Dnešní den vypadal slibně, bohužel tomu tak nakonec nebylo...Strávila jsem ve škole pěkných pár hodin - od rána do 5ti odpoledne a těšila se na slíbené hry, které se měly konat v parku - počasí celkem ušlo, začíná tu takový náš podzim a celý den je třeba 15-17°, nic extra, ale nemusíme tu zatím nosit zimní bundy, což je fajn. V průběhu společenských aktivit a her, které patřily prvákům nastupujícím na Ammattikorkekoulu jsme se docela nasmáli - jednou z her bylo "Křič a utíkej". Úkolem bylo běžet tak dlouho, dokud Vám stačil křik na cestu. Není to tak záživné pro toho, kdo běží, ale spíš pro všechny ostatní, kteří se koukají :) Nemohu nezmínit jednoho úchylného Fino-Skota, který se úplně svlékl a za povzbuzování publika si to samozřejmě nahatý pádil skrze celým parkem - to jsem si nemohla odpustit a musela to nahrát :) Tento video-příspěvek nebudu zveřejňovat - maximálně tak v soukromí a potají vyvoleným osobám.
Po chvíli mi bohužel úsměv na tváři poklesl a nahrnuly se mi do očí slzičky... Radowánek mi volá a nešťastně mi sděluje, že náš chlupatý kamarád odešel do Osmáčího nebíčka... ;-( Zlobivý čiperný veveřák Ozzík, který s námi sdílel prostory Radowánkova pokoje již není mezi námi.... Snad už ho nic nebolí a spokojeně si bublá s ostatními osmáky někde v zemi plné burákových oříšků, které tolik miloval.... ;-(
Dalších her jsem se již nezúčastnila a odcházím domů s myšlenkou, že se mi na žádnou párty opravdu nechce... Ten samý den prožívá moje kamarádka Vendy také těžké období, protože je vášnivým fanouškem hokeje a myslím, že se tu nemusím zmiňovat, co se stalo. Beze slova sedíme společně v kuchyni a necháváme probíhat myšlenky našimi hlavami.... Po dlouhém rozhodování se odhodláme na párty jít. Zkusíme přijít na jiné myšlenky....
Večer byl všelijaký, ale s Vendy jsme si ho celkem užily. Zatancovaly jsme si, vypily pár drinků, které jsme před tím v životě ještě neochutnaly - například absinth s mlékem. Skoro jsme se neodvážily "to" ochutnat, jak neblaze to vypadalo, ale mohu Vám říci, že lepší drink jsem ještě nepila.
Cestou domů, okolo druhé hodiny ranní, si narážím sluchátka do uší a vůbec nechvátám....Posadím se na lavičku a chvíli přemýšlím nad tím, jestli je všechno, co se právě děje, dáno předem a nebo nikoli... Hmm... Dobrou noc....
Žádné komentáře:
Okomentovat