První den

Dnešní den započal poněkud veselejším rázem :) Po 4řech hodinách spánku jsem ráno vylezla z pelíšku a započal můj boj s barvením vlasů - dobalila jsem poslední zbytečnosti už do tak narvaného kufru - po jeho zvážení by měl dle Radowánka a mého taťuldy vážit přibližně 23kg - dobrá váha, to je celkem i přesně! :) Váhala jsem, jestli z něj něco nevyndat, ale přesto jsem ho nechala tak, jak je a naložila jsem ho do auta.

V klídku - o půl hodiny déle, než byla plánovaná cesta, jsme vyrazili směr Praha. Za Bystřicí mě napadla spásná myšlenka... Co takhle si sebou asi vzít protézu na mojí pochroumanou nožku? :) Taťulda musel auto otočit a vyrazili jsme opět směr domov - asi to byl osud, asi to tak mělo být. Po menší zastávce doma jsem měla již vše, co jsem potřebovala. Cesta do Prahy probíhala hladce, smutně jsme se rozloučili na letišti a hurá na odbavení s Vendy.

Jojo - to by nebylo ono, kdyby se něco neudálo :-D Paní mi zvážila kufr a povídá, no - povolená váha zavazadla je ale maximálně 23 kg, Vy máte ale těch kg 25! To Vám bohužel nevezmu... A sakra, již zabalené zavazadlo jsem musela otevřít a řekla jsem si, že tedy něco vyndám... Pod ruku mi přišly knížky... Namátkou jsem je zkusila zvážit a ejhle! Knihy zabíraly rovné 2kg! Tak honem s nimi pryč!! :-D Nacpala jsem si je do příručního zavazadla, které už tak vážilo 7kg, maximální povolený limit byl 5kg :-D Ale namlouvala jsem si, že je to ok... Najednou slečna říká - běžte do toho fast tracku - rychlého odbavení - tak tam rozvážně jdeme a koukáme... To je jen pro "bussines class", to je nějaký divný - ale co :-D Vlítneme tam a váháme, jestli nám nechá tak těžká příruční zavazadla pronést. Pán jen zkontroloval naše palubní vstupenky a pasy a tradá! Vybuchovaly jsme smíchy a cejtily se jako největší machři, když jsme fast trackem procházely jen ve 2 lidech a všude jinde byly davy lidí o padesátkách :)

PS:Myslím, že paní za přepážkou nás bylo tak líto, že nám přepsala na palubních vstupenkách č. brány, kterou jsme měly projít - tedy z brány "pro obyčené lidi" na bránu pro hustěkrutopřísný osobnosti :-D

Poskočily jsme si štěstím a přistoupily pomalu k detektoru :) Prošla jsem jako zázrakem bez sebemenších problémů - zato Vendy musela začít vyndavat věci ze svého příručního zavazadla. A ejhle - copak to tu máme? Sprej o velikosti 150ml? To nemyslíte vážně - no a co kdybych trochu ustříkala, to by nešlo? :-D Ne, ta lahev smí mít max 100ml - tak počkejte, já se ještě nasmradim :-D Vendy odběhla a naládovala na sebe pár stříkanců svého deodorantu :) Naše snažení se ubíralo směrem k bráně našeho odletu a pak již všechno probíhalo hladce - vzestup, přistání - jako v bavlnce :)

Po příletu do Helsinek jsme myslely, že jsme ztracené - kam nám asi tak dali naše zavazadla? Utíkali jsme za pár pasažéry - hlavně nenápadně - s vědomím, že oni ví, kam jdou :) Vendy si duchapřítomně všimla tabule, kde bylo napsáno č. dveří, kam vejít - tak jsme tak učinily. Po několika minutách jsme získaly naše zavazadla a pádily pryč, na info jsme se dozvěděly, že za 4 Ečka nás odveze bus až na vlakové nádraží, odkud jsme měli ve 22:30 odjíždět 6ti hodinovým spojem směr Kokkola. Autobus nás v pořádku dovezl a věřte tomu, že 30tka směr ZČU v Plzni je nic oproti spoji z letiště  na hlavní nádraží v Helsinkách! :-) S tím jediným rozdílem, že jezdí opravdu na vteřinu přesně!! Na nádraží jsme si nechaly naše monstrózně velké kufry za 4 E v trezoru a pokračovaly jsme jen s fotoaparáty a peněženkou směr město.

Helsinky jsou nádherné, měly jsme možnost je prozkoumat jak ve dne, tak i za šera byť i trochu noci - zpočátku jsme se obávaly, že se někde ztratíme a lovily jsme v mapě. Okouzleny prostředím a krásou města jsme mapu odložily a pídily se každičkým koutem Helsinek, který nám přišel alespoň trošku zajímavý. PS:Rackové jsou tam strašně ostýchaví! :-D Zato obchodníci ostýchaví moc nejsou - za bagetu si klidně řekli 4,50E a za 1,5 l vody 1E. Ale což, hlavně, že neumřeme hlady a už nás nikde neoberou.

Již se vracíme na vlakové nádraží, nečekáme ani 20 minut a přijíždí náš vláček (plánovaný a dodržený odjezd 22:30) - nasedáme jen stěží - do schodů ve vlaku se ty 25ti kilové batohy opravdu špatně tahají, ale jeden milý Ital s Japoncem - které jsme posléze poznaly - nám pomohli a sdílíme společně prostory celkem útulného a tichého vláčku směr někam na sever.

V tuto chvíli již dodatlívám poslední slova a půjdu se zkusit aspoň na chvíli uchýlit ke spánku, přecejen, cesta bude ještě dlouhá a v Kokkole bychom měli "přistát" ve 4:50 - snad nezaspíme, tento vlak totiž pokračuje až na úplný sever Finska - do Laponska, kam se snad v průběhu našeho pobytu ještě podíváme. Dobrou noc a zítra zase ahoj :)

PS:Jo a jinak, ve Finsku se dostávají účtenky za použití toalety - nejspíše k proplacení nákladů na cestu zaměstnavatelem :-D