„Jdu do sprchy“, povídá mi Vendy... Naše koupelna byla velká pro jednu osobu, která se tam sotva otočila, ale co bychom chtěli od lodi, která má přes několik set kajut? Šplhám pomaličku po lehoučku do svojí postýlky po žebříku, který jsem objevila ve skříni J Bohužel zjišťuji, po namáhavém výstupu do postele, že je zapnutá klimatizace a mám hlavu skoro u ní u stropu… Slézám opět dolů a nestačím se divit, když regulace klimatizace nereaguje na moje pokyny… Kvíkám nešťastně na Vendy do koupelny, že asi po dnešní noci umřeme, protože klimatizace nejde vypnout… Bohužel se nám opravdu nepodařila zdolat techniku, a to asi proto, že je klimoška řízená a přísun čerstvého vzduchu na lodi jinak zařídit nejede. Obrňuji se tedy šátkem kolem krku a ponožkami… Ležím si v postýlce a dumám… Zklamána dnešním dnem, který stál za prd – očekávání byla obrovská a nakonec nic nebylo naplněno… Přemýšlím nad ránem… Vyskočit z lodi ve Stockholmu? Nevyskočit? Ale co budeme dělat tady? Pít jako Fini? Válet se po zemi ovlivněni alkoholem a co z toho? Vidina dalšího dne byla opravdu mizerná, ale nemůžeme si přeci dovolit zmeškat příležitost se poznat s novými lidmi…A navíc již máme zaplacenou cestu zpět tímto trajektem, musely bychom s Vendy zaplatit novou cestu trajektem zpět a stejně tak i autobus nebo vlak od trajektu zpět do Kokkoly…Nemáme zařízené ale ubytování… Dyť ani nevíme, kdy nám co popluje zpět… Ach jo… A když ve Stockholmu zůstaneme, utratíme spoustu penízků… Máme spoustu úkolů, které musí být hotové do pondělka, to nestihneme, když vyskočíme z trajektu… Už teď zmeškáváme školu!!... Všechno je proti vylodění se ve Stockholmu…. Chmm… Co teda?
Myšlenkami začínám rozčilovat sama sebe, když si uvědomím, že by to byl další promarněný den nicneděláním na téhle lodi!!! Vendy vylézá ze sprchy, uvelebuje se do postele a já začínám přemýšlet nahlas…. Po pár větách padne zásadní konstatování: „Vendy! Jdem do toho! Já tu zítra nehodlam jen zevlovat!“….Nemusela jsem čekat ani 2 vteřiny na odpověď „Tak jo!“. Vzrušením jsme byly celé bez sebe a najednou se nám nechtělo vůbec jít spát, protože jsme začaly přemýšlet, jak co vlastně uděláme? Dyť ani nevíme, kde nás ten trajekt vyhodí a ubytování není také jisté!! A co Kristina? Není jí dobře, ale píšu jí SMSku, ať se u nás staví, tak rychle, jak jen bude moct, jedeme totiž do STOCKHOLMU, hahaááá!!! :-D Nedostává se mi od ní odpovědi, ale pevně doufám, že se ozve. Najednou někdo klepe na dveře? Tina? Jééé, super, četla jsi SMS? „Ne, přišla jsem ti jen vrátit sprej proti bolení v krku, co jsi mi půjčila“. Vše jsme jí vylíčili a domluvily se, že jí ráno vyzvedneme v její kajutě! Supeeeer!!! J Už jsme v tom ve třech, paráda! J Snad vyjde aspoň jedno ubytování, po kterém se Kristina pídila na Couchsurfingu.
S úsměvem na tváři s pochybnostmi v hlavě se snažíme usnout a věnovat tělu alespoň pár hodin odpočinku… Snad si vystačíme se 4mi hodinami spánku, ráno v 5 si musíme všechno sbalit a být připravené na úprk!! Doufam, že tohoto rozhodnutí nebudu litovat a bude to nejlepší „průzkumná spontánní akce“, jakou jsem kdy podnikla! Hahaaaa… Chvěji se radostí, ale zároveň trošku chladem a pokouším se už opravdu usnout….
V průběhu noci (rána) nás neúmyslně vzbudila kamarádka, když se potácela v naší kajutce ze strany na stranu ovlivněná alkoholem a nadávala španělsky J Po další chvíli někdo buší na dveře…Ty jooo!! Co je?!?! Nechte nás žít… Přikrývám si hlavu polštářem, ale bušení na dveře neustává… Sbírám svoje tělo a dopotácím se ke dveřím… Sedí tam u nich 2 vožralové Fiňáci, tak na ně mávám rukama, vo co jako voe go J A najednou zahlédnu Joaa, který na nás čeká, abychom se šli podívat na východ slunce, jak jsme se domluvili!! Jáááj, sorry, buddy! We will be ready in a minute! Vzbouzím Vendelína, abychom se rychle sbalily a mrkly na východ slunce J Tinu necháváme ještě spinkat a hledáme venku sluníčko - ?!?!?... Kde je? Dyť už je po 5té! Nevíme, co se děje a zjišťujeme to až po několika minutách… Dyť ve Švédsku je o hodinu míň než ve Finsku! My jsme ale trubičky! :-D Mohly jsme se prospat ještě chvilku! Jdeme vzbudit Kristinu, aby se sbalila a mohly jsme vyrazit vstříc novým objevům!!! J Bohužel už nejsme tak plné radosti a vzrušení, když nám Tina sděluje, že s námi nejede… Není jí vůbec dobře a skoro nemluví!! L Získáváme od ní kontakt na dalšího člověka, který by nám mohl poskytnout ubytování, protože toho prvního jsme již odřekli den předem… Nedá se nic dělat. Se slzami v očích se s námi Kristina loučí – opravdu s námi chtěla jet a vždycky to byl její sen…
Společně s Vendy litujeme, že jsme se mohly ještě prospat, ale pak si uvědomujeme, že jsme všichni dostali poukaz na snídani! A zrovna otvírají! Jaké štěstí! Cpeme si bříška vším, co jsme naši na švédských stolech (švédské stoly ve Švédsku – hehe J) a loučíme se s naším kamarádem Juliuse z Německa, který je bohužel nucen ukončit Erasmus pobyt v Kokkole – bude mi fakt chybět… L
Na informacích (zaplať pánbůh za ně) se chceme ujistit, jestli naše jízdenka, kterou jsme si zaplatily, nelze vyměnit za novou v jiný den – bohužel, dle našeho očekávání, ne. Jedná se jen o „cruise“, tudíž jen o okružní jízdu (jinak řečeno chlastací výlet). Vylézáme z budovy, která se nachází nikde…. Vedle nějaké tovární oblasti u moře… Ne, tohle není Stockholm, jaký jsme si představovaly :-D Ale po chvíli naskakujeme do autobusu, který nás hodí do centra města, nepřekvapuje náš už ani cena, která je na 6ti eurech…Jsme moc rády, že paní řidička nám vzala ečka, protože jsme opravdu neměly šanci nikde si směnit na švédské koruny.
WOW… Cesta autobusem byla jak vyhlídková jízda jiným světem…S otevřenými pusami jsme s Vendy koukaly z oken na spící Stockholm, který byl zlehka olizován paprsky slunce…Nádhera…Těšíme se, až budeme moci vyskočit z autobusu a procházet se nádherným městem.
Naše kroky nás dovedly k několika hostelům a hotelům, ale doufaly jsme, že nám něco poradí na infocentru. Ceny by měly být nejlepší na poslední chvíli, ne? J Vracíme se do i-centra a dozvídáme se, že bohužel v databázi už nemají jediný volný pokoj v centru Stockholmu… Oho, jak by řekli Finové… Se sklopenýma ušima i očima odcházíme alespoň s mapou Stockholmu v ruce a vážně se zamýšlíme, co dál…. Píši znova SMS človíčkovi, kterého jsme již včera na lodi odmítli, jestli by ještě nezměnil názor… Bohužel se mi nedostává odpovědi. Bloudíme městem znova a nacházíme jeden hostel, který vypadal nadějně… „Dobrý den, nemáte nějaké volné pokoje?“… „Veškeré pokoje se musí zarezervovat minimálně den dopředu a stejně jsme již plně obsazení, je mi líto…“… :-O To si snad dělají srandu, ne?... Já domů prostě NEPOJEDU! Slečna na recepci byla tak laskavá, že nám napsala odkaz na stránky, kde je databáze volných pokojů v celém Stockholmu a pustila nás na PC, odkud jsme se mohly připojit… Hledat ubytování ve Stockholmu bez rezervace, je jako hledat ztracenou minci v rozbouřeném moři.
Napíšeme tomu druhému človíčkovi, na kterého nám dala kontakt Kristina… Nedá se svítit. S rozvahou Vendy posílá SMSku a s napětím čekáme, co se bude dít… Valíme oči ven, když nám přijde odpověď „Yes, sure!“ :-D :-D Tohleto není, vážení, ani možné!! J Šťastné jako blešky skáčeme 2 metry vysoko a domlouváme další detaily, kdy a jak se k němu dostaneme. PARÁDA! J Neváháme ani chvilku a šineme si to k vyhlídkovým lodím, které jsme zahlédly na první procházce po Stockholmu, odjíždí až za hodinu, tak si ještě počkáme a mezitím můžeme najít nějakou restauraci, kde se nadlábneme.
Junk food = Fast food = Good food!!! :-P
Při jídle jsme nevěděly s Vendy, kde oči nechat - dámy a pánové, Švédi mužského pohlaví, to Vám povídám, to je radost pohledět! Skoro jsem si vykroutila oči a občas i roztekla blahem, když jsem viděla, co se to kolem nás promenáduje... Asi budu mít doživotní následky, protože tenhle typ mužů je něco, co mě fakt bere a nejsem v tom opravdu sama :-D Z číšníka jsme také nemohli oči strhnout... Až jsme se cítily s Vendy jak stíhačky - ale nešlo odolat tomu, abychom se nepodívaly!!! :-D
Po nadlábnutí jsem chtěla platit kartou, snad to bude v restauraci ok a nebude žádný problém. Od nádherného pana číšníka dostáváme černé desky s účtem uvnitř, koukám na to… Thank you – may I pay with credit card? Of course… Požádá mě o kartu a hned na to mě žádá o mojí občanku a nebo nějaký průkaz totožnosti… V první chvíli jsem mu rozumněla něco, jako, že chce po mě PIN, tak jsem se rozčilovala, že to jako nemyslí snad vážně!!!...Načež mi Vendelín teda řekl, že chce jen ID – identifikační průkaz… J Se pánovi omluvuju, říkám mu, ať to zaokrouhlí na určitou cenu a nechává nás tam s účtenkami … Co jako s tim? Můžeme jako už jít? Asi ne…Tak to bude jako ještě sranda… Koukám na lístečky a říkám si, co s tim asi mam dělat… Nechal mi tam i propisku, tak jsem mu to podškrábla, že J Beru si lísteček do kapsy a s Vendy se teda odhodláváme horko těžko k tomu, abychom se zvedly ze židle a když tomu tak učiníme, tak přichází číšník a povídá „Kdepak je ten druhý účet?!?!?!“ – kulim voči jak péro z gauče, to si ani nemůžu nechat svojí účtenku? :-D Znovu se omlouvám a vyplňuji nějaké kolonky, kam se měla napsat částka…Ale jako jaká?... Pfff… Potím se už i na zadku a vzhledem k tomu, že tam byla vytištěná celková suma peněz, tak jsem to nepochopila, proč bych tam měla psát ještě něco jiného, dyť už u terminálu s tou kartou byl! Dyť už tam něco zadával! To jako, že po tom, co odejdeme, si může strhnout co chce? :-D Všechny lístečky tam nechávám, rozhlížím se okolo, abychom se s číšníkem už náhodou nepotkaly a mizíme rychlostí větru z restaurace ven…
„Vendy? Mam hodně blbej pocit…Jsme odešly a co když on ty peníze nebude schopen z té karty strhnout? To mě tady asi zavřou, ne?!?!“… Ty vole… Hele, to není vtipný, vrátíme se tam – povídá Vendy… Ani náhodou!! Víc ztrapnit se už asi nemůžeme!! Každým dalším krokem se (ne)šťastně vzdalujeme od osudového místa, kde jsme si sice nacpaly bříška, měly jsme hezké pokoukání, ale …. Zahanbené jako nikdy jsme se sklopenýma očima procházely uličkami nádherného Stockholmu… Proč dělají v restauracích takové machinace? :-D Proč nemůže všechno fungovat normálně? J Ale to by nebyla sranda, že J Důležité je, že při procházce Stockholmem jsme celkem rychle na onu událost zapomněly a vydaly se vstříc prohlídce Stockholmu na lodičce!!! J
Již při první procházce městem jsme lodičky nemohly přehlédnout a nyní jsme již šly na jistotu a na čas odjezdu na danou projížďku – Under bridges of Stockholm. Bylo to úžasné – prohlédly jsme si celé město z mořské hladiny a při tom nám do uší byly hrnuty informace o daných budovách, které jsme mohly spatřit s Vendy po celé cestě, která trvala okolo 1 hodiny a 50ti minut. Bohužel mi na cestě došla baterka do foťáčku, tak jsem ani nemohla zdokumentovat, jak jsme překlenávaly hladinu moře s lodičkou (nebo jak to nazvat – zavřeli nás do nějaké brány, vypustili vodu, abychom byli níže a na cestě zpět naopak J)
S Vendy jsme trošku na lodi promrzly ale bylo nám fajn, užily jsme si to opravdu maximálně i přesto, že průvodce (sluchátka) byla v angličtině. Vzhledem k tomu, že se již chýlilo k večeru, začaly jsme řešit, jak my se dostaneme vůbec na ono místo, kde bychom měly přenocovat? Hmm… Uvidíme J Nejprve si prohlédneme ještě pár obchůdku a nákupních uliček J Chihi – nacházíme nádherný obchod, kde se zamilováváme do ponožek J Vendy neváhá moc dlouho a už jsme s nimi u kasy a přidává ještě pár věciček – já si ještě počkám na zítra, snad najdeme ještě něco pěkného J Procházíme uličkami a uvědomujeme si, že bychom mohly koupit něco na přivítanou našemu „ubytovateli“! Vzhledem k tomu, že i ve Švédsku je prohibice, hledáme obchod „Alko“, kde si jedině můžete alkoholické produkty zakoupit. Vybíráme lahvinku Finlandia a u kasy jsem požádána o ID. Cožpak o to, v pohodě, ukážu Vám, že jsem už na pokraji čtvrt století J Ale zaráží mě, že chtějí občanský průkaz i po Vendy! Nic nekupovala, ale byla se mnou – tudíž musí být prověřena taktéž!!! :-D Pravidla, pravidla.. Vzpomínáme na ČR, kde by se nic takového v životě nemohlo udát a s úsměvem na rtech odcházíme na stanici metra, odkud chceme jet vstříc do „neznáma“ za ubytováním…
Dostaly jsme instrukce po SMS, na kterou stanici jet. To půjde, to zvládneme, uklidňujeme se. Při příchodu na hlavní stanici nás zrazují automaty k nákupu jízdenek… WTF?!?? Nemáme švédské koruny a měnit si tu malé množství eur nemá cenu, protože se nám to nevyplatí! L Žádám slečnu, která je poblíž, jestli by mi nemohla pomoci, bohužel bez úspěchu… Rozklepány bez velké hotovosti v kapse (a všemi penízky na účtě) jsme myslely, že nás technika selhala a rovnou můžeme jet zase zpět domů… Dotazujeme se pána na přepážce, kolik po nás bude chtít za cestu na onu stanici a Vendy utíká rozměnit pár penízků, abychom se vydaly směr „totálně pryč ze Stockolmu“. Dostaly jsme totiž informaci od naší „zpřízněné duše“, která nás ubytuje, že cesta trvá asi tak 45 minut… Uf uf… Dyť je to skoro na konečné!! Calm down, girls…You should be glad, that you have place to sleep!! J Prolézáme turnikety a orientujeme se ve změti vchodů k různým nástupištím – tak, tohle bychom zvládly, teď ještě nastoupit do správného „vláčku“ :-D Vidíme přijíždět náš spoj – číslo souhlasí, směr souhlasí… Hmmm, tak jdeme, ne!?!? Nooo… Povídá Vendy, počkáme raději na další, ne? Vše se semlelo tak rychle, že jsme raději ještě počkaly na další spoj, abychom neudělaly nějakou chybu J Čekáme jen 7 minutek a už si pro nás fachčí další vláček. Brrrm, brrrrm…. Sledujeme každou stanici, kde stavíme, jestli to není ta naše a jestli náhodou nejedeme špatným směrem J Všechno je ok a vystupujeme na domluvené stanici… Hmm, nebylo to zase tak složité, ne? J Cestou jsme informovali ubytovatele, že jsme u něj za několik minut, tudíž by na nás už měl čekat… Vylézáme z „podzemí“ metra a valíme voči… Hou hou… Promiňte mi, vážení, ale všude byla tma a jak venku, tak i v podobě lidí, které kolem chodily… Jaj. Začaly jsme trochu pochybovat o tom, kam jsme se to vůbec dostaly!... Vendy začala trošku panikařit a začala mi vyprávět, které typy lidí nedokáže vystát, ze kterých má respekt a hodně se jich bojí… Třeba Íránci, lidé z Afghánistánu a podobné „typy“ lidí jí nahání husí kůži… Trochu zaskočila i mne a začaly jsme uvažovat nad tim, co by kdyby!!! Přecejen toho člověka neznáme… Kolik mu tak bude? Jak vypadá? Odkud je? Nebude si z nás chtít udělat otroky a nebo něco jiného?!?!?! Neeeeeeeeeee….. Teď už couvnout nemůžeme a ohlížíme se jak korouhvice na střeše, abychom zachytily nějaký kontakt z okolí… Čekáme, čekáme… Jsme u východu z metra a u vchodu do nějakého obchoďáku… Bože, ať se najdeme… A prosím, ať je to někdo normální…
Přátelské přijetí nebylo jediným milým překvapením - byt byl také hezký a velice útulný. Sice se jednalo jen o jeden pokoj spojený s kuchyní a obývákem (malý balkon k obývacímu pokoji nemohl chybět) a další pokoj, který jsme sice neviděly, ale vím o něm :-D Obrovská televize, gauč, konferenční stolek, jídelní stůl... Po celé té únavné cestě autobusem, lodí, a pak po celém dni chození jsme se cítily konečně skoro jako "doma" J Milým překvapením pro nás byla večeře ve formě grilovaného lososa s brambory a čínskou směsí s rýží!! Božínku můj... Bylo to něco nepopsatelně úžasného! Hmm... Rozplývajíc se na jídlem si povídáme a dostáváme sklenku vína na oslavu hostitelových narozenin a po jídle dokonce přináší i narozeninový dort. Takové nádherné přivítání, vstřícnost a ochotu jsme nečekaly ani při nejmenším!! J Štastné celé bez sebe jsme dostaly ještě čaj originálně uvařený v samovaru! Hmmm... Stejně tak dobrý čaj jsme si dopřávali s Radowánkem na svojí první dovolené v Tunisku, tak jsem s úsměvem na rtech vzpomínala... J
Po nějaké chvíli přišla maminka hostitele (kolem 85ti let) a neustále se na mě dívala a povídala něco svému synovi J Nakonec mi pověděl, že je maminka tak trochu blázen do horoskopů a znamení a takových věcí J Ihned mi na mysl přišla i moje mamčule, která tohle téma také nadevše má ráda.
Po pár hodinách povídání a tlachání o ničem jsme se rozloučili se všemi "účastníky" večera a s pomocí hostitele jsme si připravily s Vendy pelíšky - domluvili jsme se na vstávání kolem 8mé hodiny, protože náš nový známý musí ráno (v sobotu) jít pracovat. Vendy spala na gauči, já pod ní na matraci na zemi a pan hostitel v kuchyni na posteli, kterou tam měl v rohu. Byl to zvláštní pocit... V jedné místnosti s cizím člověkem... Daly jsme si s Vendy ještě sprchu, vyčistily klofáky a znaveny cestováním, příjemným večerem a hlavou plnou nových poznatků jsme usínaly s přáním dobré noci...
Žádné komentáře:
Okomentovat