Dnešní den by měl být završením orientačních dnů pro nás cizáky v Kokkole :) Dostaneme informace ohledně jejich "portálu", kde si zapíšeme předměty, které budeme studovat. Dorážíme právě včas do předem určené učebny plné PC a potkáváme svoje dva tutory. Zvláštní - to se včera tak všichni zbořili, že tu nikdo není on time? Nevadí, počkáme ještě chvilku - přecejen jsme v PC učebnách a je tu připojení na NET!! Jupijahéééj! :-D Být online po 6ti dnech byl fakt zážitek, zařídila jsem nejnutnější záležitosti a začala jsem se cítit opět jako člověk novodobý multimediální :-D
Po dalších 5ti minutách již začínáme být jak my, tak tutoři nervózní a poletujeme po škole hledajíc spřízněné duše. Jaxi taxi se stalo, že pan IT učitel nějak zapomněl tutorům říct, že se rozhodl změnit učebnu a studenti byli roztroušení po celé univerzitě - tudíž jsme přišli 10 minut před koncem jeho srdceryvné přednášky o tom, jak u nich funguje zalogování, odlogování, úložiště dat a podobně :-D Věřte mi, jsem ráda, že jsem missla tuhle opportunity :-D Po 15ti minutách odcházíme zpět do počítačové učebny, odkud jsme přišli!! Pan ajťák si z nás asi dělá srandu, bo co :-D Nemohli jsme prostě zůstat v té jedné učebně - Neeee :)
Již jsme obdrželi flashky s návodem, jak obsluhovat portál, naše loginy do PC a portálu, kde jsme si měli zapsat nějaké předměty. Hehe :) Vzkaz pro ZČUáky - mysleli jste si, že náš portál je, s prominutím, debilní? :-D To jste ještě nezažili Oppimisportaali :-D Nejen, že se nemůžete podívat zvlášť na předměty, které chcete studovat, jejich čas konání, počet kreditů a místnosti :) Mají jen rozvrhy - pevně dané - pro všechny obory, tam si najdete to, co chcete studovat, vyjedete si seznam úplně všech předmětů, ve kterých najdete Vámi vybraný, posléze Váš požadavek zašlete učiteli, který má na starosti daný předmět a ten Vás může a nemusí přijmout :) Teprve pak získáte nějaké bližší info k danému předmětu. A pozor. Nemají vůbec na výběr z různých časových možností daný předmět studovat. Je daných několik dnů a několik časových horizontů, kam musíte přijít - žádný výběr neexistuje. Připadam si jak na střední škole! :-D Jo a taky prej budeme dostávat úkoly!!! :-D
Pan Ajťák nám něco odvyprávěl a odešel. Chtěli jsme se zapsat do nějakého kurzu, ale pan Ajťák už byl pryč... Proč ten pán odešel a nic nám vlastně neřekl? :-D Všichni zmatení jak lesní včely jsme se museli domluvit na následující den s naší milou tutorkou Helenou, aby nám osvětlila co a jak :) Již byl čas na seznámení se s garantkou našeho oboru Business Management - Brigittou Niemi.
Po pravdě řečeno - s milejším člověkem jsem se snad v Kokkole ještě nesetkala :) Řekla nám zásadní info o tom, co budeme studovat a o základních předmětech, které by se nám mohli hodit a které nám doporučuje. S překvapením a totálně užaslým pohledem jsem na ní civěla, když jedné slečně sdělila, že ona studuje na univerzitě, která má s nimi uzavřenou smlouvu a dostane Double degree!! To znamená, že bude psát bakuli v Kokkole, dostane od nich titul a stejně tak od své domácí univerzity!!! DAMN! Proč jen studuji na ZČU?!?!? :-D Já ci takyyyy!!! Trochu mi to zamrzelo, že nic takového nezískám, ale což - nemůžu mít přeci všechno, ne? :)
A je tu obídeeeek :-P Asi jsem zapomněla zmínit ve včerejším příspěvku, že obídek, který jsme dostali byl zadarmo :) O to větší bylo moje dnešní překvapení, když jsem si narvala totálně tác dobrůtkama a paní na mě vybafla 4,50 Euro :-D No nic - už jsem aspoň poučená o tom, že mam jíst střídměji :)
Po obídku následovala návštěva místní knihovny, která je společná jak pro naši univerzitu, tak pro veřejnost. Dostali jsme hodně vtipnou přednášku, kdy nám paní rozdala kartičky s některýma doslova "stupidníma"otázkama, vyvolávala si nás a odpovídala na ně :) Mimochodem tam byla otázka - Co vůbec můžeme najít asi tak v knihovně? Tak jsem vtipně řekla, že knížky :-D Paní mě velice pochválila, jak jsem šikovná holčička a získala jsem od ní 2GB flashku :-D :-D Já tuhle zemi miluju :-D
Na dalším bodu programu byl odjezd do Pietarsari - to je městečko, kde má "pobočku" naše univerzita :) Jedeme tam spáchat nějaké společenské a seznamovací hry bo co :) Cesta nám uběhne jako nic - potkali jsme asi 8 jezer s úžasnými osamocenými sruby skoro uprostřed lesa, nekonečné množství nádherných stromů a plání a nakonec vplouváme do nádherné chatové oblasti s beach volejbalovým a fotbalovým hřištěm. Na přivítanou jsme dostali občerstvení ve formě čekuláda, kafe, čaj a dortík s růžovoučkými srdíčky... :-D Mňam mňam :) Spokojeně našťouchaní jsme chvíli odpočívali a pustili jsme se do společenských her, které nás měli sobě přiblížit. Také se to podařilo :)
Jednou hrou bylo například to, že jeden vystoupil ze skupiny, začal tancovat a ostatní ho napodobovali :-D Dalším stanovištěm bylo hraní volejbalu, kdy jsme museli vyhejknout jméno spoluhráče, kterému jsme přihrávali, následující a neposlední hrou bylo něco jako naše hra s židlemi, s tim rozdílem, že nám tutorka dávala otázky, když jsme odpověděli ano, po směru hodinových ručiček jsme se posunuli o židli, ale když ten vedle nás měl na jazyku ne, musel si ten dotyčný sednout na něj :-D Tak to pokračovalo dále a dále, až jsme nakonec seděli všichni na sobě :)
Po těchto srandičkách jsme měli chvíli prostoru na cokoli jsme chtěli - já hrála beach volejbal s novými přáteli z Pietarsari - studují zde obor, na který jsem opravdu chtěla jít - Tourismus. Jen mě bohužel odradila cena ubytování - platí 300 Euro za měsíc!!!! Unbeliavable... Ale na druhou stranu mi pověděli, že se tam mají jak v bavlnce, prej nádhera :) Ale což :) Pak jsme omrkávali kluky, co hráli fotbálek, povídala jsem si s prvním Finem, kterého jsem poznala - mazec týpek :) A najednou k nám přistál míč - tak jsem do něj všemocně čutla :-D Jeden hráč ho chtěl vybrat, ale byl tam nějakej hrbol na trávě, tak mu to přeskočilo nohu a míč získal protihráč, který během 2 vteřin od mého výkopu dal gól :-D Mojí asistenci se dostalo masového aplauzu a cejtila jsem se právem hrdá :-D :-D I když to bylo neúmyslně - no a co! :-D
Tutoři vymysleli nakonec ještě jednu hromadnou společenskou hru :) Těžko se to popisuje, ale byla to sranda :) Stáli jsme v kruhu blízko u sebe a drželi se za ruce. Úkolem bylo, že se jakoukoli nohou musíš dotknout kterékoli nohy svého souseda, když se ho dotkneš, zůstaneš na tom místě dotyku a on musí pohnout tou nohou, které jsi se ty dotkl, ve směru svého dalšího souseda a tak to pokračuje dále a dále :) Lépe se to dá pochopit z fotografií, které mám na Picase :) Docela dost jsme se vyblbli a nasmáli :) Pak jsme udělali grupen foto a vyrazli jsme autobusem na okraj městečka Pietarsari, kde se nacházel obrovský srub.
Krása nad krásu :) Pravý dřevěný srub se dvěma saunami - pro chlapce a pro holky, samozřejmě odděleně, že :) Nejsme žádní úchyláčcí :-D A také s obrovskou jídelnou (společenskou místností), kuchyní a krbem. Let´s the international dinner begins!!! :) Všichni začali vybalovat svoje uklohněné nebo z domovů dovezené dobrůtky a slintajíc jsem chodila kolem všech těch stolů a začínala mít hlad :) Tolika neznámého jídla! Po půlhodinových přípravách už bylo všude slyšet kručení břicha a nedočkavě všichni svírali svoje plastové vidličky v tlapkách :-D Krásný pohled - samozjřemě jsem já nebyla výjimkou :) 3...2...1...Začali odpočítávat tutoři :-D Cukajíc těly jsme si dělali srandu, že už vyrazíme vpřed, ale následně všichni přišli ke svým jídlům a krátce je představili :) Jeden z "kolegů" z Polska suvereně vystoupil vpřed s lahví koskenkorvy a povídá: Tak - tohle jsem přinesl já, jak vidíte, už toho moc nezbylo, takže kdo má chuť, ať mě následuje!! - mávajíc s cestovními plechovými panáčky na celou jídelnu :) Samozřejmě se mu dostalo velikého ohlasu. Když všichni představili svá jídla, rozumně a s rozvahou jsme si stoupali do front a kousek po kousku jídla ubývalo a ubývalo. Mňam mňam - popisovat tu všechna jídla opravdu nebudu :) Mrkněte na pár foteček.
Po véče se odebralo několik lidiček do saun, já jsem měla ale plné bříško a moc se mi tam nechtělo, tak jsem se šla sama projít lesem, měla jsem trošku takovou smutnou a chtěla jsem být sama. Potkala jsem tam 3 veverky, vobrovské mraveniště a spoustu úžasných paní bříz :) Po procházce jsem se odebrala do ústraní a pozorovala okolí, když tu vyskočí ze sauny permoník (Antti - jeden z Finů) a vypadá, jak kdyby mu hořela koudel u zadku :-D Pářilo se z něj jako z uhnanýho koně v zimě a čmoudil si k tomu ještě cigáro :) Vyprávěl mi, jak hraje podvodní rugby a doma mají v sauně denodenní sezení - musí bejt parádička :) S obavami, jestli jsem ok se vrací zpět do sauny. Asi je na mě posmutnění trošku vidět, protože Julius (německý kamarád) vylejzá s chaty a dává se se mnou do řeči. Njn, slzička ukápne, když vzpomínáme společně na své domovy a drahé polovičky, je na tom stejně jako já.
Den už si svou roli pomalu vyměňuje s nocí a my nasedáme spokojení do autobusů a jedeme zpět směr Kokkola. Vracíme se při západu slunce a v dáli pozorujeme nádhernou duhu, která prostupuje mraky jako vystřelený šíp vstříc mlhou. Smráká se, překračuji práh svého nového domečku a schoulívám se do pelíšku. Dobrou noc, strýču Fido - zítra se jde do školky!
Žádné komentáře:
Okomentovat