím, jak to všechno uteklo, ale už jsme minuly ostrov Abo a blížíme se k Finskému pobřeží.... No - tak tedy zase ven! Valíme se z lodě a úpěnlivě doufáme, že vlak, který nás má dovézt do Kokkoly NEUJEL!!! Jízdní řády jsme shlédly ještě před odjezdem do Stockholmu, ale kdo si to má pamatovat :-D
Rychlým krokem jdeme z přístavu směr "po kolejích", protože tam by měl asi vlak být :-) Vlak tam byl, ano, ano!! SUPER!... Ale počkat, žádná budka na zakoupení lístků? A kam ten vlak vůbec jede? :-D Děkuji ti Finsko za to, že máš tak vzdělaný lid a všichni mluví anglicky :) Paní průůůůvodčí nám sděluje, že sice v Turku jsme (destinace, které jsme chtěly dosáhnout), ale tohle neni stanice města, ale stanice přístavu, že musíme jet nejprve do města a pak se z města dostat do Kokkoly... Eeeeeh? :-( To ale nejsme schopné ten vlak stihnout a nebo ano?... Naskakujeme do vlaku bez lístku a pozorujeme okolí, jestli nejedeme třeba na jih, místo našeho předurčeného severu :-D
Ve vlaku se nás nikdo ani nezeptal na lístek, takže jsme něco málo i ušetřily :) Zato nás ale čekalo nemilé překvapení, když jsme si šly v Turku na nádraží zakoupit lístek. Zaprvé fronta jako blázen a zadruhé nám paní za přepážkou povídá:... No... Jede Vám to za několik minut - 21:05, ale do Kokkoly se dostanete v 4:50 ráno.... Eeeeeh? :-D Děláte si legraci? :) Paní si legraci nedělala... Tento poslední spoj, co jsme mohly stihnout, totiž dorazí do Tampere ve 23:00 a tam si na další spoj počkáte do 1:15... Cooooool :-D Nevermind! Hlavně, že se vůbec do Kokkoly dostaneme... :-D Ale myšlenka na to, že bychom měly jít ten den ještě od 8mi na hodinu Švédštiny se nám teda rychle vypařila z hlavy... :)Cestou do Tampere jsme si moc neschruply, ale zato industriální Tampere jsme si užili za ranního světla a za zvuků linoucích se z místních barů a hospůdek. Sice jsme po městečku chodily jako duchové, protože celé zelo prázdnotou, ale prohlédly jsme si jeho krásy.
Tak a zase zpět do vláčku, Kokkola s našimi pelíšky už na nás netrpělivě čeká!! 4:50 ráno a my utahaní tvorové se šineme směrem k našim domovům... Otevírám dveře svého apartmánu, kde již na 100% budu jen sama samička a bez mrknutí oka upadám do bezvědomí...
sobota 24. září 2011
Stockholm - den třetí
Good morning everyone! S úsměvem na rtech vylézáme z pelíšků a náš hostitel se ihned vrhá k ledničce a začíná připravovat snídani - tousty s medem a nebo s máslem a sýrem? Co si dáte, holky? :) Tak proč nezkusit obojí, že? :) To bychom nebyly z Čech, abychom neokusily vše, co je nám nabízeno, není-liž pravda? :-D Cpeme si pak ještě bříška hroznovým vínem a užíváme si ranní pohodičky.
U stolu probíráme, kam bychom se měly podívat a jaká místa určitě nevynechat když v tom nás náš hostitel opravdu překvapuje. Určitě chcete do města, že jo - tak já Vás tam hodím, taková zajížďka to pro mě není, zpátky se už dokážete vrátit, ne? S vyvalenýma očima a otevřenou pusou na něj chvíli koukáme a začínáme pokyvovat hlavou - Tak jooo! Ježiškute, děkujeme strašně moc! Můžeme jet klidně zase metrem, nám to fakt nevadí! :) Vřele se na nás usmívá a začíná si balit věci sebou do roboty. My si povezeme zadky! :-D Hahaha :) Nechápu, jak se nás to štěstíčko mohlo až takhle držet, děkujeme! :)
Již se chystáme na cestu a plánujeme, jak navštívíme zábavní park, obejdeme spoustu ostrůvku podle mapy, podíváme se do nějakého muzea... Čeká nás dlouhý den! :) Při vycházení z paneláku na sebe zvědavě s Vendy koukáme a přemýšlíme, čímpak se asi tak povezeme? :) Hmmm... Takovej Pažout a nebo Audina.. Noo, copak to asi bude... Ho hooo :-D Dvě česká děvčata, která neměla hlavu kde složit, se povezou v Bavoráčku!!!... :-D S obrovským úsměvem na tváři, když pan domácí přistupuje k autu, se na sebe s Vendy díváme a spokojeně nasedáme dovnitř. Cestou si povídáme a povídáme a narazíme na téma hokeje, který má Vendy nadevše ráda :) A víte o tom, že je tady Globe? A že kolem něho pojedeme? :) Úplně vidim Vendy, jak se klepe radostí a dychtivě kouká z okna, aby zahlédla alespoň kousíček té božsky kulaté budovy, kde se hraje hokej :) "A víte co, nechtěly byste se tam podívat, když jsme tak blízko?" Povídá nám pan domácí... Vendy úžas a štěstí ve tváři se nedá popsat :) Jaké my měly opravdu štěstíčko!!! Samozřejmě se vyloďujeme na místě určení po pár minutách a náš "nový přítel" nám udělá pár fotek na památku. Plné nadšení (Vendy nadšená z navštívení onoho pro ní "posvátného místa" a já nadšená z nadšení Vendy) nasedáme zpět do auta a užíváme si poslední pohodlí našich zadnic před naší dlouhou poznávací cestou.
Loučíme se s naším opatrovatelem a plujeme ihned do infocentra, kde získáváme info o tom, kde si koupit lístky na trajekt na zpáteční cestu do Turku. Paráda - nebude to snad tak difficult :) Vedle infostánku (v nákupním centru) jsme zahlédly galerii fotografií... Každá z nich brala dech...Koukaly jsme se na obrázky buď s vyděšeným výrazem, s úsměvem na rtech, pocitem vyprahlých úst a sevřeného krku a nebo také s pocitem dojetí se slzami v očích...Nepopsatelné fotoaparátem zachycené momenty, které Vás doslova vtáhly do dění nejen obrazově, ale také i popisem daných příběhů, které každá fotografie vyjadřovala...
Obchodní centrum procházíme se zaujetím. Obrovské prosklené stropy zdobené různými ptákovinami, vůně čerstvě upečeného sladkého pečiva a načančané výlohy, kam se jen podíváte. Odolat omamným prostředkům, které na nás byly nastraženy bylo velice těžké, ale zvládly jsme to! "Leni, já bych si tak dala tu Pullu...Ale nedam si jí, jestli si jí nedáš ty!!"... :) Povídá Vendy - co naplat, penízků není na rozhazování, a tak aspoň "čmucháme" nosánky omamnou vůni čerstvého pečiva. Dále naše kroky směřovaly do centra města a ani nedokážu popsat, co jsme vše viděly... Parky, mosty, nádherné budovy tyčící se nad celým Stockholmem, kostely, zahrady, skanzeny... Fotografie Vám určitě poví více! Po shlédnutí několika míst a zakoupení jízdenky na trajekt jsme začaly býti hladové, a tak jsme hledaly cenově příznivé místečko, kde by bylo něco dobrého na zub. Jeden obchůdek nabízel přijatelné ceny s malou porcí,tak jsme ho po chvíli stepování zamítly. Vydaly jsme se vstříc do hezky vypadající uličky, kde jsme zahlédly ukazatel na něco podobného, jako je Mc Donald - tam by to mohlo cenově odpovídat našim peněženkám. K našemu zhrození jsme zjistily, že jsme se ocitly někde v honosné části Stockholmu, kde ceny přesahovaly 50% cen normálních - OHO! Inu, vraťme se do obchůdku prvně spatřeného a dopřejme si bagetku plněnou kebabem. Svojí baštu dlabeme na kamenném čemsi za obletování drzých ptáků, kteří nás hypnotizovali pohledy a svým hejkáním - pár drobečků mi pro ně samozřejmě upadnou muselo, jinak to nešlo.
Posilněny trochou jídla pokračujeme v naší cestě a uvědomuji si, že bych si ráda vlastně ještě koupila ty dokonalé ponožtičky, které jsem včera zavrhla s tím, že určitě najdu ještě levnější! Něco si tu přeci koupit musim! :) A běhat po krámech jen kvůli hledání suvenýrů se mi opravdu nechtělo, tudíž bylo rozhodnuto. Úsměv mě provázel na východu z obchodu a v tu chvíli nás zastavují 3 slečny tázajíc se na něco jazykem nám neznámým. Sorry, we don't understand! Aha :) Slečna nám pověděla, že mají tradici, která se týká předsvatebních povinností. To si takhle budoucí nevěsta pochoduje uličkami Stockholmu s makeupem, rtěnkou, stíny a třpytky a odchytává si další slečny, které by mohla naparádit! :) Její kolegyně všechno dokumentuje a je při tom celkem sranda :-D Svolily jsme a nechaly s Vendy na sebe něco napatlat - nebylo to nic přehnaného, jen decentního :) Prvně nás samozřejmě napadlo, že nás chce zmalovat jako šašky, jako tomu bývá u nás, když je "výkop ze střední", ale nebylo tomu tak. Popřály jsme slečně spokojený život a pokračovaly jsme si svou cestou směr ATRAKCE!!!!! :-P
Podle mapy už moc nechodíme, viděly jsme ji tisíckráte a to možná byla ta chyba, která nám následně znemožnila navštívit muzea, která jsme se chystaly okouknout. Šly jsme podél mol pro lodičky a kochaly se nádherou okolo sebe, zahlédneme krásný most, který má ve svém středu korunu - proč nejít tudy, že? :) V tu chvíli nám nedochází, že si opravdu zabíháme jiným směrem :) Jůůůů kotva! Jůůů parádní strom! Jůůů, parádní zahrada zvláštního umění!... Vylézáme na "skalku", na které stojí takový kostelík a najednou se nestačíme divit... WTF?!?! Koukáme na druhý břeh, odkud slyšíme křik užívajících si lidí na atrakcích... Jaj .... Leny s Vendy se ocitly bohužel na úplně jiném ostrově, než chtěly být!... Nééééé.... Tahle cesta nás stála hodinu času a než se dostaneme na druhou stranu... Ani nechci pomyslet, na kolik času nás to ještě přijde... Ale nevadí! Hlavu vzhůru! Sice jsme již strašně uťapkané, ale pokračujeme v naší cestě na další ostrov.
Po nějaké době potkáváme obrovskou modrou bránu, která nás vede do úžasného parku. Chvíli se tam povalujeme na trávě, dojídáme zbytky sladkostí, které jsme si zakoupily a užíváme si klídku a pohodičky. Když se blížíme ke Skanzenu, zjišťujeme, že vláček, který celou oblastí projíždí, bohužel již zavírá. Stejně tak jako přírodopisné muzeum a obrovské muzeum, ve kterém je "zabudována" loď...Nevěděly jsme, že ve 4 hodiny již budou všechno zavírat! A nebudou dbát na hloupé turisty, kteří si nedovedou zjistit informace dříve...Co na plat, jednu výhodu to ale přece jen má... Ve Stockholmu nebudeme dneska naposledy! :) Je to tak nádherné město, že jsem skoro zapomněla na to, jak hezké byly Helsinki, které jsem navštívila před několika týdny. Kráčíme si tedy směr atrakce (jdeme po křiku, který se všude rozléhal) a s vyděšeným pohledem se koukáme na ceny... :-( Neeeeee, to nemůžou myslet vážně! Nejen, že zaplatíte obrovskou pálku za vstup jen na kukačku, musíte si zaplatit i každou atrakci zvlášť, která není také nejlevnější! Posbíráme pár letáčků a jdeme si rozmyslet, jestli naše vysněné zábavní centrum vůbec navštívíme...Vendy si koupila několik pohledů a šla si je nadepsat, čímž jsme získaly trochu času na přemýšlení... "Vendy... Když dyť jsme jsem dneska vážily tu cestu fakt jen kvůli tomu, abychom si to užily..."..."Hmm, já vim, ale to je strašná pálka!"... Hmm...Po chvíli jsme se shodly na tom, že si to nemůžeme nechat ujít a v tuhle chvíli penízky vem čert! Užijeme si to a nesmíme toho litovat! S odhodláním se přesouváme ke kase zábavního centra a kupujeme si několik žetonůna atrakce a také vstupenku "na kukačku".... Wohooooo :) Roste nám úsměv na rtech, když si vybíráme atrakce, které si chceme užít! :) Tyyyy jo - já chci tuhle modrou, ta vypadá luxusně! A já chci tuhle! :-D Hahaaa :)
Jednalo se o obrovský areál plný atrakcí, sladkostí, stánků s výherními hrami, žábami, plyšáky... Vše, co si dovedete představit na těch nejlepších poutích :) Jen s tim rozdílem, že oni to tam mají permanentně a hodně dobře vymakané :) Hmmm, tak na co se tedy vrhneme? :) Půjdeme na to, co má podle letáčku nejvíc hvězdiček!! (hodnoceno dle náročnosti na zážitek - haha! :)) Plížíme se k oné atrakci a zahlédnu zvláštní vchod zavřený řetězem a s nějakým nápisem... Nestačím se divit, když po prozkoumání cedule zjišťuji, že jeto vchod pro tělesně postižené! Mají tam speciální výtah a vchod pro vozíčkáře - neskutečné!! :) Bylo to strašně krásné zjištění a opravdu to zahřálo na duši. Když víte, že i ti, co v životě moc štěstí neměli, si mohou užít těchhle dechberoucích atrakcí a nemusí vzhlížet nahoru jen bezmocně a v duchu si povídat, jaké by to asi bylo být "tam nahoře" v tom autíčku...
Odevzdáváme panu výběrčímu svoje lístečky ke vstupu na atrakci a stoupáme po několika schodech vzhůru k "sedačkám" točícího se čehosi... Jaj - všichni si sundavají boty? Vyprazdňují kapsy? Jáááj? Až tak? :) Samozřejmě děláme to samé, kromě bot, já si jen utahuji a zavazuji tkaničky na svých volných botkách, abych je nehonila pak někde ve vodách Stockholmu. Po chvíli čekání usedáme do sedaček, které, jakoby,ani sedačkami nebyly.... Vykrojená sedátka podpírajíc vaší zadní část těla byla velice malinká - zdálo se mi, jak když vlaji ve větru, tak jsem se snažila (už i ze začátku) pořádně držet popruhů, kterými nás profesionálně připoutali pracovníci u atrakce... Nejprve jsem se pousmívala, když mi oni pracovníci nebyli schopni pořádně pás připnout, ale když jsme se rozjeli....Uf uf.... Zatínala jsem nehty do všeho, co mi přišlo pod ruku a opravdu se bála, aby pásy byly zapnuté pořádně!!!!! Prvotní cesta z "hangáru" byla popředu.... Pocit výstupu nahorů celkem ušel do té doby, než.....!!!!!!!!!!! Ááááááááááááááá!!!! Se naše sedačka převrátila vzhůru nohama a my padaly s Vendy volným pádem do nějaké propasti, která se rázem změnila ve stoupání s pocitem stavu bez tíže lítajíc vzduchem jak pták!!!!! Následně se naše rotace ustálily ale jízda pokračovala směrem pozadu v takové rychlosti, že se mi svíraly půlky, které sotva seděly na pevném povrchu!!!!Na chvílise ten stroj strachu zastavil a já se opravdu modlila, aby už to mučení skončilo!!!! Neeee, prosím, neeee.....! Dámy a pánové.... Povím vám s čistým svědomím a pravou rukou na srdci, že v životě jsem se takhle ještě nebála.... V životě jsem se necítila tak blízko skonání.... V životě jsem si nedokázala představit,žese takhle můžu cítit..... Mé srdce chtělo vyskočit z těla... Můj mozek se chtěl zastavit.... Nedokázala jsem vyloudit ze sebe ani slovo, stačila jsem se jen bezmocně podívat na Vendy a...... Rotací vzad padáááááááááááááááme volným pádem vzhůru nohama dívajíc se na Stockholm z úhlu, který jsem si v životě nedokázala představit dolů k zemi..........Myslím, že moje srdce se v tu chvíli zastavilo....... Pocit pádu střemhlav dolů bez vidiny ničeho, co by mě dokázalo před rozmáznutím se dole na Stockholmském betonu zachránit byl nepopsatelně děsivý a ..... Uf uf.... Pád se zbrzdil a dojely jsme v tom pekelném autíčku zpět do hangáru, když na nás něco bliklo....Plné oči slz strachu a nevím čeho všeho ještě, se bezmocně podívaly na Vendy, která seděla vedle mě..... Naše vyděšené pohledy ustály až po tom, co jsme pobraly všechny svoje věci, sešly schody, prošly pár průchody ven a stály na pevné zemi před tím ďábelským strojem.... "Vendy?"..."Hmm?".... "Tam už nejdeme... NIKDY!!!!!"..Povídám třesoucím se hlasem a následně mi Vendy líčí, že na můj obličej se smrtí v očích asi do konce svého života asi už nezapomene... Povídám Vám, přátelé, to jste ještě neokusili...A nevím, jestli bych Vám to někdy doporučila.... Každopádně ... WOW... I teď, když na tuto zkušenost vzpomínám se cítím tak trošku... Ne ve své kůži... :) Nicméně - název atrakce "Insane" mluví za vše... :)
Myslim, že bychom si teď mohly užít něco klidnějšího, ne? :) Haha - odsouhlasujeme si myšlenky s Vendy a chystáme se na horskou dráhu, doufám, že trochu vychladnu, protože z předchozí atrakce ještě pořád nemám dobrý pocit. Přichází na řadu atrakce, kterou si vybrala Vendy. Bylo to moc fajn, i když pocit viklajících sevozíčků na úzké kolejnici také nebyl nic moc... Cože? Tady se nesmí zdvihat ruce, když se jede dolů? 1...2...3.... Woooohaaaa! Hands up!!! :-D Hahaaa :) Trocha relaxu a srandy nám prospěla a opravdu jsme si to užily :) Vzhledem k tomu, že jsme si koupili lístky jen na 2 atrakce, tak jsme svůj limit vyčerpaly...
Porozhlížíme se po okolí, sledujeme pištící lidi, západ slunce, smích děcek pobíhající okolo a také lidičky, kteří se odebírali již pryč z parku. Zjišťujeme, že již není moc času si užít tento park a rozhodujeme se jít ještě na jednu atrakci - když už jsme tu, tak proč ne!!! :) Jdu ke kase koupit další lístky na poslední atrakci, kteroubychom si chtěly užít. Po vystání fronty mi paní sděluje, že moje karta nemůže být akceptována... WTF?!?! Zase? Moje obavy se zvyšují po tom, co slečně terminál odmítl mojí kartu už po čtvrté... Ale já na tu atrakci fakt chci jít! Už jsem se rozhodla! Jsem poslána ke druhé kase, kde NAŠTĚSTÍ vše funguje, jak má... Uf :) Děkuji!
Vracím se za Vendy, která čeká ve frontě na obrovskou věž, kde padáte střemhlav dolůůůůůů... Fíííí!!!! :) Nemůžeme si přeci nechat ujít příležitost padat volným pádem a vidět Stockholm z výšky více jak 100m!!! :) Nevěděly jsme sice přesně, co nás čeká, ale jdeme do toho :) Jedná se o nejvyšší atrakci v celé Evropě, takže snad to bude stát za to! :) Asi už mě přešel strach z té první atrakce, protože do tohodle jsem chtěla jít hlava nehlava - výhled na Stockohlm při západu slunce z takové výšky?!?! :) Co víc si můžu přát!
Netrpělivě čekáme s Vendy na onu věž, která je rozdělena na 3 strany - jedna směřuje přímo na Stockholm,druhá směrem do parku a třetí směrem nějak úplně jinam, ale my chceme přeci na tu přední stranu, kde uvidíme Stockholm, jinak to bude na prd :) Vypočítáváme si (počítáme lidi, kteří čekají před námi), aby na nás vyšla přesně řada na tu přední stranu a docela se i divíme, že nám to opravdu vychází :) Tralalalaaaaa :) Vendy hází očkem a pár slovama po krásném mladičkém Švédovi, který nás poté vpouští do sedaček. Uvelebujeme se v "sedačkách" a uvědomujeme si, že něco neni v pořádku, protože pod zadkamanemáme skoro nic!!! Vlastně vůbec nic! Jen takovou vypolstrovanou tyč, na které doslova visíme, když nás vyváží nahorů!... Jsme asi tak v 50ti metrech nahoře a já doslova řvu "Neeeeeeeeee, vejš už.... TY VOLE NEEEEEEEEEEE!!!! Zastaaaaaaaav už!!!! Vendyyyyy!!! Já nechciiiii!!!!!!" :-D :-D :-D Dosáhneme vrcholu, zadívám se na chvíli na Vendy a její výraz svědčí o všem... Já aspoň křičela - Vendelínek ze sebe vydal sotva hlásek.... Bože, bože!! Vendy, koukej na ten božskej výhled!! To neni možný, to je dokonalý -vidíš to? "Ty vole - jak můžu, dyť nemam brejle!!"... Aha, sorráč... :) A najednou....!!!!!!!!Co se děje?!?!Neeee!! Co to - WHAT THE HELL!!!!?!?!?!?!?! Sedačky se naklání dopředu asi tak o 15 stupňů..... Vždyť já skoro čelím všem těm tečkám, co jsou dole na tom betonu!!!...Neeeeeeeeeee....!!! Neřeknu ani píšťalka a jsme puštěny volným pádem, při kterémmoje hlasivky nezískávají na klidu...úúúúháááááá :-D :-D Paráda nad parádu!!! :) Bylo to tak parádně vzrušující!! Měla jsem skoro motýlky až v krku, jak to bylo BOMBAAA :) Chihi - užila jsem si to moc a odcházíme z atrakce dolů po schodech a ptám se Vendy, jak si to užila ona, plácajíc jí po ramenou. Povím Vám, Vážení... Že takhle klepající se stvoření jste snad v životě ještě neviděli!!! Nejen, že se jí klepaly ruce - trup, hlava i nohy se jí třásly, jak kdyby měla zimnici největšího kalibru!!! Smála jsem se jí a i ona se smála, tak bylo vše nakonec v pohodě a obě jsme si to opravdu užily... :) Kamarááádi - parádička největší! :) Zážitek na celý život i s bonusama ve formě úcty k životu, po absolvování jedné z nejhorších atrakcí kdy vyzkoušených - hahaa :)
PS:Jinak z nuly na 100 km/h jsme si to daly za 2,5 sekundy :-D :-D
Už je skoro tma a Amusement park se zavírá :) Plné zážitků všech směrů se s Vendy vydáváme směr "domů". Náš ubytovatel nám sděluje, že ho překvapili kamarádi a máme za ním přijet slavit narozeniny o stanici dál, než bydlí on, kde má všechny svoje kamarády a my jsme srdečně zvány! Lákavá představa, užít si poslední noc ve Stockholmu s novými lidmi, ale bohužel vstáváme v 5 hodin ráno, abychom stihli bez problémů jak metro, tak také náš trajekt, který nás doveze zpět do Finska z tohoto úžasného města. Váháme po cestě, co mu asi tak povíme, ale když si nás přichází vyzvednout na stanici společně se svým kamarádem, jednohlasně se shodujeme na tom, že se k němu bohužel připojit nemůžeme, protože je pozdě a brzy ráno vstáváme. Ještě více nás překvapuje tím, že nás vede ke svému autu a společně s jeho přítelem nás veze domů do svého bytu, aby nám připravil spaní a řekl nám, ať se chováme jako doma. Dokonce nám i ukázal lednici, abychom si udělali něco k jídlu, protože musíme být určitě hladové - zlatý člověk!! Co zlatý - PLATINOVÝ! :)
Loučíme se s naším novým "přítelem" srdečným poděkováním a objetím, protože je nám jasné, že se s ním zítra již neshledáme. Nebudeme ho chtít vzbudit a budeme se snažit vypařit co nejtišeji to půjde. Ještě se omlouváme, že se nemůžeme zúčastnit jeho oslavy a děkujeme za všechno, co pro nás udělal... Děláme si tousty sebou na další den a uleháme do svých "přechodných postýlek" vstříc říši Stockholmským snům...
PS:Na krásné atrakce, které jsem "přežila" se můžete podívat zde :)
http://www.gronalund.com/en/Rides/Rides/Insane/http://www.gronalund.com/en/Rides/Rides/Fritt-Fall-Free-Fall/
http://www.gronalund.com/en/Rides/Rides/Vilda-Musen-The-Wild-Mouse/
pátek 23. září 2011
Výlet do Stockholmu - den druhý
„Jdu do sprchy“, povídá mi Vendy... Naše koupelna byla velká pro jednu osobu, která se tam sotva otočila, ale co bychom chtěli od lodi, která má přes několik set kajut? Šplhám pomaličku po lehoučku do svojí postýlky po žebříku, který jsem objevila ve skříni J Bohužel zjišťuji, po namáhavém výstupu do postele, že je zapnutá klimatizace a mám hlavu skoro u ní u stropu… Slézám opět dolů a nestačím se divit, když regulace klimatizace nereaguje na moje pokyny… Kvíkám nešťastně na Vendy do koupelny, že asi po dnešní noci umřeme, protože klimatizace nejde vypnout… Bohužel se nám opravdu nepodařila zdolat techniku, a to asi proto, že je klimoška řízená a přísun čerstvého vzduchu na lodi jinak zařídit nejede. Obrňuji se tedy šátkem kolem krku a ponožkami… Ležím si v postýlce a dumám… Zklamána dnešním dnem, který stál za prd – očekávání byla obrovská a nakonec nic nebylo naplněno… Přemýšlím nad ránem… Vyskočit z lodi ve Stockholmu? Nevyskočit? Ale co budeme dělat tady? Pít jako Fini? Válet se po zemi ovlivněni alkoholem a co z toho? Vidina dalšího dne byla opravdu mizerná, ale nemůžeme si přeci dovolit zmeškat příležitost se poznat s novými lidmi…A navíc již máme zaplacenou cestu zpět tímto trajektem, musely bychom s Vendy zaplatit novou cestu trajektem zpět a stejně tak i autobus nebo vlak od trajektu zpět do Kokkoly…Nemáme zařízené ale ubytování… Dyť ani nevíme, kdy nám co popluje zpět… Ach jo… A když ve Stockholmu zůstaneme, utratíme spoustu penízků… Máme spoustu úkolů, které musí být hotové do pondělka, to nestihneme, když vyskočíme z trajektu… Už teď zmeškáváme školu!!... Všechno je proti vylodění se ve Stockholmu…. Chmm… Co teda?
Myšlenkami začínám rozčilovat sama sebe, když si uvědomím, že by to byl další promarněný den nicneděláním na téhle lodi!!! Vendy vylézá ze sprchy, uvelebuje se do postele a já začínám přemýšlet nahlas…. Po pár větách padne zásadní konstatování: „Vendy! Jdem do toho! Já tu zítra nehodlam jen zevlovat!“….Nemusela jsem čekat ani 2 vteřiny na odpověď „Tak jo!“. Vzrušením jsme byly celé bez sebe a najednou se nám nechtělo vůbec jít spát, protože jsme začaly přemýšlet, jak co vlastně uděláme? Dyť ani nevíme, kde nás ten trajekt vyhodí a ubytování není také jisté!! A co Kristina? Není jí dobře, ale píšu jí SMSku, ať se u nás staví, tak rychle, jak jen bude moct, jedeme totiž do STOCKHOLMU, hahaááá!!! :-D Nedostává se mi od ní odpovědi, ale pevně doufám, že se ozve. Najednou někdo klepe na dveře? Tina? Jééé, super, četla jsi SMS? „Ne, přišla jsem ti jen vrátit sprej proti bolení v krku, co jsi mi půjčila“. Vše jsme jí vylíčili a domluvily se, že jí ráno vyzvedneme v její kajutě! Supeeeer!!! J Už jsme v tom ve třech, paráda! J Snad vyjde aspoň jedno ubytování, po kterém se Kristina pídila na Couchsurfingu.
S úsměvem na tváři s pochybnostmi v hlavě se snažíme usnout a věnovat tělu alespoň pár hodin odpočinku… Snad si vystačíme se 4mi hodinami spánku, ráno v 5 si musíme všechno sbalit a být připravené na úprk!! Doufam, že tohoto rozhodnutí nebudu litovat a bude to nejlepší „průzkumná spontánní akce“, jakou jsem kdy podnikla! Hahaaaa… Chvěji se radostí, ale zároveň trošku chladem a pokouším se už opravdu usnout….
V průběhu noci (rána) nás neúmyslně vzbudila kamarádka, když se potácela v naší kajutce ze strany na stranu ovlivněná alkoholem a nadávala španělsky J Po další chvíli někdo buší na dveře…Ty jooo!! Co je?!?! Nechte nás žít… Přikrývám si hlavu polštářem, ale bušení na dveře neustává… Sbírám svoje tělo a dopotácím se ke dveřím… Sedí tam u nich 2 vožralové Fiňáci, tak na ně mávám rukama, vo co jako voe go J A najednou zahlédnu Joaa, který na nás čeká, abychom se šli podívat na východ slunce, jak jsme se domluvili!! Jáááj, sorry, buddy! We will be ready in a minute! Vzbouzím Vendelína, abychom se rychle sbalily a mrkly na východ slunce J Tinu necháváme ještě spinkat a hledáme venku sluníčko - ?!?!?... Kde je? Dyť už je po 5té! Nevíme, co se děje a zjišťujeme to až po několika minutách… Dyť ve Švédsku je o hodinu míň než ve Finsku! My jsme ale trubičky! :-D Mohly jsme se prospat ještě chvilku! Jdeme vzbudit Kristinu, aby se sbalila a mohly jsme vyrazit vstříc novým objevům!!! J Bohužel už nejsme tak plné radosti a vzrušení, když nám Tina sděluje, že s námi nejede… Není jí vůbec dobře a skoro nemluví!! L Získáváme od ní kontakt na dalšího člověka, který by nám mohl poskytnout ubytování, protože toho prvního jsme již odřekli den předem… Nedá se nic dělat. Se slzami v očích se s námi Kristina loučí – opravdu s námi chtěla jet a vždycky to byl její sen…
Společně s Vendy litujeme, že jsme se mohly ještě prospat, ale pak si uvědomujeme, že jsme všichni dostali poukaz na snídani! A zrovna otvírají! Jaké štěstí! Cpeme si bříška vším, co jsme naši na švédských stolech (švédské stoly ve Švédsku – hehe J) a loučíme se s naším kamarádem Juliuse z Německa, který je bohužel nucen ukončit Erasmus pobyt v Kokkole – bude mi fakt chybět… L
Na informacích (zaplať pánbůh za ně) se chceme ujistit, jestli naše jízdenka, kterou jsme si zaplatily, nelze vyměnit za novou v jiný den – bohužel, dle našeho očekávání, ne. Jedná se jen o „cruise“, tudíž jen o okružní jízdu (jinak řečeno chlastací výlet). Vylézáme z budovy, která se nachází nikde…. Vedle nějaké tovární oblasti u moře… Ne, tohle není Stockholm, jaký jsme si představovaly :-D Ale po chvíli naskakujeme do autobusu, který nás hodí do centra města, nepřekvapuje náš už ani cena, která je na 6ti eurech…Jsme moc rády, že paní řidička nám vzala ečka, protože jsme opravdu neměly šanci nikde si směnit na švédské koruny.
WOW… Cesta autobusem byla jak vyhlídková jízda jiným světem…S otevřenými pusami jsme s Vendy koukaly z oken na spící Stockholm, který byl zlehka olizován paprsky slunce…Nádhera…Těšíme se, až budeme moci vyskočit z autobusu a procházet se nádherným městem.
Naše kroky nás dovedly k několika hostelům a hotelům, ale doufaly jsme, že nám něco poradí na infocentru. Ceny by měly být nejlepší na poslední chvíli, ne? J Vracíme se do i-centra a dozvídáme se, že bohužel v databázi už nemají jediný volný pokoj v centru Stockholmu… Oho, jak by řekli Finové… Se sklopenýma ušima i očima odcházíme alespoň s mapou Stockholmu v ruce a vážně se zamýšlíme, co dál…. Píši znova SMS človíčkovi, kterého jsme již včera na lodi odmítli, jestli by ještě nezměnil názor… Bohužel se mi nedostává odpovědi. Bloudíme městem znova a nacházíme jeden hostel, který vypadal nadějně… „Dobrý den, nemáte nějaké volné pokoje?“… „Veškeré pokoje se musí zarezervovat minimálně den dopředu a stejně jsme již plně obsazení, je mi líto…“… :-O To si snad dělají srandu, ne?... Já domů prostě NEPOJEDU! Slečna na recepci byla tak laskavá, že nám napsala odkaz na stránky, kde je databáze volných pokojů v celém Stockholmu a pustila nás na PC, odkud jsme se mohly připojit… Hledat ubytování ve Stockholmu bez rezervace, je jako hledat ztracenou minci v rozbouřeném moři.
Napíšeme tomu druhému človíčkovi, na kterého nám dala kontakt Kristina… Nedá se svítit. S rozvahou Vendy posílá SMSku a s napětím čekáme, co se bude dít… Valíme oči ven, když nám přijde odpověď „Yes, sure!“ :-D :-D Tohleto není, vážení, ani možné!! J Šťastné jako blešky skáčeme 2 metry vysoko a domlouváme další detaily, kdy a jak se k němu dostaneme. PARÁDA! J Neváháme ani chvilku a šineme si to k vyhlídkovým lodím, které jsme zahlédly na první procházce po Stockholmu, odjíždí až za hodinu, tak si ještě počkáme a mezitím můžeme najít nějakou restauraci, kde se nadlábneme.
Junk food = Fast food = Good food!!! :-P
Při jídle jsme nevěděly s Vendy, kde oči nechat - dámy a pánové, Švédi mužského pohlaví, to Vám povídám, to je radost pohledět! Skoro jsem si vykroutila oči a občas i roztekla blahem, když jsem viděla, co se to kolem nás promenáduje... Asi budu mít doživotní následky, protože tenhle typ mužů je něco, co mě fakt bere a nejsem v tom opravdu sama :-D Z číšníka jsme také nemohli oči strhnout... Až jsme se cítily s Vendy jak stíhačky - ale nešlo odolat tomu, abychom se nepodívaly!!! :-D
Po nadlábnutí jsem chtěla platit kartou, snad to bude v restauraci ok a nebude žádný problém. Od nádherného pana číšníka dostáváme černé desky s účtem uvnitř, koukám na to… Thank you – may I pay with credit card? Of course… Požádá mě o kartu a hned na to mě žádá o mojí občanku a nebo nějaký průkaz totožnosti… V první chvíli jsem mu rozumněla něco, jako, že chce po mě PIN, tak jsem se rozčilovala, že to jako nemyslí snad vážně!!!...Načež mi Vendelín teda řekl, že chce jen ID – identifikační průkaz… J Se pánovi omluvuju, říkám mu, ať to zaokrouhlí na určitou cenu a nechává nás tam s účtenkami … Co jako s tim? Můžeme jako už jít? Asi ne…Tak to bude jako ještě sranda… Koukám na lístečky a říkám si, co s tim asi mam dělat… Nechal mi tam i propisku, tak jsem mu to podškrábla, že J Beru si lísteček do kapsy a s Vendy se teda odhodláváme horko těžko k tomu, abychom se zvedly ze židle a když tomu tak učiníme, tak přichází číšník a povídá „Kdepak je ten druhý účet?!?!?!“ – kulim voči jak péro z gauče, to si ani nemůžu nechat svojí účtenku? :-D Znovu se omlouvám a vyplňuji nějaké kolonky, kam se měla napsat částka…Ale jako jaká?... Pfff… Potím se už i na zadku a vzhledem k tomu, že tam byla vytištěná celková suma peněz, tak jsem to nepochopila, proč bych tam měla psát ještě něco jiného, dyť už u terminálu s tou kartou byl! Dyť už tam něco zadával! To jako, že po tom, co odejdeme, si může strhnout co chce? :-D Všechny lístečky tam nechávám, rozhlížím se okolo, abychom se s číšníkem už náhodou nepotkaly a mizíme rychlostí větru z restaurace ven…
„Vendy? Mam hodně blbej pocit…Jsme odešly a co když on ty peníze nebude schopen z té karty strhnout? To mě tady asi zavřou, ne?!?!“… Ty vole… Hele, to není vtipný, vrátíme se tam – povídá Vendy… Ani náhodou!! Víc ztrapnit se už asi nemůžeme!! Každým dalším krokem se (ne)šťastně vzdalujeme od osudového místa, kde jsme si sice nacpaly bříška, měly jsme hezké pokoukání, ale …. Zahanbené jako nikdy jsme se sklopenýma očima procházely uličkami nádherného Stockholmu… Proč dělají v restauracích takové machinace? :-D Proč nemůže všechno fungovat normálně? J Ale to by nebyla sranda, že J Důležité je, že při procházce Stockholmem jsme celkem rychle na onu událost zapomněly a vydaly se vstříc prohlídce Stockholmu na lodičce!!! J
Již při první procházce městem jsme lodičky nemohly přehlédnout a nyní jsme již šly na jistotu a na čas odjezdu na danou projížďku – Under bridges of Stockholm. Bylo to úžasné – prohlédly jsme si celé město z mořské hladiny a při tom nám do uší byly hrnuty informace o daných budovách, které jsme mohly spatřit s Vendy po celé cestě, která trvala okolo 1 hodiny a 50ti minut. Bohužel mi na cestě došla baterka do foťáčku, tak jsem ani nemohla zdokumentovat, jak jsme překlenávaly hladinu moře s lodičkou (nebo jak to nazvat – zavřeli nás do nějaké brány, vypustili vodu, abychom byli níže a na cestě zpět naopak J)
S Vendy jsme trošku na lodi promrzly ale bylo nám fajn, užily jsme si to opravdu maximálně i přesto, že průvodce (sluchátka) byla v angličtině. Vzhledem k tomu, že se již chýlilo k večeru, začaly jsme řešit, jak my se dostaneme vůbec na ono místo, kde bychom měly přenocovat? Hmm… Uvidíme J Nejprve si prohlédneme ještě pár obchůdku a nákupních uliček J Chihi – nacházíme nádherný obchod, kde se zamilováváme do ponožek J Vendy neváhá moc dlouho a už jsme s nimi u kasy a přidává ještě pár věciček – já si ještě počkám na zítra, snad najdeme ještě něco pěkného J Procházíme uličkami a uvědomujeme si, že bychom mohly koupit něco na přivítanou našemu „ubytovateli“! Vzhledem k tomu, že i ve Švédsku je prohibice, hledáme obchod „Alko“, kde si jedině můžete alkoholické produkty zakoupit. Vybíráme lahvinku Finlandia a u kasy jsem požádána o ID. Cožpak o to, v pohodě, ukážu Vám, že jsem už na pokraji čtvrt století J Ale zaráží mě, že chtějí občanský průkaz i po Vendy! Nic nekupovala, ale byla se mnou – tudíž musí být prověřena taktéž!!! :-D Pravidla, pravidla.. Vzpomínáme na ČR, kde by se nic takového v životě nemohlo udát a s úsměvem na rtech odcházíme na stanici metra, odkud chceme jet vstříc do „neznáma“ za ubytováním…
Dostaly jsme instrukce po SMS, na kterou stanici jet. To půjde, to zvládneme, uklidňujeme se. Při příchodu na hlavní stanici nás zrazují automaty k nákupu jízdenek… WTF?!?? Nemáme švédské koruny a měnit si tu malé množství eur nemá cenu, protože se nám to nevyplatí! L Žádám slečnu, která je poblíž, jestli by mi nemohla pomoci, bohužel bez úspěchu… Rozklepány bez velké hotovosti v kapse (a všemi penízky na účtě) jsme myslely, že nás technika selhala a rovnou můžeme jet zase zpět domů… Dotazujeme se pána na přepážce, kolik po nás bude chtít za cestu na onu stanici a Vendy utíká rozměnit pár penízků, abychom se vydaly směr „totálně pryč ze Stockolmu“. Dostaly jsme totiž informaci od naší „zpřízněné duše“, která nás ubytuje, že cesta trvá asi tak 45 minut… Uf uf… Dyť je to skoro na konečné!! Calm down, girls…You should be glad, that you have place to sleep!! J Prolézáme turnikety a orientujeme se ve změti vchodů k různým nástupištím – tak, tohle bychom zvládly, teď ještě nastoupit do správného „vláčku“ :-D Vidíme přijíždět náš spoj – číslo souhlasí, směr souhlasí… Hmmm, tak jdeme, ne!?!? Nooo… Povídá Vendy, počkáme raději na další, ne? Vše se semlelo tak rychle, že jsme raději ještě počkaly na další spoj, abychom neudělaly nějakou chybu J Čekáme jen 7 minutek a už si pro nás fachčí další vláček. Brrrm, brrrrm…. Sledujeme každou stanici, kde stavíme, jestli to není ta naše a jestli náhodou nejedeme špatným směrem J Všechno je ok a vystupujeme na domluvené stanici… Hmm, nebylo to zase tak složité, ne? J Cestou jsme informovali ubytovatele, že jsme u něj za několik minut, tudíž by na nás už měl čekat… Vylézáme z „podzemí“ metra a valíme voči… Hou hou… Promiňte mi, vážení, ale všude byla tma a jak venku, tak i v podobě lidí, které kolem chodily… Jaj. Začaly jsme trochu pochybovat o tom, kam jsme se to vůbec dostaly!... Vendy začala trošku panikařit a začala mi vyprávět, které typy lidí nedokáže vystát, ze kterých má respekt a hodně se jich bojí… Třeba Íránci, lidé z Afghánistánu a podobné „typy“ lidí jí nahání husí kůži… Trochu zaskočila i mne a začaly jsme uvažovat nad tim, co by kdyby!!! Přecejen toho člověka neznáme… Kolik mu tak bude? Jak vypadá? Odkud je? Nebude si z nás chtít udělat otroky a nebo něco jiného?!?!?! Neeeeeeeeeee….. Teď už couvnout nemůžeme a ohlížíme se jak korouhvice na střeše, abychom zachytily nějaký kontakt z okolí… Čekáme, čekáme… Jsme u východu z metra a u vchodu do nějakého obchoďáku… Bože, ať se najdeme… A prosím, ať je to někdo normální…
Přátelské přijetí nebylo jediným milým překvapením - byt byl také hezký a velice útulný. Sice se jednalo jen o jeden pokoj spojený s kuchyní a obývákem (malý balkon k obývacímu pokoji nemohl chybět) a další pokoj, který jsme sice neviděly, ale vím o něm :-D Obrovská televize, gauč, konferenční stolek, jídelní stůl... Po celé té únavné cestě autobusem, lodí, a pak po celém dni chození jsme se cítily konečně skoro jako "doma" J Milým překvapením pro nás byla večeře ve formě grilovaného lososa s brambory a čínskou směsí s rýží!! Božínku můj... Bylo to něco nepopsatelně úžasného! Hmm... Rozplývajíc se na jídlem si povídáme a dostáváme sklenku vína na oslavu hostitelových narozenin a po jídle dokonce přináší i narozeninový dort. Takové nádherné přivítání, vstřícnost a ochotu jsme nečekaly ani při nejmenším!! J Štastné celé bez sebe jsme dostaly ještě čaj originálně uvařený v samovaru! Hmmm... Stejně tak dobrý čaj jsme si dopřávali s Radowánkem na svojí první dovolené v Tunisku, tak jsem s úsměvem na rtech vzpomínala... J
Po nějaké chvíli přišla maminka hostitele (kolem 85ti let) a neustále se na mě dívala a povídala něco svému synovi J Nakonec mi pověděl, že je maminka tak trochu blázen do horoskopů a znamení a takových věcí J Ihned mi na mysl přišla i moje mamčule, která tohle téma také nadevše má ráda.
Po pár hodinách povídání a tlachání o ničem jsme se rozloučili se všemi "účastníky" večera a s pomocí hostitele jsme si připravily s Vendy pelíšky - domluvili jsme se na vstávání kolem 8mé hodiny, protože náš nový známý musí ráno (v sobotu) jít pracovat. Vendy spala na gauči, já pod ní na matraci na zemi a pan hostitel v kuchyni na posteli, kterou tam měl v rohu. Byl to zvláštní pocit... V jedné místnosti s cizím člověkem... Daly jsme si s Vendy ještě sprchu, vyčistily klofáky a znaveny cestováním, příjemným večerem a hlavou plnou nových poznatků jsme usínaly s přáním dobré noci...
čtvrtek 22. září 2011
Výlet do Stockholmu
Na dnešek jsem se moc dobře nevyspala, přemlouvala jsem celou noc svoje tělíčko, ať se vzpamatuje a vypudí ze sebe toho zmetkózního bacila! :) Nutno říci, že jsem se probudila a bylo mi lépe. Nevím, jestli to bylo nadšením, nervozitou, vzrušením a nebo prostě tím, že se moje tělo trošku zregenerovalo - každopádně jsem byla ráda, že mi bylo lépe :)
Rychloběhem jsem zdolala schody a zaplula do koupelny, užila jsem si parádní sprchu a když jsem z ní vylézala, rozhlédla jsem se kolem sebe.... What the hell?!?.... Nedovedete si představit, jak špinavá byla kuchyně a také další pokoj, který je v přízemí... Uf uf... Tak na to nemam... Jak čas, tak ani náladu! Doufejme, že to Anna uklidí, včera jsem jí o to žádala, tak snad bude vše OK, dnes jí s tim otravovat nebudu. Balim si svoje saky paky (uvědomila jsem si totiž, že zůstaneme-li ve Stockohlmu, asi budu potřebovat nějaké čisté věci na sebe, něco k dlabanci, ručník a tak...) a nějak pořád neslyším svojí spolubydlící, aby vylejzala z pokoje... Dnes je poslední den, co jí můžu říct Bye bye a už jí možná nikdy v životě neuvidím... Zároveň jsem nervózní, protože bych nechtěla zmeškat autobus, který pro nás byl nachystaný na cestu to Turku, kde na nás bude čekat trajekt.... Rozhoduji se trošku poklidit kuchyň a spolubydla se zalepenýma kukadlama mi přeje dobré ráno. Nestačim povědět ani Popokatepetl a už je v koupelně a zamyká se... Jáááááj - ona se jde sprchovat! Jak to jen teď udělam! Nervózně šmrdlam podlahu a uklízím několik věcí ze stolu, ale většina věcí (jako zbytky jídla, misky, taliře...) zůstávají na svém místě. Ne... Prostě se už musim obléci a vyrazit... Pomalu se oblékám do bundy a doufám, že už se Ana vyprdelí z koupelny :) Taky že ano - skočila jsem na ní i když byla ještě v ručníku, popřály jsme si pěknou cestu a s ohlédnutím ze dveří se s ní loučím....
Je mi trochu smutno na cestě z domečku, ale pouštím si muziku do uší když v tom na mě skáče skupinka dalších kamarádů: "Hele, lidi! Nejdeme náhodou pozdě?" - Cože, fakt?!?!? To mi neříkej! Div z nás neteče pot, jak chvátáme k univerzitě... V dáli už konečně vidíme autobus a gang lidí, čekající na nalodění :) Uf, neujeli nám :)
U autobusu jsme byli hezky sečteni a zkontrolování podle jmen. Sranda slyšet metaláckýho Fina ve zvláštním overalu křičet všechna ta jména různých národnosti - nikdo mu moc nerozumněl, ale aspoň byla sranda :) Po 15ti minutách jsme naskákali do autobusů a nervózně čekali na odjezd :)
Hop hop a letíííím!!! Leny jede do Stockholmu, hahahahaaa :) Sranda, nikdy v životě bych si to nedokázala představit, že se tam někdy podívám :) Prohodíme pár slov s Vendelínem a nasazujeme sluchátka... Potřebujeme se vyspat, abychom přežili do večera! Unavená je opravdu většina z nás, a tak se vydáváme do říše snů, aspoň na chviličku :)
Pár desítek minut stačí k tomu, aby nás opět nějaký Fin vyrušoval s hlášením do autobusovýho mikrofonu - blaaaahlalaalllablbllaaaa. Nešlo by to v angličtině? Truhla Fiňák mluvil asi tak 4 minuty Finsky a že by nám to někdo přeložil?!?!? :-D Ani náhodou! Nechali jsme to být, vzhledem k tomu, že se nám to zdálo opravdu zbytečné, když nám to jako nepřeložili :) Zaklapnu znova očíčka a pokouším se spát... Opět po pár minutách kravááááál.... Rozhlas povídá něco v neznámé hatmatilce. Hmmm... Když to takhle bylo už po 3tí, začali jsme se poněkud znepokojovat a k mojí kamarádce se obrátil nějaký jiný Fiňouš a stručně nám vysvětlil, že povídal o tom, jak dlouho pojedeme, kam pojedeme a jak to bude vypadat - úplně nepotřebné informace, přeci!! :-D Začali jsme si čím dál více uvědomovat, že tenhle trip není dělaný asi pro Erasmus studenty, ale proč ne, who cares... :)
Zastávky našich autobusů byly celkem časté. Maximálně po každých 2 hodinách jsme stavěli na nějakém pěkném místečku s občerstvením, kde jsem jen nasávala vůni kafe a čerstvě pečených dobrůtek. Nejednalo se o krátkou cestu autobusem - jeli jsme z Kokkoly do Turku, což je něco okolo 470 km. Z Kokkoly jsme vyjeli něco málo po 9té hodině a ke trajektu jsme se dostali kolem 19:00. Při nejbližší příležitosti se ptám Anttiho, jestli je vůbec možné, abychom s Vendy a Kristinou vyskočily z lodi ve Stockholmu, že jsme si naplánovaly, že tam zůstaneme pár dní. Nestačila jsem valit oči, když mi pověděl, že to neni vůbec možný, protože tenhle trip je dělaný jen jako "vyjížďka", že nás nepustí, abychom se vylodili!!! Prosiiim?!?!?!? Zarazila jsem se a začala se rozčilovat, protože Stockholm fakt nechci vidět jen z lodi!!! Ach jo!!! Beru tuto informaci s rezervou a povídám o tom Vendy... Pravidla? Co to je? :-D Shodují se naše názory a necháváme to plavat :)
V průběhu cesty jsme si užili zpěvu finských, španělských i svinských písní :-D Sprosťárny různých žánrů a příjemné songy od Metallica, Green Day a tak dále se linuly autobusem. Na jedné ze zastávek jsme si chtěli s Vendy nakoupit něco k obědu... Trpělivě jsme čekali ve frontě, po tom, co jsme půl hodiny vybírali něco k jídlu :) A pak přišel husto-krutě-přísný Fin, který nám sdělil, že by velice ocenil, kdybychom se rozmysleli, jestli to jídlo opravdu potřebujeme, že by nerad zmeškal trajekt, za který jsme zaplatili... Významně jsme se s Vendy na sebe podívaly, někteří stojící ve frontě také a začali jsme vracet věci z náruče zpět do regálů.
Ach jo... S prázdnými bříšky jsme se vydali zase na cestu, ale slíbili nám, že bude ještě příležitost si někde nakoupit - juch juch! :) Cestou necestou... Jezerem nejezerem, dere se trojice autobusů Finskými lesy, městečky, okolím jezer, dálnicí a městem a najednou se stojí. Nevěděli jsme, co se děje, protože pár hlášení cestou bylo opět jen ve Finštině...
Aha! Informační zastávka! :) Prej nám poví více o té plavbě, jak to tam chodí atd, atd! Konečně se dozvíme, co tam vlastně budeme dělat! Vyloďujeme se z autobusu a nabíháme do nějakého hotelu... Týýý jo, prezentace v hotelu, copak to asi bude... Vyjdeme několik desítek schodů a najednou jsme v nějakém baru :-D Haha - Finové se hrnou, aby si koupili piva a uspokojili svoje tělo přísunem alkoholu :) Podezřele pokukujeme kolem sebe, abysme zjistili, co se bude dít. Překvapivě jsme měli asi 20ti minutovou prezentaci s projektorem, kde jsme rozuměli jen obrázkům a velkým nadpisům v angličtině... To už taková sranda nebyla... Tohle je akce asi jen pro Finy... Zklamáni a zároveň naštvaní jsme stepovali na lepkavé podlaze...Aspoň jednu výhodu to mělo - skočili jsme si na záchod :) Při čemž ale spěchající Vendy málem zbořila celou projekční tabuli :-D Hahahaa :)
Naskakujeme po půl hodině zpět do autobusu a dostáváme nové finské instrukce :) Hahaaa... Prej povídali něco o jídle... Hmm, že bychom si konečně koupili něco k jídlu? :) S Vendy jsme si užili jejího tučňáka Calvo z konzervy (protože já jsem úplně blbá a vzala jsem sebou tučňáka v konzervě bez otvírátka...Překvapivě sebou nikdo otvírák na konzervy neměl :-D ) a pár polystyrenů (takovej ten nafoukanej rejžovej chléb :-D ), čímž jsme se aspoň trošku zaplácly.
Dorazili jsme na velké parkoviště, u kterého byl velký obchoďák - Let's go shopping! S Vendy jsme si prohlídly místí "restauraci", kde měli hamburgery a další zdravé jídlo asi tak za 10 eček... Otočily jsme se na patě a koupily si pečivo, zákys, salát, šunku a ještě nějaké dobrůtky. Já nemohla zapomenout na mentolovou čekuládu, kterou tady mají nejlepší, jakou jsem kdy ochutnala!! :)
Chtěla bych ještě dodat, že do téhle chvíle jsme neměli možnost a ani nesměli pít alkohol!!! Já celou dobu slintala nad svojí jednou plechovkou pivíčka, kterou jsem si sebou vzala do batůžku... Ale teď se situace mění! Pověděli nám, po tom, co jsme si nakoupili, jestli máme vůbec co pít! Cože? Dyť se v autobuse nesmí, ne?!? Když jsme zahlédli, že pán v autobuse věší všude obrovské pytle na odpadky, došlo nám, že to mají asi dobře vymyšlené :-D Celou tu dlouhou cestu, kterou jsme vážili se nesmělo pít, aby v autobuse nebyl takový bordýlek :) Teď, když už nám chybí jen málo k tomu, abychom dosáhli cíle, máme povolenou uzdu!!! :-D Nabíhám zpět do obchodu, a kupuji si hezky 6ti plechovkové balení pivíčka, hmmm.... :) S výběrem mi pomáhá Antti a Jaime se rozčiluje nad tim, že nemůže najít obyčejnou neperlivou vodu, a tak tam otvírá zlehka petku po petce, aby zjistila, jestli jsou v ní bublinky :-D :-D :-D Hahaha :) Asi je to v Californii, odkud Jaime je, zvykem :-D
Juchůůů - netrvá moc dlouho a Leník v sobě má jak dlabání, které jí leze až ušima, tak i 2 plechovky piva, a začíná se jí čim dál tím víc spát :-D To ale Leník nesmííí! :-D Proto pije dál a snaží se překonat zákon plného břicha - prostě to tam nacpu a hotovo :-D Bylo nám sděleno, že na trajekt si nemůžeme vzít ani jídlo a ani pití, tak to přeci v tom autobuse nenechám, ne?!?!?
Stavíme v lesíku, kde po chvilce můžete pozorovat jednu loužičku vedle druhé... :-D WC pauza :) Vzhledem k tomu, že jsem nenašla dostatečně velký strom, který by schoval mojí zadnici, vyčkala jsem frontu na chemický záchodek a mohla jsem pokračovat ve zdolávání svých plechovčiček :) Dostáváme také program toho, co se bude dít na lodi... Marně tápeme, co by to mohlo asi tak znamenat - ovšem, že letáček je jen ve Finštině! :-D
Hurááááá - už jsme tady! :) Vítejte v Turku, kamarádi... Vedoucí zájezdu - Mikko, zavelel, ať zůstaneme v autobusech a čekáme, až nám budou přineseny palubní lístky. Odchytila jsem si ho a zeptala se, jestli můžeme zůstat ve Stockholmu, jestli je to problém. Odvětil mi, že to je problém, nesmíme vylézt z lodi, je to jen okružní jízda....Cože?!?!?! :-( Můj úsměv opravdu klesnul na bod mrazu, ale říkala jsem si v duchu, že tam stejně musíme někde zastavit, ta loď tu neni přeci jen pro nás! Ach jo... Uvidíme...
Mikko po chvíli, volal postupně naše jména a získávali jsme lístky, abychom se vůbec dostali na trajekt. Zdolali jsme hodně dlouhou štreku a spousta z nás doslova padá z autobusu :-D Veselí lidičkové všude okolo, posilnění alkoholem i jen dobrou náladou se poflakují v přístavu, kde hezky odpočívá náš OBROVSKÝ trajekt! :) Nemůžeme se dočkat, až naskočíme dovnitř a pádíme směrem ke vchodu budovy, kde se budeme odbavovat.
Obrovská místnost s hromadou lidí a nedýchatelného vzduchu nás svazuje a netrpělivě čekáme na vpuštění do prostoru trajektu, jako dravá zvěř :) Juchůůů - nastává ta chvíle a nechávám terminál zkontrolovat můj palubní lístek, který mě vpouští do prostoru nalodění se na trajekt... WOOOOOW.... Prosklená "pupeční šňůra", která vede lidičky do útrob lodi nám ukazuje, jakou máme čest, že se můžeme nalodit do takové krasavice jako byla naše lodička Silja Line :) Krásný pohled, opravdu - takové obrovské monstrum... Nedovedla jsem si to v životě ani představit... Už jen jeden krok a jsem tam! :) Hmmm... Hezký pocit - ani se to nehoupe :-D Asi protože jsme ukotvení... Haha :)
Naše skupinky se rozdělily, protože každý měl nějakou jinou kajutu. Ta obrovská loď mě nepřekvapila jen z venku, ale i zevnitř... Jestli jste nikdy nejeli trajektem přes noc, tak mi věřte, že se tam dá ztratit :-D Čísla pokojů se pohybují neskutečně vysoko a my stoupáme asi tak do 7mého patra lodi a chvíli nám trvá, abychom naši kajutu našli :) Naše palubní vstupenky fungují jako klíč do našich dveří!!! Hahaha :-D To jsem viděla jen ve filmech - normálně tam tu kartu do dveří šoupnete a ony se Vám otevřou dveře! :-D Jedna z našich sdílečů pokoje bohužel to štěstí neměla a musela si kartu jít nechat 2krát vyměnit, protože jí nefungovala...
Po otevření pokoje jsem strnula :-D To je ten nejmenší pokojíček, který jsem kdy viděla! :) A po bližším prozkoumání dokonce i nejmenší koupelna! :) Ale co bychom chtěli, vždyť se tam potřebujeme jenom vyspat :) Co nás ještě více překvapilo byla televize, kterou nemáme ani doma - tak jsme jí nemohli očekávat ani na lodi :-D Pěkně oni :)
Vyložili jsme věci v pokoji a vydali se na průzkum lodi... Týýý jo :) První až 12té patro? :) Bary, duty free shopy, restaurace, taneční parket, posluchárna, karaoke.... Ani už si nedokážu vybavit, co tam všechno měli! :) Šmejdíme, šmejdíme a s Martinou narážíme na tancovací hrací automat!!! Tak tohle jsem vždycky chtěla zkusit! Musíte šlapat na šipky, které jsou na podlaze, dle rytmu a dle toho, jak Vám to ukazuje displej :) Srandaaa! Hehe - tohle mít doma, tak si myslim, že nemusim chodit ani ven na zumbu, docela se při tom člověk zapotí! :) Pokračujeme dál a narážíme na taneční parket a bar. Kupodivu si nic nedávám, protože mi ceny naháněly celkem hrůzu... Koukli jsme se na program, který jsme obdrželi v autobusu a vidíme tam, že ve 21:00 máme být na nějakým informačním meetingu! Hledáme onu místnost s názvem Moulin Rouge. Obrovský prostor vyplněný pohodlnými červenými sedačkami se nám celkem zalíbil a pohodlně jsme se usadili a čekali, co se bude dít... Ach jo... Po 10ti minutách poslouchání Finského žblebtání opravdu zpruzeně odcházíme a pídíme se po tom, co asi budeme dělat... Od 21:45 je napsána Pool Party!! Jupí! :) Aspoň nějaká zábava! :)
Narážíme další průzkumnou cestou na ochotného, ale docela opilého Fina, kterého se ptáme na info, kam máme vůbec jít na tu Pool Party - vysvětluje nám, že žádný program dneska vlastně neni!! Protože uvedené věci na letáčku, který jsme dostali a kterému jsme nerozuměli byly pro dnešní den jen pro registrace, abychom se toho mohli zúčastnit! Takže žádná Pool Party, žádné Karaoke, Comedy Club, Rastikierros a Dance party.... Všechno má být až zítra!! Zítra, kdy my chceme vyskočit z lodi a užít si Stockholm!!! Nééééé!!....
To byla opravdu podpásovka... Byla jsem nadšená z toho programu natolik, že jsem si říkala, že mi bude stačit jen ten první den, nemusím na lodi trávit i ten druhý den, když si dnes užiju aspoň něco! Ale opak je pravdou... Dnes se nic dít nebude... A všechna zábava a mnou očekávané zážitky budou až zítra.... :-( Vedle mně stála Vendy a Kristina, se kterými jsme měly loď opustit zítra v ranních hodinách... Všechny 3 jsme byly zmatené a nevěděly, jak se rozhodnout... Kristina za mnou přišla a zeptala se mě, jestli teda jedeme a nebo ne. Uf... Já a rozhodnout se na místě? To přeci po mně nemůže nikdo chtít! :( Bylo mi sděleno, že mám čas do půlnoci na to, abych se rozhodla... Můj výraz na tváři v té chvíli mluvil za všechno... Chci tady zůstat a myslim to vážně... Holky byly také na vážkách... A po 5ti minutách jsme se shodly, že nikam z lodi neutečeme... Chceme si přeci jen užít trochu těch zážitků na trajektu! Všechno zní tak lákavě a my tomu všemu utečeme?!? Tak to teda asi ne. Kristina mi dává telefonní číslo na člověka, u kterého nám zajistila ubytování, abych odvolala náš příjezd... Také jsem tomu tak učinila... 3krát jsem se ujistila, jestli to myslíme vážně a také že ano. Jeden klik a už SMS byla odeslána... Mráz mi přejel po zádech... Oddechla jsem si, ale zároveň si to vyčítala... Co kdyby?!?!... Kristina se necítila moc dobře, tak jí to naše rozhodnutí celkem přišlo vhod.
Juchůůů! :) Tak si tedy pojďme aspoň užít té lodi, ne? :) po pár chvílích se rozhodujeme, že bychom si mohli dopřát něco k snědku :) Chvíli se rozhodujeme, kterou z restaurací si vybrat, protože jich tam bylo nejméně 5 - samozřejmě jsme vybírali podle cen! Joao (kamarád z Brazílie), Vendy a já jsme se odebrali do něčeho, co nemůžeme nazvat restaurací :) Vypadá to tam jako samoobsluha, ale strašně zvláštní a úplně perfektní! :) Procházíte uličkou, představte si stánky na náměstí prodávající dobrůtky, a každým tím stánkem je otevřená krásně upravená kuchyně - jedna na ryby, mořské potvůrky, druhá na steaky, kuřata, další na něco jiného... Vyberete si, jakou z nich preferujete, kouknete na jídelní lístek, vyberete si a oni Vám to před očima během pár minutek připraví! :) Procházíte dále, natočíte si hezky pití, které Vám zrovna přijde vhod a odkráčíte si to hezky ke kase, kde Vás nehorázně okradou :-D :-D :-D
Utratila jsem za salmona s omáčkou, brambory a velkou sklenkou pití s ledem 20 euro... Fůůůf... Ale co :) Jsem poprvé v životě na trajektu! Jsem na moři a chvílema chodim nakřivo! :-D Prostě paráda! Zapomněla jsem dočista i na Stockholm, který jsme vypustili z našeho plánu poté, co jsem ochutnala ten kus dokonalého stvoření, co mi leželo bezvládně na talíři... Doslova 2 minuty ticha se linuly restaurací, kde jsme byli skoro sami ve třech... Paráda... Nedovedete si představit, jak mi tancovali chuťové buňky štěstím a zároveň moje kreditní karta plakala... :) Stálo to za to, to Vám teda povím... :)
Spokojeně s plnými bříšky sedíme ještě chvíli v "restauraci" a užíváme si pohledu z okna přímo na moře, které boříme špičkou lodi... Houpeme se ze strany na stranu a po chvíli se odebíráme na jiné místo lodi.
Proč ne třeba na parket - uvidíme, co se dalšího dá dělat :) Chvilku si to tam trsáme, pohupujeme bokama a užíváme si fajn atmosféry :) Po chvíli už jen sedíme na křeslech opodál parketu s ostatními kamarády a slyšíme hlášení o tom, že trajekt bude stavět na jednom z ostrovů mezi Turku a Stockholmem! Okamžitě zvedáme kotvy a utíkáme si do pokojů pro teplé oblečení, abychom se podívali ven na palubu, jak to tam asi vypadá.
Parádička - až na tu dech beroucí zimu, která nám lezla do morku kostí... Brrr :) Po chvíli se potkávám s přátelským Finem, který už ani nevim, co mi všechno vyprávěl, ale byla sranda, jak mi chtěl předvést, že si tu cigaretu fakt nahoře na té palubě dokáže zapálit :-D :-D Hahaha, při tom větru xyz kilometrů za hodinu by to nedokázal ani Chuck Norris!!! :-D Každopádně se mě snažil uchránit před silným větrem a chodil za mnou, aby to na mě nefoukalo a nabízel rámě, abych náhodou neupadla - jen se na toho milého pána podívejte :-D Tu cigaretu opravdu nezapálil ale asi to byl skutečnej Fin, protože mi tvrdil, že mu neni zima, ani když jsem ho načapala, že má husí kůži :-D
Po vymrznutí na venkovní části lodičky jsme zapluli zpět dolů, ale bohužel už nebylo co dělat, potáceli jsme se v okolí barů, zkoumali jsme různé obchody a jiné části lodě, ale brzy nás to přestalo bavit... Mrzelo nás, že tu není dnes nic, co by se dalo dělat... Jedinou upřímnou srandu jsme měli ze všech opilých lidí, kteří se povalovali po zemi, padali ze schodů jako gumový panáčci a zvedali se jako by nic :) Finové 100% chlastají víc jak Dáni! :-D
Přestává nás to opravdu bavit, a tak kujeme pikle, co budeme vůbec dělat zítra... Půjdeme se 100% podívat na východ slunce! S Joaem se domlouváme na 5tou hodinu ráno, aby nám klepnul na dveře - východ slunce na širém moři by mohl být nádherný :) Takže šup do kajuty - ani nevím, kolik je hodin... Mizíme za dveřmi svého pokoje...
Rychloběhem jsem zdolala schody a zaplula do koupelny, užila jsem si parádní sprchu a když jsem z ní vylézala, rozhlédla jsem se kolem sebe.... What the hell?!?.... Nedovedete si představit, jak špinavá byla kuchyně a také další pokoj, který je v přízemí... Uf uf... Tak na to nemam... Jak čas, tak ani náladu! Doufejme, že to Anna uklidí, včera jsem jí o to žádala, tak snad bude vše OK, dnes jí s tim otravovat nebudu. Balim si svoje saky paky (uvědomila jsem si totiž, že zůstaneme-li ve Stockohlmu, asi budu potřebovat nějaké čisté věci na sebe, něco k dlabanci, ručník a tak...) a nějak pořád neslyším svojí spolubydlící, aby vylejzala z pokoje... Dnes je poslední den, co jí můžu říct Bye bye a už jí možná nikdy v životě neuvidím... Zároveň jsem nervózní, protože bych nechtěla zmeškat autobus, který pro nás byl nachystaný na cestu to Turku, kde na nás bude čekat trajekt.... Rozhoduji se trošku poklidit kuchyň a spolubydla se zalepenýma kukadlama mi přeje dobré ráno. Nestačim povědět ani Popokatepetl a už je v koupelně a zamyká se... Jáááááj - ona se jde sprchovat! Jak to jen teď udělam! Nervózně šmrdlam podlahu a uklízím několik věcí ze stolu, ale většina věcí (jako zbytky jídla, misky, taliře...) zůstávají na svém místě. Ne... Prostě se už musim obléci a vyrazit... Pomalu se oblékám do bundy a doufám, že už se Ana vyprdelí z koupelny :) Taky že ano - skočila jsem na ní i když byla ještě v ručníku, popřály jsme si pěknou cestu a s ohlédnutím ze dveří se s ní loučím....
Je mi trochu smutno na cestě z domečku, ale pouštím si muziku do uší když v tom na mě skáče skupinka dalších kamarádů: "Hele, lidi! Nejdeme náhodou pozdě?" - Cože, fakt?!?!? To mi neříkej! Div z nás neteče pot, jak chvátáme k univerzitě... V dáli už konečně vidíme autobus a gang lidí, čekající na nalodění :) Uf, neujeli nám :)
U autobusu jsme byli hezky sečteni a zkontrolování podle jmen. Sranda slyšet metaláckýho Fina ve zvláštním overalu křičet všechna ta jména různých národnosti - nikdo mu moc nerozumněl, ale aspoň byla sranda :) Po 15ti minutách jsme naskákali do autobusů a nervózně čekali na odjezd :)
Hop hop a letíííím!!! Leny jede do Stockholmu, hahahahaaa :) Sranda, nikdy v životě bych si to nedokázala představit, že se tam někdy podívám :) Prohodíme pár slov s Vendelínem a nasazujeme sluchátka... Potřebujeme se vyspat, abychom přežili do večera! Unavená je opravdu většina z nás, a tak se vydáváme do říše snů, aspoň na chviličku :)
Pár desítek minut stačí k tomu, aby nás opět nějaký Fin vyrušoval s hlášením do autobusovýho mikrofonu - blaaaahlalaalllablbllaaaa. Nešlo by to v angličtině? Truhla Fiňák mluvil asi tak 4 minuty Finsky a že by nám to někdo přeložil?!?!? :-D Ani náhodou! Nechali jsme to být, vzhledem k tomu, že se nám to zdálo opravdu zbytečné, když nám to jako nepřeložili :) Zaklapnu znova očíčka a pokouším se spát... Opět po pár minutách kravááááál.... Rozhlas povídá něco v neznámé hatmatilce. Hmmm... Když to takhle bylo už po 3tí, začali jsme se poněkud znepokojovat a k mojí kamarádce se obrátil nějaký jiný Fiňouš a stručně nám vysvětlil, že povídal o tom, jak dlouho pojedeme, kam pojedeme a jak to bude vypadat - úplně nepotřebné informace, přeci!! :-D Začali jsme si čím dál více uvědomovat, že tenhle trip není dělaný asi pro Erasmus studenty, ale proč ne, who cares... :)
Zastávky našich autobusů byly celkem časté. Maximálně po každých 2 hodinách jsme stavěli na nějakém pěkném místečku s občerstvením, kde jsem jen nasávala vůni kafe a čerstvě pečených dobrůtek. Nejednalo se o krátkou cestu autobusem - jeli jsme z Kokkoly do Turku, což je něco okolo 470 km. Z Kokkoly jsme vyjeli něco málo po 9té hodině a ke trajektu jsme se dostali kolem 19:00. Při nejbližší příležitosti se ptám Anttiho, jestli je vůbec možné, abychom s Vendy a Kristinou vyskočily z lodi ve Stockholmu, že jsme si naplánovaly, že tam zůstaneme pár dní. Nestačila jsem valit oči, když mi pověděl, že to neni vůbec možný, protože tenhle trip je dělaný jen jako "vyjížďka", že nás nepustí, abychom se vylodili!!! Prosiiim?!?!?!? Zarazila jsem se a začala se rozčilovat, protože Stockholm fakt nechci vidět jen z lodi!!! Ach jo!!! Beru tuto informaci s rezervou a povídám o tom Vendy... Pravidla? Co to je? :-D Shodují se naše názory a necháváme to plavat :)
V průběhu cesty jsme si užili zpěvu finských, španělských i svinských písní :-D Sprosťárny různých žánrů a příjemné songy od Metallica, Green Day a tak dále se linuly autobusem. Na jedné ze zastávek jsme si chtěli s Vendy nakoupit něco k obědu... Trpělivě jsme čekali ve frontě, po tom, co jsme půl hodiny vybírali něco k jídlu :) A pak přišel husto-krutě-přísný Fin, který nám sdělil, že by velice ocenil, kdybychom se rozmysleli, jestli to jídlo opravdu potřebujeme, že by nerad zmeškal trajekt, za který jsme zaplatili... Významně jsme se s Vendy na sebe podívaly, někteří stojící ve frontě také a začali jsme vracet věci z náruče zpět do regálů.
Ach jo... S prázdnými bříšky jsme se vydali zase na cestu, ale slíbili nám, že bude ještě příležitost si někde nakoupit - juch juch! :) Cestou necestou... Jezerem nejezerem, dere se trojice autobusů Finskými lesy, městečky, okolím jezer, dálnicí a městem a najednou se stojí. Nevěděli jsme, co se děje, protože pár hlášení cestou bylo opět jen ve Finštině...
Aha! Informační zastávka! :) Prej nám poví více o té plavbě, jak to tam chodí atd, atd! Konečně se dozvíme, co tam vlastně budeme dělat! Vyloďujeme se z autobusu a nabíháme do nějakého hotelu... Týýý jo, prezentace v hotelu, copak to asi bude... Vyjdeme několik desítek schodů a najednou jsme v nějakém baru :-D Haha - Finové se hrnou, aby si koupili piva a uspokojili svoje tělo přísunem alkoholu :) Podezřele pokukujeme kolem sebe, abysme zjistili, co se bude dít. Překvapivě jsme měli asi 20ti minutovou prezentaci s projektorem, kde jsme rozuměli jen obrázkům a velkým nadpisům v angličtině... To už taková sranda nebyla... Tohle je akce asi jen pro Finy... Zklamáni a zároveň naštvaní jsme stepovali na lepkavé podlaze...Aspoň jednu výhodu to mělo - skočili jsme si na záchod :) Při čemž ale spěchající Vendy málem zbořila celou projekční tabuli :-D Hahahaa :)
Naskakujeme po půl hodině zpět do autobusu a dostáváme nové finské instrukce :) Hahaaa... Prej povídali něco o jídle... Hmm, že bychom si konečně koupili něco k jídlu? :) S Vendy jsme si užili jejího tučňáka Calvo z konzervy (protože já jsem úplně blbá a vzala jsem sebou tučňáka v konzervě bez otvírátka...Překvapivě sebou nikdo otvírák na konzervy neměl :-D ) a pár polystyrenů (takovej ten nafoukanej rejžovej chléb :-D ), čímž jsme se aspoň trošku zaplácly.
Dorazili jsme na velké parkoviště, u kterého byl velký obchoďák - Let's go shopping! S Vendy jsme si prohlídly místí "restauraci", kde měli hamburgery a další zdravé jídlo asi tak za 10 eček... Otočily jsme se na patě a koupily si pečivo, zákys, salát, šunku a ještě nějaké dobrůtky. Já nemohla zapomenout na mentolovou čekuládu, kterou tady mají nejlepší, jakou jsem kdy ochutnala!! :)
Chtěla bych ještě dodat, že do téhle chvíle jsme neměli možnost a ani nesměli pít alkohol!!! Já celou dobu slintala nad svojí jednou plechovkou pivíčka, kterou jsem si sebou vzala do batůžku... Ale teď se situace mění! Pověděli nám, po tom, co jsme si nakoupili, jestli máme vůbec co pít! Cože? Dyť se v autobuse nesmí, ne?!? Když jsme zahlédli, že pán v autobuse věší všude obrovské pytle na odpadky, došlo nám, že to mají asi dobře vymyšlené :-D Celou tu dlouhou cestu, kterou jsme vážili se nesmělo pít, aby v autobuse nebyl takový bordýlek :) Teď, když už nám chybí jen málo k tomu, abychom dosáhli cíle, máme povolenou uzdu!!! :-D Nabíhám zpět do obchodu, a kupuji si hezky 6ti plechovkové balení pivíčka, hmmm.... :) S výběrem mi pomáhá Antti a Jaime se rozčiluje nad tim, že nemůže najít obyčejnou neperlivou vodu, a tak tam otvírá zlehka petku po petce, aby zjistila, jestli jsou v ní bublinky :-D :-D :-D Hahaha :) Asi je to v Californii, odkud Jaime je, zvykem :-D
Juchůůů - netrvá moc dlouho a Leník v sobě má jak dlabání, které jí leze až ušima, tak i 2 plechovky piva, a začíná se jí čim dál tím víc spát :-D To ale Leník nesmííí! :-D Proto pije dál a snaží se překonat zákon plného břicha - prostě to tam nacpu a hotovo :-D Bylo nám sděleno, že na trajekt si nemůžeme vzít ani jídlo a ani pití, tak to přeci v tom autobuse nenechám, ne?!?!?
Stavíme v lesíku, kde po chvilce můžete pozorovat jednu loužičku vedle druhé... :-D WC pauza :) Vzhledem k tomu, že jsem nenašla dostatečně velký strom, který by schoval mojí zadnici, vyčkala jsem frontu na chemický záchodek a mohla jsem pokračovat ve zdolávání svých plechovčiček :) Dostáváme také program toho, co se bude dít na lodi... Marně tápeme, co by to mohlo asi tak znamenat - ovšem, že letáček je jen ve Finštině! :-D
Mikko po chvíli, volal postupně naše jména a získávali jsme lístky, abychom se vůbec dostali na trajekt. Zdolali jsme hodně dlouhou štreku a spousta z nás doslova padá z autobusu :-D Veselí lidičkové všude okolo, posilnění alkoholem i jen dobrou náladou se poflakují v přístavu, kde hezky odpočívá náš OBROVSKÝ trajekt! :) Nemůžeme se dočkat, až naskočíme dovnitř a pádíme směrem ke vchodu budovy, kde se budeme odbavovat.
Obrovská místnost s hromadou lidí a nedýchatelného vzduchu nás svazuje a netrpělivě čekáme na vpuštění do prostoru trajektu, jako dravá zvěř :) Juchůůů - nastává ta chvíle a nechávám terminál zkontrolovat můj palubní lístek, který mě vpouští do prostoru nalodění se na trajekt... WOOOOOW.... Prosklená "pupeční šňůra", která vede lidičky do útrob lodi nám ukazuje, jakou máme čest, že se můžeme nalodit do takové krasavice jako byla naše lodička Silja Line :) Krásný pohled, opravdu - takové obrovské monstrum... Nedovedla jsem si to v životě ani představit... Už jen jeden krok a jsem tam! :) Hmmm... Hezký pocit - ani se to nehoupe :-D Asi protože jsme ukotvení... Haha :)
Naše skupinky se rozdělily, protože každý měl nějakou jinou kajutu. Ta obrovská loď mě nepřekvapila jen z venku, ale i zevnitř... Jestli jste nikdy nejeli trajektem přes noc, tak mi věřte, že se tam dá ztratit :-D Čísla pokojů se pohybují neskutečně vysoko a my stoupáme asi tak do 7mého patra lodi a chvíli nám trvá, abychom naši kajutu našli :) Naše palubní vstupenky fungují jako klíč do našich dveří!!! Hahaha :-D To jsem viděla jen ve filmech - normálně tam tu kartu do dveří šoupnete a ony se Vám otevřou dveře! :-D Jedna z našich sdílečů pokoje bohužel to štěstí neměla a musela si kartu jít nechat 2krát vyměnit, protože jí nefungovala...
Vyložili jsme věci v pokoji a vydali se na průzkum lodi... Týýý jo :) První až 12té patro? :) Bary, duty free shopy, restaurace, taneční parket, posluchárna, karaoke.... Ani už si nedokážu vybavit, co tam všechno měli! :) Šmejdíme, šmejdíme a s Martinou narážíme na tancovací hrací automat!!! Tak tohle jsem vždycky chtěla zkusit! Musíte šlapat na šipky, které jsou na podlaze, dle rytmu a dle toho, jak Vám to ukazuje displej :) Srandaaa! Hehe - tohle mít doma, tak si myslim, že nemusim chodit ani ven na zumbu, docela se při tom člověk zapotí! :) Pokračujeme dál a narážíme na taneční parket a bar. Kupodivu si nic nedávám, protože mi ceny naháněly celkem hrůzu... Koukli jsme se na program, který jsme obdrželi v autobusu a vidíme tam, že ve 21:00 máme být na nějakým informačním meetingu! Hledáme onu místnost s názvem Moulin Rouge. Obrovský prostor vyplněný pohodlnými červenými sedačkami se nám celkem zalíbil a pohodlně jsme se usadili a čekali, co se bude dít... Ach jo... Po 10ti minutách poslouchání Finského žblebtání opravdu zpruzeně odcházíme a pídíme se po tom, co asi budeme dělat... Od 21:45 je napsána Pool Party!! Jupí! :) Aspoň nějaká zábava! :)
Narážíme další průzkumnou cestou na ochotného, ale docela opilého Fina, kterého se ptáme na info, kam máme vůbec jít na tu Pool Party - vysvětluje nám, že žádný program dneska vlastně neni!! Protože uvedené věci na letáčku, který jsme dostali a kterému jsme nerozuměli byly pro dnešní den jen pro registrace, abychom se toho mohli zúčastnit! Takže žádná Pool Party, žádné Karaoke, Comedy Club, Rastikierros a Dance party.... Všechno má být až zítra!! Zítra, kdy my chceme vyskočit z lodi a užít si Stockholm!!! Nééééé!!....
To byla opravdu podpásovka... Byla jsem nadšená z toho programu natolik, že jsem si říkala, že mi bude stačit jen ten první den, nemusím na lodi trávit i ten druhý den, když si dnes užiju aspoň něco! Ale opak je pravdou... Dnes se nic dít nebude... A všechna zábava a mnou očekávané zážitky budou až zítra.... :-( Vedle mně stála Vendy a Kristina, se kterými jsme měly loď opustit zítra v ranních hodinách... Všechny 3 jsme byly zmatené a nevěděly, jak se rozhodnout... Kristina za mnou přišla a zeptala se mě, jestli teda jedeme a nebo ne. Uf... Já a rozhodnout se na místě? To přeci po mně nemůže nikdo chtít! :( Bylo mi sděleno, že mám čas do půlnoci na to, abych se rozhodla... Můj výraz na tváři v té chvíli mluvil za všechno... Chci tady zůstat a myslim to vážně... Holky byly také na vážkách... A po 5ti minutách jsme se shodly, že nikam z lodi neutečeme... Chceme si přeci jen užít trochu těch zážitků na trajektu! Všechno zní tak lákavě a my tomu všemu utečeme?!? Tak to teda asi ne. Kristina mi dává telefonní číslo na člověka, u kterého nám zajistila ubytování, abych odvolala náš příjezd... Také jsem tomu tak učinila... 3krát jsem se ujistila, jestli to myslíme vážně a také že ano. Jeden klik a už SMS byla odeslána... Mráz mi přejel po zádech... Oddechla jsem si, ale zároveň si to vyčítala... Co kdyby?!?!... Kristina se necítila moc dobře, tak jí to naše rozhodnutí celkem přišlo vhod.
Juchůůů! :) Tak si tedy pojďme aspoň užít té lodi, ne? :) po pár chvílích se rozhodujeme, že bychom si mohli dopřát něco k snědku :) Chvíli se rozhodujeme, kterou z restaurací si vybrat, protože jich tam bylo nejméně 5 - samozřejmě jsme vybírali podle cen! Joao (kamarád z Brazílie), Vendy a já jsme se odebrali do něčeho, co nemůžeme nazvat restaurací :) Vypadá to tam jako samoobsluha, ale strašně zvláštní a úplně perfektní! :) Procházíte uličkou, představte si stánky na náměstí prodávající dobrůtky, a každým tím stánkem je otevřená krásně upravená kuchyně - jedna na ryby, mořské potvůrky, druhá na steaky, kuřata, další na něco jiného... Vyberete si, jakou z nich preferujete, kouknete na jídelní lístek, vyberete si a oni Vám to před očima během pár minutek připraví! :) Procházíte dále, natočíte si hezky pití, které Vám zrovna přijde vhod a odkráčíte si to hezky ke kase, kde Vás nehorázně okradou :-D :-D :-D
Utratila jsem za salmona s omáčkou, brambory a velkou sklenkou pití s ledem 20 euro... Fůůůf... Ale co :) Jsem poprvé v životě na trajektu! Jsem na moři a chvílema chodim nakřivo! :-D Prostě paráda! Zapomněla jsem dočista i na Stockholm, který jsme vypustili z našeho plánu poté, co jsem ochutnala ten kus dokonalého stvoření, co mi leželo bezvládně na talíři... Doslova 2 minuty ticha se linuly restaurací, kde jsme byli skoro sami ve třech... Paráda... Nedovedete si představit, jak mi tancovali chuťové buňky štěstím a zároveň moje kreditní karta plakala... :) Stálo to za to, to Vám teda povím... :)Spokojeně s plnými bříšky sedíme ještě chvíli v "restauraci" a užíváme si pohledu z okna přímo na moře, které boříme špičkou lodi... Houpeme se ze strany na stranu a po chvíli se odebíráme na jiné místo lodi.
Proč ne třeba na parket - uvidíme, co se dalšího dá dělat :) Chvilku si to tam trsáme, pohupujeme bokama a užíváme si fajn atmosféry :) Po chvíli už jen sedíme na křeslech opodál parketu s ostatními kamarády a slyšíme hlášení o tom, že trajekt bude stavět na jednom z ostrovů mezi Turku a Stockholmem! Okamžitě zvedáme kotvy a utíkáme si do pokojů pro teplé oblečení, abychom se podívali ven na palubu, jak to tam asi vypadá.
Parádička - až na tu dech beroucí zimu, která nám lezla do morku kostí... Brrr :) Po chvíli se potkávám s přátelským Finem, který už ani nevim, co mi všechno vyprávěl, ale byla sranda, jak mi chtěl předvést, že si tu cigaretu fakt nahoře na té palubě dokáže zapálit :-D :-D Hahaha, při tom větru xyz kilometrů za hodinu by to nedokázal ani Chuck Norris!!! :-D Každopádně se mě snažil uchránit před silným větrem a chodil za mnou, aby to na mě nefoukalo a nabízel rámě, abych náhodou neupadla - jen se na toho milého pána podívejte :-D Tu cigaretu opravdu nezapálil ale asi to byl skutečnej Fin, protože mi tvrdil, že mu neni zima, ani když jsem ho načapala, že má husí kůži :-DPo vymrznutí na venkovní části lodičky jsme zapluli zpět dolů, ale bohužel už nebylo co dělat, potáceli jsme se v okolí barů, zkoumali jsme různé obchody a jiné části lodě, ale brzy nás to přestalo bavit... Mrzelo nás, že tu není dnes nic, co by se dalo dělat... Jedinou upřímnou srandu jsme měli ze všech opilých lidí, kteří se povalovali po zemi, padali ze schodů jako gumový panáčci a zvedali se jako by nic :) Finové 100% chlastají víc jak Dáni! :-D
Přestává nás to opravdu bavit, a tak kujeme pikle, co budeme vůbec dělat zítra... Půjdeme se 100% podívat na východ slunce! S Joaem se domlouváme na 5tou hodinu ráno, aby nám klepnul na dveře - východ slunce na širém moři by mohl být nádherný :) Takže šup do kajuty - ani nevím, kolik je hodin... Mizíme za dveřmi svého pokoje...
středa 21. září 2011
Brzy sama...
Dnešní ráno se mi moc nelíbilo... Probuzení s bolestí v krku mi nahánělo strach, už zítra odjíždíme do Stockholmu a já mám být nemocná?!? Tak to by tedy nešlo, kamarádi... Láduji do sebe spoustu vitamínů a hodně piju, abych ze sebe toho ošklivého bacila vyhnala.
Dnes máme opět celodenní přednášku s profesorem z Mexika. První půlka přednášky byla ok, nikdo nemusel prezentovat svoje domácí úkoly, tak jsme si mysleli, že si pan profesor dělal včera jen srandu. Pokračujeme na obídek, kde nestačím zírat.... My máme těstoviny! :-D No normálně nekecam, dneska nejsou brambory, ale opravdu těstoviny!! :-D Říkám si chvilkami, že to ani není možný, ale zrak mi opravdu ještě slouží dobře a jak se potěšila moje očka, tak se potěšil i žaludek, hmmm.... :) Po dlouhé době se mi stalo, že jsem se přejedla... :-P
Spokojeně odcházíme na druhou část přednášky a velebíme se v židlích... Bohužel ne na moc dlouho. Pan Rodriguez několik z nás vyzývá k předvedení prezentací. Naštěstí jsme před svoje spolužáky s Vendy nemusely předstoupit jako první. Vyslechly jsme si vcelku hezké, ale dosti krátké prezentace našich spolužáků a doufajíc, že na nás pan učitel zapomněl se krčíme v lavici. Bohužel, nebylo tomu tak - moc dobře si nás dvě pamatoval :) Inu, nedá se svítit. Odpřednášely jsme slajdy jak nejlépe jsme uměly a hurá pustit 15ti minutové video - chtěla jsem udělat ostatním radost, protože je mi jasné, že na video se kouká líp než na promítací plátno s písmenkama. Loučíme se s publikem a pan profesor začíná tleskat.... Heh... Cítíme se s Vendy trošku nepříjemně, protože před námi se nikomu netleskalo...Nic extra na naší prezentaci nebylo, na tom jsme se shodly... Ale budiž, proč si to neužít :)
Na konci hodiny podepisujeme prezenční listinu a pan profesor si nás s Vendy volá k sobě - upřímně nám děkuje za dobře odvedenou práci a my záříme jako sluníčka :) Opravdu na té prezentaci nebylo nic extra! Poděkovaly jsme mu za jeho dvoudenní přednášku a dokonce nás pozval na další svou prezentaci, kterou bude mít nejspíše příští rok v České republice. Vzal si od nás e-mailové kontakty a dá nám vědět, až bude stanovený termín - milé, opravdu! :)
Další super zpráva!!!!! :-D Od kamarádky se dozvídám výsledky pondělní zkoušky!!! :) Huhůůů! Leny je excelentní studentka! :-D Získala 39 bodů ze 40ti! A její výsledek se tak stal nejlepším ze třídy! :-D Paráááda! :-D Kdo by to byl ode mě čekal, že? :) Chihi - nabitá psychicky z dobrých výkonů, ale po fyzické stránce totálně zdemolovaná, odcházím domů do pelíšku, abych nabrala sílu na zítřejší trip!! Vendy se statečně vydává na hodinu Finnish culture and society, na kterou já nemám ani pomyšlení...
Doma přemýšlím o zítřejší cestě do Stockholmu - prostě z tý lodě chci vyskočit a do toho Stockholmu se podívam! :) Ať si říká kdo chce co chce!! Hodně lidí nám povědělo, že nám nebude povoleno opustit loď, ale my na to nedbaly. Válím se v pelíšku a pouštím si filmík, potřebuji se trošku prospat, protože chci být aspoň trošku fit na večerní rozlučku se svojí spolubydlící. Když jsem už už zabírala tak slyšim ze kuchyně zvonek... DAMNED! Kdo co chce? Ana je tam dole, takže snad otevře.... Za chvíli slyším "LENKAAA!!!" Co se děje?!? ... Ana byla ve sprše a nemohla jít otevřít... S holým zadkem a mikinou hozenou přes ramena jdu rozespale ke dveřím... Děkuji Eduardovi, který čekal za dveřmi, že mi tak hezky vzbudil a jdu se zase natahnout. Nemůžu začít marodit! Prostě NE!
Chýlilo se již k večeru a Ana se rozhodla, že se nebude holdovat alkoholu, ale že párty bude ve smyslu společné večeře. Z minulé oslavy (už ani nevim, kvůli čemu byla - je toho tu nějak moc :-D) jsme měly schovanou spoustu petlahví, plechovek a lahví od alkoholu - tak hurá do obchodu, abychom získaly zpět nějaké penízky! :) Tohle se mi na Finsku opravdu líbí - veškeré petlahve, plechovky a lahve jsou zálohované, takže se to nikde nepovaluje po městech, protože lidé chodí vracet vše do obchodů. Tak jsme tomu učinily i my s Anou. Získaly jsme 7 euro! Docela dost penízků za odpad, nemyslíte? :)
V obchodě jsme také vybíraly nějaké tácky na jídlo. Za 50ks papírových tácků 2.50 euro? Proč ne, tak to bereme. Paní u kasy nám ale povídá... 8.50 euro... Heh? Tak to teda ne, děkujeme... Tady je na tom štítku napsáno, že mají stát 2.50 euro... Hmmm, hmmm, povídá paní prodavačka :) Ale to se jedná o tyhle! A podala nám stejné talířky, jen byly hluboké. Tak proč ne, vezmeme si za 2.50 ty hluboké. Koukáme na paní a ta jen protočí očima... Samozřejmě že cena opět nesouhlasila.... :) Začala něco ťukat do takového zvláštního přístroje a povídá nám "Ok, sorry, for free..." Prosím? Jak jako zadarmo... "No, víte, máme tu pravidlo, že když dvakrát nesouhlasí nějaká cena zboží u jednoho zákazníka, tak je to zboží pro něj zadarmo, jako omluva"... Ho ho hooo! :-D Koukám jak péro z gauče, ale samozřejmě že tuto nabídku neodmítáme a spíše přemýšlíme nad tím, že je škoda, že jsme si nešly koupit třeba televizi :-D
Přečkáváme v obchodě ještě nějakou chvilku, protože leje jako z konve, a vydáváme se směr domov. Párty se celkem vydařila - tolik jídla pohromadě jsem u nás ještě neviděla :) A ke konci celé této události ronila spousta lidí slzičky a loučily se s Anou. Kolem 3tí hodiny ranní se již uchylujeme do pokojů a rozhlížejíc se po kuchyni a dalším pokoji, který není nikým obýván mi přechází zrak. Ani si nedokážete představit, jaký bordel tam po všem tom jídle a lidech zůstal! Po zemi kusy jídla, všude nádobí, hrnce, brambůrky, marmeláda... Uuuuf!! Vzhledem k tomu, že zítra musím vsát v 8 a rychle se sbalit, tak uklidit nestačím!! Poprosila jsem Anu, jestli by jí to nevadilo, jestli to zvládne... Nedovedu si představit, jak by to vypadalo po mém návratu ze Stockholmu za 4 dny :-D
Únavou padám do postele a opravdu doufám v to, že mi zítra bude dobře a užiji si náš plánovaný výlet jako nikdy!!! :) Ubytování budeme řešit až na místě - na internetu bylo psáno, že dobré ceny v centru Stockholmu získáme jedině na poslední chvíli. A mapy? Místa k navštívení? Od toho jsou infocentra, snad nějaké najdeme :) Zároveň se mi do hlavy dere myšlenka o tom, že je dnes poslední den, co s někým sdílím svůj domeček... Hmm....
Dodatek: Když jsme probírali svůj trip do Stockholmu, docela dost lidí se k nám chtělo přidat. Nebrali jsme je vážně, protože chtít neznamená skoro nic - nezajímali se o detaily. Jedna slečna - Kristina - s námi ale mluvila velice vážně a s nadšením, tak jsme ji rádi zahrnuli do svého plánu uniknout z lodi a prozkoumat Stockholm na vlastní pěst!!! :-P
Dnes máme opět celodenní přednášku s profesorem z Mexika. První půlka přednášky byla ok, nikdo nemusel prezentovat svoje domácí úkoly, tak jsme si mysleli, že si pan profesor dělal včera jen srandu. Pokračujeme na obídek, kde nestačím zírat.... My máme těstoviny! :-D No normálně nekecam, dneska nejsou brambory, ale opravdu těstoviny!! :-D Říkám si chvilkami, že to ani není možný, ale zrak mi opravdu ještě slouží dobře a jak se potěšila moje očka, tak se potěšil i žaludek, hmmm.... :) Po dlouhé době se mi stalo, že jsem se přejedla... :-P
Spokojeně odcházíme na druhou část přednášky a velebíme se v židlích... Bohužel ne na moc dlouho. Pan Rodriguez několik z nás vyzývá k předvedení prezentací. Naštěstí jsme před svoje spolužáky s Vendy nemusely předstoupit jako první. Vyslechly jsme si vcelku hezké, ale dosti krátké prezentace našich spolužáků a doufajíc, že na nás pan učitel zapomněl se krčíme v lavici. Bohužel, nebylo tomu tak - moc dobře si nás dvě pamatoval :) Inu, nedá se svítit. Odpřednášely jsme slajdy jak nejlépe jsme uměly a hurá pustit 15ti minutové video - chtěla jsem udělat ostatním radost, protože je mi jasné, že na video se kouká líp než na promítací plátno s písmenkama. Loučíme se s publikem a pan profesor začíná tleskat.... Heh... Cítíme se s Vendy trošku nepříjemně, protože před námi se nikomu netleskalo...Nic extra na naší prezentaci nebylo, na tom jsme se shodly... Ale budiž, proč si to neužít :)
Na konci hodiny podepisujeme prezenční listinu a pan profesor si nás s Vendy volá k sobě - upřímně nám děkuje za dobře odvedenou práci a my záříme jako sluníčka :) Opravdu na té prezentaci nebylo nic extra! Poděkovaly jsme mu za jeho dvoudenní přednášku a dokonce nás pozval na další svou prezentaci, kterou bude mít nejspíše příští rok v České republice. Vzal si od nás e-mailové kontakty a dá nám vědět, až bude stanovený termín - milé, opravdu! :)
Další super zpráva!!!!! :-D Od kamarádky se dozvídám výsledky pondělní zkoušky!!! :) Huhůůů! Leny je excelentní studentka! :-D Získala 39 bodů ze 40ti! A její výsledek se tak stal nejlepším ze třídy! :-D Paráááda! :-D Kdo by to byl ode mě čekal, že? :) Chihi - nabitá psychicky z dobrých výkonů, ale po fyzické stránce totálně zdemolovaná, odcházím domů do pelíšku, abych nabrala sílu na zítřejší trip!! Vendy se statečně vydává na hodinu Finnish culture and society, na kterou já nemám ani pomyšlení...
Doma přemýšlím o zítřejší cestě do Stockholmu - prostě z tý lodě chci vyskočit a do toho Stockholmu se podívam! :) Ať si říká kdo chce co chce!! Hodně lidí nám povědělo, že nám nebude povoleno opustit loď, ale my na to nedbaly. Válím se v pelíšku a pouštím si filmík, potřebuji se trošku prospat, protože chci být aspoň trošku fit na večerní rozlučku se svojí spolubydlící. Když jsem už už zabírala tak slyšim ze kuchyně zvonek... DAMNED! Kdo co chce? Ana je tam dole, takže snad otevře.... Za chvíli slyším "LENKAAA!!!" Co se děje?!? ... Ana byla ve sprše a nemohla jít otevřít... S holým zadkem a mikinou hozenou přes ramena jdu rozespale ke dveřím... Děkuji Eduardovi, který čekal za dveřmi, že mi tak hezky vzbudil a jdu se zase natahnout. Nemůžu začít marodit! Prostě NE!
Chýlilo se již k večeru a Ana se rozhodla, že se nebude holdovat alkoholu, ale že párty bude ve smyslu společné večeře. Z minulé oslavy (už ani nevim, kvůli čemu byla - je toho tu nějak moc :-D) jsme měly schovanou spoustu petlahví, plechovek a lahví od alkoholu - tak hurá do obchodu, abychom získaly zpět nějaké penízky! :) Tohle se mi na Finsku opravdu líbí - veškeré petlahve, plechovky a lahve jsou zálohované, takže se to nikde nepovaluje po městech, protože lidé chodí vracet vše do obchodů. Tak jsme tomu učinily i my s Anou. Získaly jsme 7 euro! Docela dost penízků za odpad, nemyslíte? :)
V obchodě jsme také vybíraly nějaké tácky na jídlo. Za 50ks papírových tácků 2.50 euro? Proč ne, tak to bereme. Paní u kasy nám ale povídá... 8.50 euro... Heh? Tak to teda ne, děkujeme... Tady je na tom štítku napsáno, že mají stát 2.50 euro... Hmmm, hmmm, povídá paní prodavačka :) Ale to se jedná o tyhle! A podala nám stejné talířky, jen byly hluboké. Tak proč ne, vezmeme si za 2.50 ty hluboké. Koukáme na paní a ta jen protočí očima... Samozřejmě že cena opět nesouhlasila.... :) Začala něco ťukat do takového zvláštního přístroje a povídá nám "Ok, sorry, for free..." Prosím? Jak jako zadarmo... "No, víte, máme tu pravidlo, že když dvakrát nesouhlasí nějaká cena zboží u jednoho zákazníka, tak je to zboží pro něj zadarmo, jako omluva"... Ho ho hooo! :-D Koukám jak péro z gauče, ale samozřejmě že tuto nabídku neodmítáme a spíše přemýšlíme nad tím, že je škoda, že jsme si nešly koupit třeba televizi :-D
Přečkáváme v obchodě ještě nějakou chvilku, protože leje jako z konve, a vydáváme se směr domov. Párty se celkem vydařila - tolik jídla pohromadě jsem u nás ještě neviděla :) A ke konci celé této události ronila spousta lidí slzičky a loučily se s Anou. Kolem 3tí hodiny ranní se již uchylujeme do pokojů a rozhlížejíc se po kuchyni a dalším pokoji, který není nikým obýván mi přechází zrak. Ani si nedokážete představit, jaký bordel tam po všem tom jídle a lidech zůstal! Po zemi kusy jídla, všude nádobí, hrnce, brambůrky, marmeláda... Uuuuf!! Vzhledem k tomu, že zítra musím vsát v 8 a rychle se sbalit, tak uklidit nestačím!! Poprosila jsem Anu, jestli by jí to nevadilo, jestli to zvládne... Nedovedu si představit, jak by to vypadalo po mém návratu ze Stockholmu za 4 dny :-D
Únavou padám do postele a opravdu doufám v to, že mi zítra bude dobře a užiji si náš plánovaný výlet jako nikdy!!! :) Ubytování budeme řešit až na místě - na internetu bylo psáno, že dobré ceny v centru Stockholmu získáme jedině na poslední chvíli. A mapy? Místa k navštívení? Od toho jsou infocentra, snad nějaké najdeme :) Zároveň se mi do hlavy dere myšlenka o tom, že je dnes poslední den, co s někým sdílím svůj domeček... Hmm....
Dodatek: Když jsme probírali svůj trip do Stockholmu, docela dost lidí se k nám chtělo přidat. Nebrali jsme je vážně, protože chtít neznamená skoro nic - nezajímali se o detaily. Jedna slečna - Kristina - s námi ale mluvila velice vážně a s nadšením, tak jsme ji rádi zahrnuli do svého plánu uniknout z lodi a prozkoumat Stockholm na vlastní pěst!!! :-P
úterý 20. září 2011
Green business - Profesor z Mexika
Dnešní den bude snad zajímavý! J Odpadá nám totiž škola! :-D Ne zase tak docela, takový šťastlivec nejsem. Úterý a středa patří celodenním přednáškám profesora Rodrigeze z Mexika – bude se diskutovat a projednávat téma životního prostředí a vzhledem k tomu, že studuji ekonomickou fakultu, zaměříme se na „Green business“. To znamená, že budeme muset myslet zeleně (samozřejmě ne tak moc zeleně, aby nám „to“ lezlo do hlavy J - to by vyšlo pana Mexikánce asi draho, kdyby nám něco dealoval J Přecejen je nás ve třídě 18 :-D ).
Na přednášce se nestačím divit, jak dokáže být pan profesor trpělivý. Jednalo se o interaktivní prezentaci, kdy jsme museli snad skoro všichni odpovídat na jeho otázky… Hehe… Dovedete si představit, kolik desítek minut bylo po celou přednášku promlčeno J Ale jinak jsme se dozvěděli celkem zajímavé věci, které Vám bohužel nedokážu podat, protože jich bylo tolik, že jsem je už všechny zapomněla :-D První část přednášky prošla hladce a odebrali jsme se na oběd… Myslim, že Vám nemusím říkat, co jsme měli k jídlu!!!! :-D
Další část dne nám přinesla o mnohem interaktivnější přednášku, než byla ta ráno, a promlčeli jsme o více minut než předtím J Všichni vyřízení z celodenního šťouchání informací do hlavy a posléze jejich opětovného vylití, pevně doufáme, že již bude konec!!! Kdepak, to by bylo, aby nebylo! Pan profesor nám normálně rozdal úkoly! J Několik z nás si musí připravit na zítřejší den prezentaci daného tématu, o kterém informují svoje spolužáky… Prosiiim?!?! Jsme tu od toho, abychom poslouchali, když je to přednáška a ne, abychom panu profesorovi do toho kecali, nebo snad ne?!?!!! :-D Samozřejmě, že jsme s Vendy byly těmi šťastlivci, kteří domácí úkol obdržely, hahaa J Musíme sesmolit prezentaci na téma „Green buildings“… Jsem velice zvědavá, co se z toho vyklube! J
Po rozdělení úkolů je nám cpáno do hlavy, abychom neplýtvali vodou, sprchovali se krátce a další věci, které jsou samozřejmě logické. Shlédneme video, týkající se nedostatku vody a jídla v Africe a jsme propuštěni na svobodu. Jako duše zbavení všichni odcházíme směrem své domovy a těžce se s Vendy rozhodujeme, jestli máme jít ještě na poslední hodinu English Writing Skills, kterou bychom ještě stihly… Tak co myslíte, šly jsme anebo ne?!?! J Ale no táááák!!! Snad si nemyslíte, že se mi něco stalo a začala jsem tvrdě pracovat!! :-D Samozřejmě jsem šla domů, ale kdyby mě o tom Vendy nepřesvědčila, tak tam snad opravdu svědomitě půjdu!! J Je mi jasný, že mi nevěříte… ALE FAKT JE TO TAK!! :-D
Po příchodu domů pácháme úkol s Abelem na Supply chain management, trávíme nad tím celou hodinu čistého času, ale stojí to za to – myslím, že se nám práce velice vyvedla J Abel je také exchange student na této univerzitě, je ze Španělska a skoro si nerozumíme :-D Nedokáže se vyjádřit a ani mi nerozumí, tak si dovedete představit, jak jsem byla po splnění tohoto úkolu převelice šťastná J
Po splnění úkolu se odebíráme k němu domů, abychom s ostatními prodiskutovali možnosti tripu do Tallinu, hodně lidí by se tam chtělo podívat. Po 25ti minutové debatě odcházím a v hlavě mi šrotuje, že 200 euro jen za cestování se mi zdá přehnané… Tento výlet si, myslím, mohu odpustit J
Vendy je největší zlatíčko a udělala prezentaci za nás obě <3 Měla jsem dost práce, tak si to vzala na svoje bedra. Já našla jen video týkající se tématu a dala odkaz do slidu, snad to panu profesorovi bude na zítra stačit! Láduji si před spaním pár věcí ze slajdů do hlavy a snažím se to zalomit…
PS:Zítra je také rozlučka s Anou – mojí jedinou spolubydlící, která se vrací zpět do Portugalska… Po jejím odjezdu budu v celém baráčku úplně sama… Ach jo…
PPS:Vůbec se necítím dobře a jsem unavená.... Snad nepadnu za vlast....
PPS:Vůbec se necítím dobře a jsem unavená.... Snad nepadnu za vlast....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)