Rychloběhem jsem zdolala schody a zaplula do koupelny, užila jsem si parádní sprchu a když jsem z ní vylézala, rozhlédla jsem se kolem sebe.... What the hell?!?.... Nedovedete si představit, jak špinavá byla kuchyně a také další pokoj, který je v přízemí... Uf uf... Tak na to nemam... Jak čas, tak ani náladu! Doufejme, že to Anna uklidí, včera jsem jí o to žádala, tak snad bude vše OK, dnes jí s tim otravovat nebudu. Balim si svoje saky paky (uvědomila jsem si totiž, že zůstaneme-li ve Stockohlmu, asi budu potřebovat nějaké čisté věci na sebe, něco k dlabanci, ručník a tak...) a nějak pořád neslyším svojí spolubydlící, aby vylejzala z pokoje... Dnes je poslední den, co jí můžu říct Bye bye a už jí možná nikdy v životě neuvidím... Zároveň jsem nervózní, protože bych nechtěla zmeškat autobus, který pro nás byl nachystaný na cestu to Turku, kde na nás bude čekat trajekt.... Rozhoduji se trošku poklidit kuchyň a spolubydla se zalepenýma kukadlama mi přeje dobré ráno. Nestačim povědět ani Popokatepetl a už je v koupelně a zamyká se... Jáááááj - ona se jde sprchovat! Jak to jen teď udělam! Nervózně šmrdlam podlahu a uklízím několik věcí ze stolu, ale většina věcí (jako zbytky jídla, misky, taliře...) zůstávají na svém místě. Ne... Prostě se už musim obléci a vyrazit... Pomalu se oblékám do bundy a doufám, že už se Ana vyprdelí z koupelny :) Taky že ano - skočila jsem na ní i když byla ještě v ručníku, popřály jsme si pěknou cestu a s ohlédnutím ze dveří se s ní loučím....
Je mi trochu smutno na cestě z domečku, ale pouštím si muziku do uší když v tom na mě skáče skupinka dalších kamarádů: "Hele, lidi! Nejdeme náhodou pozdě?" - Cože, fakt?!?!? To mi neříkej! Div z nás neteče pot, jak chvátáme k univerzitě... V dáli už konečně vidíme autobus a gang lidí, čekající na nalodění :) Uf, neujeli nám :)
U autobusu jsme byli hezky sečteni a zkontrolování podle jmen. Sranda slyšet metaláckýho Fina ve zvláštním overalu křičet všechna ta jména různých národnosti - nikdo mu moc nerozumněl, ale aspoň byla sranda :) Po 15ti minutách jsme naskákali do autobusů a nervózně čekali na odjezd :)
Hop hop a letíííím!!! Leny jede do Stockholmu, hahahahaaa :) Sranda, nikdy v životě bych si to nedokázala představit, že se tam někdy podívám :) Prohodíme pár slov s Vendelínem a nasazujeme sluchátka... Potřebujeme se vyspat, abychom přežili do večera! Unavená je opravdu většina z nás, a tak se vydáváme do říše snů, aspoň na chviličku :)
Pár desítek minut stačí k tomu, aby nás opět nějaký Fin vyrušoval s hlášením do autobusovýho mikrofonu - blaaaahlalaalllablbllaaaa. Nešlo by to v angličtině? Truhla Fiňák mluvil asi tak 4 minuty Finsky a že by nám to někdo přeložil?!?!? :-D Ani náhodou! Nechali jsme to být, vzhledem k tomu, že se nám to zdálo opravdu zbytečné, když nám to jako nepřeložili :) Zaklapnu znova očíčka a pokouším se spát... Opět po pár minutách kravááááál.... Rozhlas povídá něco v neznámé hatmatilce. Hmmm... Když to takhle bylo už po 3tí, začali jsme se poněkud znepokojovat a k mojí kamarádce se obrátil nějaký jiný Fiňouš a stručně nám vysvětlil, že povídal o tom, jak dlouho pojedeme, kam pojedeme a jak to bude vypadat - úplně nepotřebné informace, přeci!! :-D Začali jsme si čím dál více uvědomovat, že tenhle trip není dělaný asi pro Erasmus studenty, ale proč ne, who cares... :)
Zastávky našich autobusů byly celkem časté. Maximálně po každých 2 hodinách jsme stavěli na nějakém pěkném místečku s občerstvením, kde jsem jen nasávala vůni kafe a čerstvě pečených dobrůtek. Nejednalo se o krátkou cestu autobusem - jeli jsme z Kokkoly do Turku, což je něco okolo 470 km. Z Kokkoly jsme vyjeli něco málo po 9té hodině a ke trajektu jsme se dostali kolem 19:00. Při nejbližší příležitosti se ptám Anttiho, jestli je vůbec možné, abychom s Vendy a Kristinou vyskočily z lodi ve Stockholmu, že jsme si naplánovaly, že tam zůstaneme pár dní. Nestačila jsem valit oči, když mi pověděl, že to neni vůbec možný, protože tenhle trip je dělaný jen jako "vyjížďka", že nás nepustí, abychom se vylodili!!! Prosiiim?!?!?!? Zarazila jsem se a začala se rozčilovat, protože Stockholm fakt nechci vidět jen z lodi!!! Ach jo!!! Beru tuto informaci s rezervou a povídám o tom Vendy... Pravidla? Co to je? :-D Shodují se naše názory a necháváme to plavat :)
V průběhu cesty jsme si užili zpěvu finských, španělských i svinských písní :-D Sprosťárny různých žánrů a příjemné songy od Metallica, Green Day a tak dále se linuly autobusem. Na jedné ze zastávek jsme si chtěli s Vendy nakoupit něco k obědu... Trpělivě jsme čekali ve frontě, po tom, co jsme půl hodiny vybírali něco k jídlu :) A pak přišel husto-krutě-přísný Fin, který nám sdělil, že by velice ocenil, kdybychom se rozmysleli, jestli to jídlo opravdu potřebujeme, že by nerad zmeškal trajekt, za který jsme zaplatili... Významně jsme se s Vendy na sebe podívaly, někteří stojící ve frontě také a začali jsme vracet věci z náruče zpět do regálů.
Ach jo... S prázdnými bříšky jsme se vydali zase na cestu, ale slíbili nám, že bude ještě příležitost si někde nakoupit - juch juch! :) Cestou necestou... Jezerem nejezerem, dere se trojice autobusů Finskými lesy, městečky, okolím jezer, dálnicí a městem a najednou se stojí. Nevěděli jsme, co se děje, protože pár hlášení cestou bylo opět jen ve Finštině...
Aha! Informační zastávka! :) Prej nám poví více o té plavbě, jak to tam chodí atd, atd! Konečně se dozvíme, co tam vlastně budeme dělat! Vyloďujeme se z autobusu a nabíháme do nějakého hotelu... Týýý jo, prezentace v hotelu, copak to asi bude... Vyjdeme několik desítek schodů a najednou jsme v nějakém baru :-D Haha - Finové se hrnou, aby si koupili piva a uspokojili svoje tělo přísunem alkoholu :) Podezřele pokukujeme kolem sebe, abysme zjistili, co se bude dít. Překvapivě jsme měli asi 20ti minutovou prezentaci s projektorem, kde jsme rozuměli jen obrázkům a velkým nadpisům v angličtině... To už taková sranda nebyla... Tohle je akce asi jen pro Finy... Zklamáni a zároveň naštvaní jsme stepovali na lepkavé podlaze...Aspoň jednu výhodu to mělo - skočili jsme si na záchod :) Při čemž ale spěchající Vendy málem zbořila celou projekční tabuli :-D Hahahaa :)
Naskakujeme po půl hodině zpět do autobusu a dostáváme nové finské instrukce :) Hahaaa... Prej povídali něco o jídle... Hmm, že bychom si konečně koupili něco k jídlu? :) S Vendy jsme si užili jejího tučňáka Calvo z konzervy (protože já jsem úplně blbá a vzala jsem sebou tučňáka v konzervě bez otvírátka...Překvapivě sebou nikdo otvírák na konzervy neměl :-D ) a pár polystyrenů (takovej ten nafoukanej rejžovej chléb :-D ), čímž jsme se aspoň trošku zaplácly.
Dorazili jsme na velké parkoviště, u kterého byl velký obchoďák - Let's go shopping! S Vendy jsme si prohlídly místí "restauraci", kde měli hamburgery a další zdravé jídlo asi tak za 10 eček... Otočily jsme se na patě a koupily si pečivo, zákys, salát, šunku a ještě nějaké dobrůtky. Já nemohla zapomenout na mentolovou čekuládu, kterou tady mají nejlepší, jakou jsem kdy ochutnala!! :)
Chtěla bych ještě dodat, že do téhle chvíle jsme neměli možnost a ani nesměli pít alkohol!!! Já celou dobu slintala nad svojí jednou plechovkou pivíčka, kterou jsem si sebou vzala do batůžku... Ale teď se situace mění! Pověděli nám, po tom, co jsme si nakoupili, jestli máme vůbec co pít! Cože? Dyť se v autobuse nesmí, ne?!? Když jsme zahlédli, že pán v autobuse věší všude obrovské pytle na odpadky, došlo nám, že to mají asi dobře vymyšlené :-D Celou tu dlouhou cestu, kterou jsme vážili se nesmělo pít, aby v autobuse nebyl takový bordýlek :) Teď, když už nám chybí jen málo k tomu, abychom dosáhli cíle, máme povolenou uzdu!!! :-D Nabíhám zpět do obchodu, a kupuji si hezky 6ti plechovkové balení pivíčka, hmmm.... :) S výběrem mi pomáhá Antti a Jaime se rozčiluje nad tim, že nemůže najít obyčejnou neperlivou vodu, a tak tam otvírá zlehka petku po petce, aby zjistila, jestli jsou v ní bublinky :-D :-D :-D Hahaha :) Asi je to v Californii, odkud Jaime je, zvykem :-D
Juchůůů - netrvá moc dlouho a Leník v sobě má jak dlabání, které jí leze až ušima, tak i 2 plechovky piva, a začíná se jí čim dál tím víc spát :-D To ale Leník nesmííí! :-D Proto pije dál a snaží se překonat zákon plného břicha - prostě to tam nacpu a hotovo :-D Bylo nám sděleno, že na trajekt si nemůžeme vzít ani jídlo a ani pití, tak to přeci v tom autobuse nenechám, ne?!?!?
Stavíme v lesíku, kde po chvilce můžete pozorovat jednu loužičku vedle druhé... :-D WC pauza :) Vzhledem k tomu, že jsem nenašla dostatečně velký strom, který by schoval mojí zadnici, vyčkala jsem frontu na chemický záchodek a mohla jsem pokračovat ve zdolávání svých plechovčiček :) Dostáváme také program toho, co se bude dít na lodi... Marně tápeme, co by to mohlo asi tak znamenat - ovšem, že letáček je jen ve Finštině! :-D
Mikko po chvíli, volal postupně naše jména a získávali jsme lístky, abychom se vůbec dostali na trajekt. Zdolali jsme hodně dlouhou štreku a spousta z nás doslova padá z autobusu :-D Veselí lidičkové všude okolo, posilnění alkoholem i jen dobrou náladou se poflakují v přístavu, kde hezky odpočívá náš OBROVSKÝ trajekt! :) Nemůžeme se dočkat, až naskočíme dovnitř a pádíme směrem ke vchodu budovy, kde se budeme odbavovat.
Obrovská místnost s hromadou lidí a nedýchatelného vzduchu nás svazuje a netrpělivě čekáme na vpuštění do prostoru trajektu, jako dravá zvěř :) Juchůůů - nastává ta chvíle a nechávám terminál zkontrolovat můj palubní lístek, který mě vpouští do prostoru nalodění se na trajekt... WOOOOOW.... Prosklená "pupeční šňůra", která vede lidičky do útrob lodi nám ukazuje, jakou máme čest, že se můžeme nalodit do takové krasavice jako byla naše lodička Silja Line :) Krásný pohled, opravdu - takové obrovské monstrum... Nedovedla jsem si to v životě ani představit... Už jen jeden krok a jsem tam! :) Hmmm... Hezký pocit - ani se to nehoupe :-D Asi protože jsme ukotvení... Haha :)
Naše skupinky se rozdělily, protože každý měl nějakou jinou kajutu. Ta obrovská loď mě nepřekvapila jen z venku, ale i zevnitř... Jestli jste nikdy nejeli trajektem přes noc, tak mi věřte, že se tam dá ztratit :-D Čísla pokojů se pohybují neskutečně vysoko a my stoupáme asi tak do 7mého patra lodi a chvíli nám trvá, abychom naši kajutu našli :) Naše palubní vstupenky fungují jako klíč do našich dveří!!! Hahaha :-D To jsem viděla jen ve filmech - normálně tam tu kartu do dveří šoupnete a ony se Vám otevřou dveře! :-D Jedna z našich sdílečů pokoje bohužel to štěstí neměla a musela si kartu jít nechat 2krát vyměnit, protože jí nefungovala...
Vyložili jsme věci v pokoji a vydali se na průzkum lodi... Týýý jo :) První až 12té patro? :) Bary, duty free shopy, restaurace, taneční parket, posluchárna, karaoke.... Ani už si nedokážu vybavit, co tam všechno měli! :) Šmejdíme, šmejdíme a s Martinou narážíme na tancovací hrací automat!!! Tak tohle jsem vždycky chtěla zkusit! Musíte šlapat na šipky, které jsou na podlaze, dle rytmu a dle toho, jak Vám to ukazuje displej :) Srandaaa! Hehe - tohle mít doma, tak si myslim, že nemusim chodit ani ven na zumbu, docela se při tom člověk zapotí! :) Pokračujeme dál a narážíme na taneční parket a bar. Kupodivu si nic nedávám, protože mi ceny naháněly celkem hrůzu... Koukli jsme se na program, který jsme obdrželi v autobusu a vidíme tam, že ve 21:00 máme být na nějakým informačním meetingu! Hledáme onu místnost s názvem Moulin Rouge. Obrovský prostor vyplněný pohodlnými červenými sedačkami se nám celkem zalíbil a pohodlně jsme se usadili a čekali, co se bude dít... Ach jo... Po 10ti minutách poslouchání Finského žblebtání opravdu zpruzeně odcházíme a pídíme se po tom, co asi budeme dělat... Od 21:45 je napsána Pool Party!! Jupí! :) Aspoň nějaká zábava! :)
Narážíme další průzkumnou cestou na ochotného, ale docela opilého Fina, kterého se ptáme na info, kam máme vůbec jít na tu Pool Party - vysvětluje nám, že žádný program dneska vlastně neni!! Protože uvedené věci na letáčku, který jsme dostali a kterému jsme nerozuměli byly pro dnešní den jen pro registrace, abychom se toho mohli zúčastnit! Takže žádná Pool Party, žádné Karaoke, Comedy Club, Rastikierros a Dance party.... Všechno má být až zítra!! Zítra, kdy my chceme vyskočit z lodi a užít si Stockholm!!! Nééééé!!....
To byla opravdu podpásovka... Byla jsem nadšená z toho programu natolik, že jsem si říkala, že mi bude stačit jen ten první den, nemusím na lodi trávit i ten druhý den, když si dnes užiju aspoň něco! Ale opak je pravdou... Dnes se nic dít nebude... A všechna zábava a mnou očekávané zážitky budou až zítra.... :-( Vedle mně stála Vendy a Kristina, se kterými jsme měly loď opustit zítra v ranních hodinách... Všechny 3 jsme byly zmatené a nevěděly, jak se rozhodnout... Kristina za mnou přišla a zeptala se mě, jestli teda jedeme a nebo ne. Uf... Já a rozhodnout se na místě? To přeci po mně nemůže nikdo chtít! :( Bylo mi sděleno, že mám čas do půlnoci na to, abych se rozhodla... Můj výraz na tváři v té chvíli mluvil za všechno... Chci tady zůstat a myslim to vážně... Holky byly také na vážkách... A po 5ti minutách jsme se shodly, že nikam z lodi neutečeme... Chceme si přeci jen užít trochu těch zážitků na trajektu! Všechno zní tak lákavě a my tomu všemu utečeme?!? Tak to teda asi ne. Kristina mi dává telefonní číslo na člověka, u kterého nám zajistila ubytování, abych odvolala náš příjezd... Také jsem tomu tak učinila... 3krát jsem se ujistila, jestli to myslíme vážně a také že ano. Jeden klik a už SMS byla odeslána... Mráz mi přejel po zádech... Oddechla jsem si, ale zároveň si to vyčítala... Co kdyby?!?!... Kristina se necítila moc dobře, tak jí to naše rozhodnutí celkem přišlo vhod.
Juchůůů! :) Tak si tedy pojďme aspoň užít té lodi, ne? :) po pár chvílích se rozhodujeme, že bychom si mohli dopřát něco k snědku :) Chvíli se rozhodujeme, kterou z restaurací si vybrat, protože jich tam bylo nejméně 5 - samozřejmě jsme vybírali podle cen! Joao (kamarád z Brazílie), Vendy a já jsme se odebrali do něčeho, co nemůžeme nazvat restaurací :) Vypadá to tam jako samoobsluha, ale strašně zvláštní a úplně perfektní! :) Procházíte uličkou, představte si stánky na náměstí prodávající dobrůtky, a každým tím stánkem je otevřená krásně upravená kuchyně - jedna na ryby, mořské potvůrky, druhá na steaky, kuřata, další na něco jiného... Vyberete si, jakou z nich preferujete, kouknete na jídelní lístek, vyberete si a oni Vám to před očima během pár minutek připraví! :) Procházíte dále, natočíte si hezky pití, které Vám zrovna přijde vhod a odkráčíte si to hezky ke kase, kde Vás nehorázně okradou :-D :-D :-D
Utratila jsem za salmona s omáčkou, brambory a velkou sklenkou pití s ledem 20 euro... Fůůůf... Ale co :) Jsem poprvé v životě na trajektu! Jsem na moři a chvílema chodim nakřivo! :-D Prostě paráda! Zapomněla jsem dočista i na Stockholm, který jsme vypustili z našeho plánu poté, co jsem ochutnala ten kus dokonalého stvoření, co mi leželo bezvládně na talíři... Doslova 2 minuty ticha se linuly restaurací, kde jsme byli skoro sami ve třech... Paráda... Nedovedete si představit, jak mi tancovali chuťové buňky štěstím a zároveň moje kreditní karta plakala... :) Stálo to za to, to Vám teda povím... :)Spokojeně s plnými bříšky sedíme ještě chvíli v "restauraci" a užíváme si pohledu z okna přímo na moře, které boříme špičkou lodi... Houpeme se ze strany na stranu a po chvíli se odebíráme na jiné místo lodi.
Proč ne třeba na parket - uvidíme, co se dalšího dá dělat :) Chvilku si to tam trsáme, pohupujeme bokama a užíváme si fajn atmosféry :) Po chvíli už jen sedíme na křeslech opodál parketu s ostatními kamarády a slyšíme hlášení o tom, že trajekt bude stavět na jednom z ostrovů mezi Turku a Stockholmem! Okamžitě zvedáme kotvy a utíkáme si do pokojů pro teplé oblečení, abychom se podívali ven na palubu, jak to tam asi vypadá.
Parádička - až na tu dech beroucí zimu, která nám lezla do morku kostí... Brrr :) Po chvíli se potkávám s přátelským Finem, který už ani nevim, co mi všechno vyprávěl, ale byla sranda, jak mi chtěl předvést, že si tu cigaretu fakt nahoře na té palubě dokáže zapálit :-D :-D Hahaha, při tom větru xyz kilometrů za hodinu by to nedokázal ani Chuck Norris!!! :-D Každopádně se mě snažil uchránit před silným větrem a chodil za mnou, aby to na mě nefoukalo a nabízel rámě, abych náhodou neupadla - jen se na toho milého pána podívejte :-D Tu cigaretu opravdu nezapálil ale asi to byl skutečnej Fin, protože mi tvrdil, že mu neni zima, ani když jsem ho načapala, že má husí kůži :-DPo vymrznutí na venkovní části lodičky jsme zapluli zpět dolů, ale bohužel už nebylo co dělat, potáceli jsme se v okolí barů, zkoumali jsme různé obchody a jiné části lodě, ale brzy nás to přestalo bavit... Mrzelo nás, že tu není dnes nic, co by se dalo dělat... Jedinou upřímnou srandu jsme měli ze všech opilých lidí, kteří se povalovali po zemi, padali ze schodů jako gumový panáčci a zvedali se jako by nic :) Finové 100% chlastají víc jak Dáni! :-D
Přestává nás to opravdu bavit, a tak kujeme pikle, co budeme vůbec dělat zítra... Půjdeme se 100% podívat na východ slunce! S Joaem se domlouváme na 5tou hodinu ráno, aby nám klepnul na dveře - východ slunce na širém moři by mohl být nádherný :) Takže šup do kajuty - ani nevím, kolik je hodin... Mizíme za dveřmi svého pokoje...
Žádné komentáře:
Okomentovat