Stockholm - den čtvrtý

Takže děvčátka - šup šup, vstávat! Zvoní nám budík kolem 5té hodiny ranní a rozhlížíme se kolem sebe s ještě zalepenýma očíčkama. Nedá se nic dělat a potichu si balíme saky paky a uklízíme po sobě "postele"... S Vendelínem ještě sepisujeme dopis na rozloučenou s vědomím, že už se nikdy s "panem šlechetným" nesetkáme a potichu za sebou zavíráme vchodové dveře od bytu... Tak...Stojíme chvíli za dveřmi...A doufajíc, že metro, které nás má dovézt do centra, stihneme. Lístky už jsme měly předem zakoupené, takže všechno šlo celkem hladce. Ospalé a unavené sedíme v metru, když v tom nastoupí nějaký zvláštní týpek s obrovskou taškou přes rameno... Heh? Jsme snad na pláži, že tady přemlouvá všechny naše spolucestující koupí náramků, řetízků a tak podobně? :-D Hmmm... Bezlítostně ho všichni odmítají a my se vůbec nedivíme :) 

Po několika minutách jízdy nastupuje zvláštní človíček 2, který mi tedy přišel zvláštní až když vystoupil... A po 3 minutách zase nastoupil ale na jiné stanici :-D WTF? No nevim, nechápala jsem, ale bylo to tak :) Poté se metro zastavilo... Hmm... Co se děje? Modlily jsme se s Vendy, ať metro nemá zpoždění, z centra k trajektu to neni nejkratší cesta. Zvláštní člověk číslo 2 stepuje v metru a po několika minutách čekání na zastávce, kdy nás nikdo neinformoval o tom, co se děje vidíme kolem tramvaje pobíhat policisty... :-D :-D Naše zjištění, že policie hledala tohoto muže nám trošku nahodilo husí kůži na těle, ale což - to by byla nuda, kdyby se nic nedělo, ne? :) Nicméně jsme sevřely půlky a opravdu pevně doufaly, že se do centra dostaneme včas :-D

Zpoždění narostlo na 20 minut, ale stejně jsme měly ještě dostatek času, abychom se dostaly k trajektu... Dokonce tolik času, že jsme se ještě stačily podívat na jakousi "skálu", ze které jsme měly nádherný výhled na skoro celý Stockholm za svitu měsíce :) Krása... :)

Pokukovaly jsme všude kolem a začalo svítat, což nám teda jako chtěli asi sdělit, že se bude blížit hodina, ve kterou s námi trajekt má vyplout směrem do Finska :-D Docela se spěchem jsme se vydaly na trajekt a přišly jsme normálně ještě moc brzy... :) To nám aspoň dalo možnost přímo čučet na to, jak dokážou s tim monstrózním kovovým vehementem ti kapitáni manipulovat! Něco neskutečného! S otevřenou pusou tam na to chvíli civíme a protože se blížil už "čas nalodění", který byl uvedený na lístku, vydaly jsme se do nějaké budovy podobné autobusovému nádhraží, haha :-D Vůbec jsme nevěděly, co máme dělat a bály se, že se ani nedokážeme na loď dostat :)

Dobrý den - tady máte za ten lístek kartičku, tu šoupněte do tohodle terminálu a nahoře si počkejte na trajekt.... Emm... Tak jo! :) Jednodušší už to býti nemohlo :) Vstoupily jsme do čekací místnosti s občerstvením a suvenýry, kde si Vendy kupuje přívěsek "I <3 Stockholm" a já skoro usínám na lavičce nedostatkem spánku. Po delší době jsme vyzvání ke zvednutím zadků a nalodění na palubu :-D Také tak činíme a už  nás vítá lodička firmy Viking Line se jménem Isabella - krásné... :) Tak zvedáme kotvy, pánové! :) Znovu pozorujeme, tentokráte z paluby, umění pana kapitána, jak odráží od země a těšíme se na to, až někam složíme hlavu. Protože jsme chudí studenti, zakoupily jsme si jen trajekt bez kajuty na přespání. Složily jsme hlavu kdesi, čemuž se říkalo "Fly-chairs" nebo tak nějak.. :) Zarazily jsme sluchátka do uší a snažily se odpočnout. Občas jsme vylezly na kukačku na palubu, prozkoumávaly loď, její obchůdky a další prostory :) Nakonec nás po spánku přepadla monstrozní chuť si zajít do bufetu :) Hmmm...

Ukoj svoje potřeby, potřebuješ-li, ne? :-D Nehledě na cenu, která se pohybovala kolem 22 eur jsme naskočily do "bufetu", který se bufetem ani nedá nazvat :) Obrovské prostory, ke kterým jsme dostaly i plánek, abychom věděly, kam si máme sednout :) Dostaly jsme stůl blízko u oken, takže jsme pěkně pozorovaly náš směr cesty, jestli pan kapitán nechce náhodou jet jinudy... :) A jestli se ptáte na jído? :-D :-D No nevim... Můžu Vám asi říci, že v životě jsem víc přecpaná nebyla :-D Ber, co sníš... Asi tak :) Myslím, že nemusím vyprávět, jak se to v ČR dělá :-D

Znovu se svalujeme na naše letecká křesílka a dáváme si dvacet :) Ani už nevím, jak to všechno uteklo, ale už jsme minuly ostrov Abo a blížíme se k Finskému pobřeží.... No - tak tedy zase ven! Valíme se z lodě a úpěnlivě doufáme, že vlak, který nás má dovézt do Kokkoly NEUJEL!!! Jízdní řády jsme shlédly ještě před odjezdem do Stockholmu, ale kdo si to má pamatovat :-D

Rychlým krokem jdeme z přístavu směr "po kolejích", protože tam by měl asi vlak být :-) Vlak tam byl, ano, ano!! SUPER!... Ale počkat, žádná budka na zakoupení lístků? A kam ten vlak vůbec jede? :-D Děkuji ti Finsko za to, že máš tak vzdělaný lid a všichni mluví anglicky :) Paní průůůůvodčí nám sděluje, že sice v Turku jsme (destinace, které jsme chtěly dosáhnout), ale tohle neni stanice města, ale stanice přístavu, že musíme jet nejprve do města a pak se z města dostat do Kokkoly... Eeeeeh? :-( To ale nejsme schopné ten vlak stihnout a nebo ano?... Naskakujeme do vlaku bez lístku a pozorujeme okolí, jestli nejedeme třeba na jih, místo našeho předurčeného severu :-D

Ve vlaku se nás nikdo ani nezeptal na lístek, takže jsme něco málo i ušetřily :) Zato nás ale čekalo nemilé překvapení, když jsme si šly v Turku na nádraží zakoupit lístek. Zaprvé fronta jako blázen a zadruhé nám paní za přepážkou povídá:... No... Jede Vám to za několik minut - 21:05, ale do Kokkoly se dostanete v 4:50 ráno.... Eeeeeh? :-D Děláte si legraci? :) Paní si legraci nedělala... Tento poslední spoj, co jsme mohly stihnout, totiž dorazí do Tampere ve 23:00 a tam si na další spoj počkáte do 1:15... Cooooool :-D Nevermind! Hlavně, že se vůbec do Kokkoly dostaneme... :-D Ale myšlenka na to, že bychom měly jít ten den ještě od 8mi na hodinu Švédštiny se nám teda rychle vypařila z hlavy... :)

Cestou do Tampere jsme si moc neschruply, ale zato industriální Tampere jsme si užili za ranního světla a za zvuků linoucích se z místních barů a hospůdek. Sice jsme po městečku chodily jako duchové, protože celé zelo prázdnotou, ale prohlédly jsme si jeho krásy.

Tak a zase zpět do vláčku, Kokkola s našimi pelíšky už na nás netrpělivě čeká!! 4:50 ráno a my utahaní tvorové se šineme směrem k našim domovům... Otevírám dveře svého apartmánu, kde již na 100% budu jen sama samička a bez mrknutí oka upadám do bezvědomí...