Druhý den - Kokkola

Cesta vlakem po mnohach pokusech se uvelebit nebyla nakonec zase tak příjemná. Za cestu jsme naspaly možná tak 1,5 hodiny - ujistily jsme se u průvodčího, jestli následující zastávka, kde chceme vystupovat, je opravdu Kokkola. Bylo tomu tak a přesně ve 4:50 zastavuje dle jízdního řádu vlak na nádraží. Vše je ponořené do tmy a tak se stále nemůžeme kochat okolním světem. Již při odchodu z vlaku jsem, byť s obtížemi, vyndala bundu z nacpaného a zabaleného kufru, protože ve vlaku byla celkem zima, kort, když jsem byla rozespalá.

Vytupujeme z vlaku a huráááá! Konečně pocit, že jsme již na místě a schází nám jen pár krůčků k tomu, abychom se ubytovaly a trochu prospaly. Jásot nás drží několik chvil, načež si uvědomujeme, že musíme čekat až do 8:00, než nás vyzvedne koordinátorka programu Erasmus - Helena. Čekání opravdu bylo dlouhé a zkracovaly jsme si ho skákáním, běháním a povykováním na nádraží - bohužel jen venku. Čekárna se otvírá až od 7mi hodin a 5ti minut. Netrpělivě vzhlížíme k hodinám a popostrkujeme pohledem rafičku, aby již naskočila na to pravé místo, posloucháme při tom muziku z mého NB. Hurá - můžme již jít dovnitř. Poslední hodina se táhla, ale přežily jsme to a najednou uviděly usměv na tváři milé slečny. Překvapené jsme zjistily, že si pro nás přijela Helena autem a také nás rozveze tam, kde máme bydlet.

Dostaly jsme klíče a nějaké instrukce a následovala krátká návštěva univerzity, kde jsme obdržely kitchen a sleeping-pack a naším prvním žůžem dobrodrůžem bylo, se dostat zase do svých kumbálků. Byla to zajímavá cesta, při níž jsme trefily k Vendy a pokračovali dále ke mně... Narazily jsme na problémek a lovily v mapě... Něco na mě zezadu křičí... Huhahuuuááazhhhhazuuuahahhaha :-D Říkam, prosím? Paní spustila už anglicky a začala se ptát, jestli nepotřebujeme pomoc, sama se chudinka v mapce taky ztratila, ale posléze se zorientovala a vysvětlila nám kudy kam. Když to dovysvětlila, tak nás pozvala k sobě do auta, že nás tam hodí - boží paní :) Byla to krátká, ale milá projíždka, kdy jsme se dozvěděli od paní pár věcí - informovala nás i o slavnostech konce léta, na které se půjdeme určitě zítra podívat - rachejtle, svíčky, ohňostroje a samozřejmě alkohol.

Podotknout jsem chtěla ještě jednu věc - nádobí kupodivu vypadalo celkem dobře, ale ty peřiny... No - škoda mluvit, počet lidí, kteří bůh ví co dělali pod těmito peřinami se může pohybovat kolem 150. Nicméně po mém příchodu do pokoje jsem zjistila, že mi nesvítí velké světlo a také, že nemam ani lampičku na čtení, kterou byly opatřeny všechny pokoje. Zato mam obrovskou vestavěnou skříň, do které nemam co dát... :-D Shodou okolností jsme musely jít podepsat ještě dohodu o ubytování, tak si to paní sepsala a prej se tu někdo staví, jsem teda zvědavá - žárovku do lustru jsem si už ukradla ze spíže... :-P

Byl to celkem v pohodě den až na to, že cenově pokoje vůbec neodpovídají, celý den jsem na bytě úplně sama, vzhledem k tomu, že slečna, co obydluje pokoj vedle mně pracuje od 9ti do 17ti a třetí slečna si našla za přítele Fina, tak s ním bydlí někde v pryč. Tak mi nezbylo nic jiného, než kempit u Vendy a Oro a obstarávat vše možné.

Svůj první nákup jsem chtěla zaplatit super bomba bezva cool embosovanou kartou od nuceně zřízeného účtu Komerční banky... Nakupuji, nakupuji... Hooodně střídmě... Ty ceny jste nezažili, to Vám mohu povědět. Jdu už platit, vrazim tam kartu... Transaction rejected...Prosim?!?! Try it again, please...Ok... Transaction rejected!! Celá zmatená z toho, že mi paní řekla, že tam asi nemam peníze, přestože mi dorazilo již stipendium, jsem sáhla po další kartě (ještě, že jsem mazák) a zaplatila kartou, na které jsou kačky... Rozrušená omlouvajíc se utíkám z obchodu a zkouším obě dvě karty od KB v bankomatu - doposud nikdy nepoužité. Operation rejected - try it later! To už mi tekly nervy a hodně moc jsem se rozčilovala - zarazilo mě, jak mi to jde dobře i v angličtině :)

Vsuvka - zaplatila jsem za sýr, marmeládu, máslo, toaleťák, chleba, zákys, lasagne a špagety a 19,5 EURO!!!!...

Kdybych v tom aspoň zůstala sama... Ale kamarádka Vendy, samozřejmě také s vynuceným účtem od KB platila kartou také... A co myslíte? To samé ořechové... Odešly jsme z obchoďáku a zlostně jsme dupaly a přemýšlely, co budeme dělat. Nejspíše si převedu všechna eura na český účet a bude to...

No jo... Jak to ale udělám? Mám já snad internet? Tak se jde zařizovat internet... Další náraz do betonové zdi. Je nám líto, ale všechny USB modemy jsou vyprodané a dorazí nám další várka asi tak ve čtvrtek...Uf uf... Už nezvládám nápor mého "štěstí" a přemýšlím o tom, že si půjdu dát kafe... Bohužel nemam peníze - kafe si nedam a stejně tak ani jídlo - uvědomuji si, že jsem od poslední bagety v Helsinkach, krom kousku čekulády, nic nejedla.

Nevadí - život jde dál a já slintavě koukám na kamarádky, jak si dávají do nosu v bistru. Opouštím svoje kolegyně a chýlím se k sobě domů - dodatek - kromě rána prší celý den jako z konve a vždy přestane, když se dostanu pod nějaký přístřešek :) Asi to počasí ví, že jsem se ještě nesprchovala :-D

Narazim špunty do uší, přidám trošku volume a už si to štráduji do bytečku - prázdného bytečku - ach jo... 35 minut chůze od univerzity a 20 min chůze od dvou spřízněných duší, které bydlí na jiné ubytovně. Dnes bude od 19:00 nějaký sraz - jsem moc zvědavá, co z toho vyplyne. Moc se neopiju - slibuji :) Nemám totiž za co :)